POZEMNÍ TECHNIKA

Semovente da 90/53

Zoufalá situace italských jednotek nasazených v Sovětském Svazu si žádala urychlené řešení. Italské tanky nebyly schopny boje se sovětskými tanky T-34 a KV-1. Konstrukce tanku vhodnému pro boj s těmito sovětskými tanky byla prakticky nemožná, Italové byli proto nuceni vyvinout aspoň nějaké pásové vozidlo vyzbrojené účinným protitankovým kanónem. Firma Ansaldo dostala úkol takové vozidlo sestrojit.
Nový stíhač tanků využíval zvětšenou korbu z tanku M.14/41. K pohonu sloužil uprostřed uložený dieselový motor SPA 15T s výkonem zvýšeným na 145HP. Motor byl uložen ve středu vozidla. Podvozek sestával na každé straně z hnacího kola vpředu, osmi pojezdových kol, napínacího kola vzadu a tří napínacích kladek. Pojezdová kola byla po dvou uchycena ve vozících, vždy dva vozíky byly společně vypruženy listovými pružinami.
Po stránce výzbroje se Italové vydali německou cestou – v té době nejvýhodnějším způsobem pro boj s dobře pancéřovanými sovětskými tanky se ukázala protiletadlová děla. Na zadní části korby vozidla byl lafetován původně protiletadlový kanón 90/53 ráže 90mm, vybavený ochranným štítem. Náměr kanónu byl možný v rozsahu –5˚ až 24˚, odměr pak v rozsahu 80˚. Uložení kanónu v zadní části nového stíhače tanků Semovente da 90/53 ponechávalo velice málo prostoru pro čtyři členy osádky a zásobu munice, které bylo vezeno pouze šest kusů. Další náboje byly vezeny speciálním muničním vozidlem, které vzniklo úpravou ze zastaralého lehkého tanku L.6/40. Celkem bylo až do roku 1943 vyrobeno 48 stíhacích tanků Semovente da 90/53.

Nasazení:

 Konstrukci tohoto stíhacího tanku si vyžádala zoufalá situace Italů na východě. Semovente da 90/53 bylo nouzové vozidlo, podobně jako německý „Nashorn“, vynikalo velkou palebnou silou a schopností vést boj na dlouhé vzdálenosti. Na druhou stranu ochrana osádky byla mizivá a v případě že se toto vozidlo dostalo samo na dostřel, nemělo příliš vysokou šanci na přežití.
Jelikož v době zahájení výroby již 8. italská armáda neexistovala, žádné z těchto vozidel se nedostalo ke svému plánovanému použití na východě. Z velké části byla tato vozidla používána během vylodění spojenců na Sicílii. Zde také byla většina těchto vozidel zničena. Po italské kapitulaci byla provozuschopná vozidla zabavena Němci, kteří je však pro nevhodnost nasazení v Itálii používali hlavně v nové roli dalekonosného dělostřelectva.