POZEMNÍ TECHNIKA

Tančík Praga P-I (Tč vz.33)

Československá armáda zakoupila v roce 1930 prostřednictvím firmy ČKD tři britské tančíky Carden-Loyd MK.VI ,aby si ověřila jejich schopnosti. V březnu 1930 dorazili do ČKD tři tančíky,jeden přívěsný vozík a jeden přívěsný dopravník. Ty byli po testech, předvedených vojenským doborníkům, na silnici a v terénu zapsány do kmenového listu zkušebních vozidel Vojenského technického ústavu. V dílnách ČKD byli vyrobeny čtyři prototypové vzory. Tři pro armády a jeden pro firemní účely. Pro jízdně-technických zkuškách a vojenských cvičeních se ukázala řada technických a taktických nedostatků.

Do konce roku 1931 byl upraven jeden z prototypů. Kulomet byl vsazen do kulové lafety a chráněn posuvnou pancéřovou clonou, munice se doplňovala ze zásobníku uvnitř bojového prostoru, nové průzory umožňovaly výhled do boků a dozadu a další úpravy. V roce 1932 tančík uspěl v testech, ve kterých najezdil 4350 km, na jejichž základě došlo k úpravě zbývajících tančíků nyní už pod označením Praga P-I. Ty převzali v říjnu 1933 zástupci Pluku útočné vozby.

V dubnu 1933 objednalo MNO 70 tančíků P-I z toho jich 40 mělo být dodáno do konce roku 1933 a zbytek do konce září. Tančík P-I byl přijat do výzbroje pod označením Tč vz.33.

Snýtované pancéřování dosahovalo tloušťky až 12 mm. Před řidičem bylo umístěno vypouklé okenko o rozměrech 300x125 mm s neprůstřelným sklem o tloušťce 50 mm, krytým pancéřovým štítem s pozorovací štěrbinou, podobné okénko měl velitel/střelec na levé straně vozidla. Další průzory byli na bocích a dva na zadní stěně nástavby. Pohon zajišťoval motor Praga ANH. Řadový zážehový čtyřválec o výkonu 22,9 kW při 3000 ot/min dával vozidlu max.rychlost 35 km/h a dojez 100 km na silnici. Výzbroj tvořili dva lehké kulomety ZB vz. 26 ráže 7,92 mm. Zásoba vozidla byla 2600 nábojů. Některé tančíky obrdžely zamlžovací zařízení.

Mezi jeho nevýhody patřila slabá výzbroj a nedostatečná kvalita pancéřování. Jízda v tančíku byla pro posádku velmi náročná, způsoboval to hluk motoru, těsný bojový prostor, nedostatečné větřání,pérování podvozku a omezené možnosti pozorování. Po svém bojovém nasazení v srpnu a září 1938 i na východě republiky na přelomu let 1938-1939 sklidili značnou kritiku za svůj provoz a bojové nasazení.

Po okupaci českých zemí zabralo Německo 40 těchto tančíků, které používala německá armáda k výcviku, a 30 jich získal Slovenský stát. Slovenská armáda se je snažila udržovat v provozuschopném stavu a v roce 1944 se účastnilo pět tančíků protiněmeckého povstání při němž sloužily hlavně k průzkumu a dopravě.