Přihlášení
Spřátelené weby
POZEMNÍ TECHNIKA
Ares RDF
Lehký tank Ares RDF (Rapid Deployment Force) pro jednotky rychlého nasazení je dalším soukromým projektem, který byl doveden až do stadia prototypu v rámci původního vojenského programu americké armády. Sériové výroby se však bohužel nedočkalo. Vozidlo může pokusně nést zařízení s malým zákluzem pro již existující kanony ráže 105 mm. Častěji je však vyzbrojeno dlouhým automatickým kanonem XM274 Ares ráže 75 mm, kterým lze odpalovat střelivo APFSDS s vysokou průrazností s kadencí 70 střel za minutu. Tank je pro svou malou hmotnost vhodný pro přepravu letouny C-130 Hercules. Moderní automatický kanon, pozoruhodně nízký profil a tříčlenná osádka naznačují, jakým směrem by se mohla vyvíjet obrněná vozidla v jednadvacátém století.
Tank má velmi skloněný horní pancíř přídě korby, zešikmení pokračuje po bocích až ke konci věže. V přídi korby uprostřed sedí řidič. Boky korby a záď jsou kolmé, motorpřevodový prostor s šestiválcovým vznětovým motorem General Motors 6V-53T je vyvýšen. Věž s extrémě šikmými boky a zahroceným čelem je usazena ve střední části korby. Záď věže je kolmá, opatřená schránkou na nářadí. Velitel sedí v pravé polovině věže, střelec v levé části. Členem osádky není nabíječ, protože tank disponuje systémem automatického nabíjení kanonu. Střelec ovládá 75mm kanon XM274 Ares a sním spřažený 7,62mm kulomet M240. Hlaveň kanonu je opatřena úsťovou brzdou a ejektorem. Pohybové ústrojí tvoří na každé straně pět pojezdových kol, napínací vpředu a hnací vzadu. Mezi prvním a druhým hnacím kolem vpředu je větší mezera. Pásy podpírá jedna napínací kladka. Horní část pohybového ústrojí není vybavena bočními ochrannými štíty.
Výzbroj:
1 kanon XM274 Ares ráže 75 mm, 1 spřažený kulomet M240 ráže 7,62 mm
Vezená zásoba střeliva:
60 nábojů ráže 75 mm, 2600 nábojů ráže 7,62 mm
Verze:
prototypy
Vyhledávání
Dnešní den v historii
4.prosince 1942 potopily v Neapoli americké bombardéry B-24 italský lehký křížník Muzio Attendolo.
4.prosince 1268 – Uzavření Poděbradské smlouvy mezi českým králem Přemyslem Otakarem II. a Oldřichem Korutanským. Oldřich Korutanský, který neměl dědice, se zavazoval, že po jeho smrti připadne korutanské vévodství českému králi. Byli však pominuti Oldřichovi sourozenci, kteří se se ztrátou území nechtěli nechat smířit. Po porážce Přemysla Otakara římským králem Rudolfem Habsburským byly Přemyslu Otakaru Korutany zase odebrány.