POZEMNÍ TECHNIKA

Rolls-Royce Armoured Car: Luxusní obrněný automobil

Rolls-Royce Armoured Car s osádkou australských vojáků

Jméno „Rolls-Royce“ se stalo téměř synonymem luxusních limuzín. Trochu méně známá je však skutečnost, že podvozek aut této značky byl základem pro obrněná vozidla, která se úspěšně zapojila do obou světových válek.

Rozšíření automobilů na přelomu 19. a 20. století zákonitě vyvolalo zájem armád, jež vnímaly nový vynález nejen jako dopravní prostředek pro důstojníky, ale i jako nástroj ke zdokonalení bojových schopností. Začaly se objevovat první konstrukce obrněných a vyzbrojených vozidel pro průzkumné či útočné akce. Tyto vozy následně zasáhly do první světové války, během níž přišly na scénu i obrněnce slavné britské značky Rolls-Royce.

Rodí se obrněný automobil

Pověstný konzervatismus britské pozemní armády vedl k tomu, že se na nové vynálezy leckdy dívala s okázalým nezájmem, ne-li přímo podezřením. Proto se vlastně nelze divit, že se první obrněná vozidla Rolls-Royce neobjevila u armády, ale u námořnictva, konkrétně u námořního letectva (Royal Naval Air Service, RNAS). Navíc tehdy nešlo o žádný oficiální projekt, nýbrž o iniciativu důstojníka, který v srpnu 1914 velel letecké eskadře umístěné v Dunkirku. Charles Rumney Samson chtěl získat prostředky pro pozemní průzkum, a proto navrhl modifikovat tři soukromé důstojnické automobily na obrněná vozidla. Šlo o vozy značek Mercedes, Wolseley a Rolls-Royce, z nichž třetí patřil samotnému Samsonovi a přitáhl největší zájem. Vůz obdržel 6 mm silné ocelové pancéřování, které zkonstruoval Samsonův bratr Felix. Automobil ale měl i nadále otevřenou karosérii, takže ochrana jeho osádky byla omezená, zato však nesl výzbroj. Tu představoval kulomet Lewis ráže .303 (7,7 mm), jenž byl posléze vystřídán zbraní systému Maxim stejné ráže. Samsonova jednotka použila své obrněnce při několika akcích a hlášení se dostala do rukou Prvního lorda Admirality, jímž nebyl nikdo jiný než Winston Churchill. Jeho intuice rozpoznala potenciál tohoto vynálezu a Churchill se postaral, aby se z improvizace stal oficiální program. V příslušném oddělení Admirality se pak začalo pracovat na konstrukci, jež by se hodila pro hromadnou produkci, a záhy bylo rozhodnuto postavit první zkušební sérii 60 obrněnců, z nichž 18 mělo mít podvozky Rolls-Royce Silver Ghost. Stavba byla zjednodušena tím, že značka Rolls-Royce tehdy standardně vyráběla pouze podvozky s pohonnou soustavou a zákazník si vybíral z karosérií od specializovaných firem. Námořnictvo tak prostě zakoupilo podvozky a loděnice (které měly nejlepší přístup k pancéřové oceli) na ně instalovaly obrněné korby. Výsledkem byla série aut s názvem First Admirality Pattern. Podobně jako Samsonovy improvizace měly i tyto automobily otevřenou karosérii (přestože jeden poté dostal uzavřenou nástavbu), výzbroj tvořil kulomet Maxim. Eskadry RNAS je odebíraly od října 1914, ale to už se připravovala další zásadní konstrukční změna.

Sériová verze s otočnou věží

Bylo zřejmé, že otevřená (byť obrněná) karosérie s kulometem na podstavci prostě nebyla tím správným řešením. Proto bylo rozhodnuto umístit na obrněné automobily Rolls-Royce prvek, který byl na lodích velice úspěšně užíván již desítky let a který byl od roku 1904 zkoušen i na pozemních vozidlech. Jednalo se o otočnou věž s výzbrojí. Poručík Arthur Nickerson vyvinul charakteristický tvar věže (plochý válec se dvěma zkoseními na horní straně), jenž poskytoval dobrou ochranu při co nejmenší hmotnosti, což byl u celkem malého automobilu pochopitelně hodně důležitý aspekt. Námořnictvo zatím zřídilo velení Royal Naval Armoured Car Division (RNACD), jež se po několika stěhováních usadilo v North Kensingtonu. 15. listopadu 1914 se v jeho areálu objevil první sériový obrněnec Rolls-Royce Armoured Car v nové podobě. Opět byl konstruován na podvozku Rolls-Royce Silver Ghost a disponoval šestiválcovým motorem o objemu 7428 cm3, který produkoval výkon 60 kW. Na tehdejší dobu velmi pokrokový prvek představoval elektrický startér, který (když fungoval) umožňoval rozběhnutí motoru pouze po stisknutí tlačítka, aniž by bylo potřeba (tehdy standardní) „nahazování“ pomocí kliky. Vozidlo mělo převodovku se čtyřmi stupni a zpátečkou a kola byla zavěšena listových pružinách, které byly kvůli daleko větší hmotnosti obrněné karosérie silnější než u civilních automobilů. Co se týče samotných kol, většina vozů měla zpočátku klasické pneumatiky, ale na některých se pak objevilo také obutí s ocelovými hřeby. Karosérie byla zhotovena z 8 mm silné pancéřové oceli a (minimálně v přední části) kupodivu zachovávala tvary typické pro vozy Rolls-Royce. Další odkaz slavné značky představovalo (u vojenské techniky dost neobvyklé) pohodlí pro osádku, která měla např. kožené odpružené sedačky. Na horní straně karosérie byla montována věž, ve které se nacházel vodou chlazený 7,7mm kulomet, zpočátku Maxim, později Vickers. Rezerva výkonu motoru byla tak velká, že se Rolls-Royce Armoured Car občas uplatňoval rovněž jako tahač tříliberního (47mm) kanonu na dvoukolové lafetě.

Čtyři pohledy na vozidlo Rolls-Royce Armoured Car

Na frontách „velké války“

Námořnictvo na přelomu let 1914 a 1915 poslalo na francouzskou frontu první eskadrony, jež byly vybaveny automobily Rolls-Royce s věžemi, avšak v té době už byly možnosti pro jejich smysluplné využití podstatně menší. Obrněný automobil byl přece jen spíše zbraní pro silnice a v podmínkách a terénu „zákopové války“ měl jen omezený potenciál. První světová válka se ale (naštěstí pro obrněnce Rolls-Royce) odehrávala také v jiných oblastech, kde se automobily mohly uplatnit podstatně lépe. Jedna z eskadron tedy záhy zamířila do Afriky, kde se bojovalo o německé kolonie, a další dvě byly v dubnu 1915 odeslány na poloostrov Gallipoli, kde měly podpořit ambiciózní, ale ve výsledku nešťastnou vyloďovací operaci. Je ale nutno dodat, že ač výsadek v Gallipoli skončil pro mocnosti Dohody neúspěšně, samotná vozidla Rolls-Royce se tam předvedla velice dobře.

Dva obrněné vozy Rolls-Royce v postaveních na Gallipoli

Na podzim 1915 došlo k důležité reorganizaci, protože armáda se konečně rozhodla obrněné vozy od námořnictva převzít. Sestavila z nich jednotky označované Machine Gun Corps (Motors) a Light Armoured Batteries (jejichž vozy někdy nosily symboly jehněte coby vyjádření zkratky LAMB). Část obrněnců sloužila na západní frontě a zúčastnila se známých bitev na Sommě, u Arrasu či u Cambrai, ovšem jejich úkoly byly pouze pomocné, např. fungovala jako spojovací nebo jako doprovod zásobování a ambulancí. Vyloženě bojové úkoly tedy automobily Rolls-Royce plnily spíše na periferních bojištích, především v Africe a na Středním východě. Vozidla vyslaná do Egypta bojovala proti německým vojskům v kolonii Německá východní Afrika. Další auta měl k dispozici legendární T. E. Lawrence (známý jako „Lawrence z Arábie“), jemuž sloužila při podpoře arabského povstání proti Turkům. Speciální případ tvoří obrněné vozy Rolls-Royce v Indii; tam byly stavěny jinak řešené stroje s vysokou nástavbou bez věže (tzv. Indian Pattern), které se používaly zejména při potlačování lokálních vzpour. Na samém konci války se britské automobily uplatnily i při protibolševické intervenci na Kavkaze. Po válce produkce obrněnců Rolls-Royce pokračovala, v letech 1920 a 1924 byly provedeny komplexní modernizace a tato vozidla se dočkala nasazení v severní Africe ještě za druhé světové války. Ale to už je zase jiný příběh.

Obrněné automobily Rolls-Royce z jednotky, která podporovala operace slavného „Lawrence z Arábie“ proti Turkům

Hlavní zdroje:
David Fletcher: The Rolls-Royce Armoured Car, Oxford 2012
Rolls-Royce Enthusiasts’ Club, Wikipedia.org

Fotografie: Imperial War Museum a archiv autora

Publikace: Extra Válka – I. světová 4/2013