POZEMNÍ TECHNIKA

Samochód pancerny wz. 29

Samochód pancerny wz. 29 byl nejtěžším polským obrněným automobilem. Jeho vývoj začal v roce 1929 po zklamání z polopásového obrněného automobilu wz. 28 a měl být zařazen do jednotek jezdectva. Pancéřování bylo spojeno nýty a oproti jiným polským konstrukcím měl silnější pancíř. Použitý podvozek pocházel z nákladního automobilu Ursus A. Pohon zajištoval normální sériový motor Ursus 2 A o výkonu 35 koňských sil při 2600 ot/min a max.rychlostí 35 km/h. Řízení bylo zdvojené takže měli kompletní řízení v zadní i přední části. Na korbě byla osazená osmiúhelníková věž vyzbrojená kanonem SA-18 Puteaux ráže 37 mm se zásobou 96 nábojů a třemi kulomety Hotchkiss ráže 7,92 mm s celkovou zásobou 4032 nábojů. Přičemž dva ve věži leželi v protilehlých stěnách a tím zlepšovali vyvážení věže, jejich umístění se časem měnilo. Kanon SA-18 Puteaux prorazil na 500 m jen 15 mm plech a to pod úhlem 90°. Vozidlo mělo špatnou průchodnost terénem a vysokou siluetu. Mezi další nevýhody patřilo, že wz. 29 neměl radiostanici,takže ke komunikaci sloužily praporky. Velitel měl spoustu práce, protože musel velet a přitom ješte obsluhovat kanon, dva kulomety a nabíjet. V boji se osvědčily k ničení německých průzkumných vozidel a tanků. Celkem bylo do roku 1931 vyrobeno pouze 13 kusů tohoto vozidla.