POZEMNÍ TECHNIKA

Somua S-35

Francouzská doktrína rozdělovala tanky do dvou skupin – pěchotní tanky a jezdecké tanky. První skupina byla zařazována do pěších divizí pro účely podpory pěchoty. Tyto tanky byly pomalé, silně pancéřované, s výzbrojí pramálo vhodnou pro boj s nepřátelskými tanky. Tanky druhé skupiny byly zařazovány do samostatných jednotek jízdy. Jejich posláním byl průzkum, rychlý průnik na území nepřítele a případné vedení protiútoku. U těchto tanků byl hlavní důraz kladen na rychlost, méně již na sílu pancéřování. Tank SOMUA (Société d\'Outillage Mécanique et d\'Usinage d\'Artillerie) S-35, jehož vývoj započal začátkem roku 1934, spojoval obě výše uvedené kategorie. Byl poměrně silně pancéřován při uchování dostatečně vysoké rychlosti. Již v roce 1934 byl hotov prototyp, následujícího roku se rozeběhla sériová výroba. Korba středního tanku S-35 byla jako u vůbec prvního sériově vyráběného tanku snýtována ze tří odlévaných částí – spodku korby, přední části nástavby a zadní části nástavby. Pancéřování bylo pro francouzské tanky typicky velice vhodně tvarované.

K pohonu sloužil v zadní části korby uložený zážehový motor SOMUA o výkonu 190HP. Podvozek se skládal na každé straně z napínacího kola vpředu, devíti pojezdových kol, hnacího kola vzadu a dvou napínacích kladek. Prvních osm pojezdových kol bylo po dvou uloženo ve vozících, které byly vždy opět dva společně vypruženy listovými pery. Poslední pár pojezdových kol byl zavěšen individuálně. Podvozek byl kompletně chráněn pancéřovými pláty. V levé přední části se nacházel prostor řidiče, výhled mu umožňoval směrem nahoru otevíratelný poklop s průzorem. V bojovém prostoru se dále nacházel radista. Ačkoliv bylo při konstrukci tanku S-35 pamatováno na použití vysílačky, z důvodu jejich nedostatku jimi většina tanků nakonec vybavena nebyla. Bojový prostor byl oddělen od motorového prostoru pomocí protipožární přepážky. Na levé straně korby se nacházely vstupní dveře, v podlaze byl instalován únikový poklop.

Opustěný tank Somua S-35 v Bosně v roce 1943

Na korbě byla posazena elektricky poháněná, odlévaná věž shodného typu s tanky D-2 a B-1. Ve věži byl uložen kanón SA-35 ráže 47mm spolu s koaxiálním kulometem Chatellerault ráže 7,5mm. Jedním z největších nedostatků tohoto tanku byl malý prostor uvnitř jeho věže, ve věži se tak nacházel pouze velitel, zastávající zároveň funkce střelce a nabíječe. Velitel měl k dispozici malou kopuli s průzory. Do roku 1940 bylo vyrobeno cca 500 tanků S-35, z nichž polovina byla odeslána do služby ve francouzských koloniích.

Nasazení

Tanky S-35 byly zařazovány do pluků kyrysníků a dragounů v rámci lehkých mechanizovaných divizí (DLM). DLM sestávala ze šesti pluků, dva byly vyzbrojeny lehkými tanky Hotchiss, dva tanky SOMUA, jeden lehkými tanky AMR-33 a zbývající obrněnými automobily Panhard. Každý z pluků měl ve výzbroji 44 vozidel. Mezi největší nedostatky tohoto tanku patřilo paradoxně jeho jinak silné a výborně tvarované pancéřování. Při zásahu spoje spodní části s horní došlo ke katastrofickému utržení celé horní části tanku. Odlévaný pancíř měl navíc tu nevýhodu, že i při pouhém zásahu z kulometu se celá korba rozezněla jako zvon, s deprimujícím efektem pro posádku. Mezi další závažné nedostatky patřila absence poklopu na věži, velitel tak byl zcela odkázán na pozorování okolí skrz průzory ve své kopuli.

19. května 1940 se odehrála zajímavá bitva, plně dokumentující nasazení francouzských tanků bez součinnosti s ostatními složkami armády. Toho dne podniklo 40 tanků S-35 útok poblíž Crécy-sur-Serre. Všechny tyto tanky byly ale díky absolutní převaze Luftwaffe vyřazeny německými střemhlavými bombardéry „Stuka“.

V německých službách

Němci byl tank S-35 pokládán za nejlepší francouzskou konstrukci. Proto byly tyto tanky ihned zařazeny do výzbroje Wehrmachtu. Na kořistních tancích byly provedeny mírné úpravy, lehčí nedostatky byly odstraněny. Kopule velitele tak byla například nahrazena jinou, vybavenou poklopem, tolik chybějícím na většině francouzských tanků. V rámci německé armády byly tyto tanky znovu nasazeny do boje o Francii po spojenecké invazi v roce 1944. Mnoho tanků S-35 bylo předáno Itálii a Chorvatsku.

Somua S-35 v Tunisku v roce 1943