POZEMNÍ TECHNIKA

Semovente da 47/32

Semovente da 47/32

Již před začátkem 2.sv.v. vykazovali Italové moderní přístup k vozidlům určeným pro boj s nepřátelskými tanky. V třicátých letech vzniklo zajímavé samohybné dělo Semovente L.3 da 47/32 vyzbrojené rakouským protitankovým kanónem Böhler ráže 47mm. Kanón byl uložený ve shora otevřené korbě tančíku L.3, osádka byla dvojčlenná. Hlavní nevýhodou tohoto vozidla byla ovšem absence ochrany pro kanón a střelce. Po vstupu Itálie do války se objevil problém související s přílišnou orientací Italů na lehké tanky, které nebyly schopné účinně bojovat s Brity.  Tento problém měl být vyřešen zkonstruováním speciální konstrukce určené k ničení nepřátelských tanků.
Nový stíhač tanků využíval korbu lehkého tanku L.6/40. Jednotlivé pancéřové pláty byly spojeny nýty.K pohonu sloužil zážehový motor Spa 18D o výkonu 68HP, uložený v zadní části korby. Neobvyklý podvozek sestával na každé straně z hnacího kola vpředu, čtyř pojezdových kol, vlečeného napínacího kola a tří napínacích kladek. Velice zvláštně byla řešena pojezdová kola, která byla po dvou držena na dlouhém rameni, vypruženém a uchyceném ke korbě pomocí torzní tyče. Toto netradiční řešení tak spojilo dohromady dvě zcela odlišné technologie podvozků – použití pojezdových kol ve vozíku a použití vypružení torzními tyčemi. Neobvyklé bylo také vlečené napínací kolo (stejný systém byl použitý na americkém tanku „Stuart“), které zároveň plnilo funkci napínacího i pojezdového kola. Tím se lépe rozložila hmotnost tanku v podvozku a zároveň zmenšil potřebný počet pojezdových kol. Vlečené napínací kolo bylo rovněž vypruženo torzní tyčí.
Na korbě vyrostla hranatá nástavba, skrývající hlavní zbraň nového vozidla – protitankový kanón Böhler 47/32 ráže 47mm (vyráběný v licenci). Tento kanón se však více hodil pro palebnou podporu než pro boj s tanky (o britských pěchotních tancích nemluvě). Osádku tvořili řidič, velitel/střelec a nabíječ. Celkem bylo vyrobeno 280 těchto vozidel.

Nasazení:

Samohybná děla Semovente da 47/32 přicházela od roku 1942 z výroby rovnou na frontu, kde prokázala schopnost ničit slabě pancéřované tanky Britů. Kromě Afriky zavítala tato vozidla i do Sovětského Svazu, kde je používaly místní italské jednotky. Po kapitulaci Itálie byla zbývající vozidla tohoto typu převzata Němci, kteří je okamžitě uvedli do činné služby. Pro boje v hornatém terénu Itálie se však tato vozidla nehodila a mnoho jich tak bylo konvertováno na velitelská vozidla, vyzbrojená kulometem Breda 38 ráže 8mm na místě původního kanónu.