POZEMNÍ TECHNIKA

10,5centimetrový hrubý kanon vzor 35

Ač se v Československu vyráběla řada moderních dělostřeleckých zbraní, tak armáda postrádala moderní kanon pro hrubé dělostřelectvo. Až v roce 1927 stanovil Vojenský technický a letecký ústav požadavky na nový hrubý kanon, který měl nahradit starší československá děla a malý počet kanonů dodaných z Francie krátce po válce. Následovaly léta diskuzí ohledně požadovaného odměru, typu lafety, zda bude použito podkladové kolo, střelivu a jak bude kanon dopravován. Teprve v roce 1931 vydalo MNO rozhodnutí, že bude použita dvouramenná lafeta, odměr 50°, kanon bude přepravován mototrakcí a byl požadován maximální dostřel 18 000 m.

Na základě toho začal vývoj nového kanonu ve Škodových závodech v Plzni i ve Vojenském technickém a leteckém ústavu. Škodovácký kanon byl méně výkonný, ale zase lehčí. V roce 1933 MNO schválilo model VTLÚ a objednalo ve Škodových závodech výrobu prototypu za 1 300 000 Kčs.  Ten byl dodán v roce 1934 a nesl tovární označení „J“. Ve Škodové se ale nevzdávali a vyrobili i prototyp svého kanonu, ten nesl tovární označení „J1“. Při porovnávacích zkouškách v Hlubokém v letech 1934 až 1935 se ukázaly problémy s nižším dostřelem a velkým rozptylem. Škoda se rozhodla pro ustoupení z požadovaného dostřelu na 16 500 m. VTLÚ však hledal příčinu problémů a po několika měsíčním snažení přišel s novými vodícími obroučkami střely. Dostřel pak dosahoval 18 400 m. Po dalších zkouškách byl kanon „J“ přijat do výzbroje pod označením 10,5centimetrový hrubý kanon vzor 35. Stalo se tak v prosinci 1935.

Již v roce 1936 bylo dodáno prvních 36 kanonů. Do roku 1938 bylo zařazeno do výzbroje 106 kanonů vz. 35. Škodovácká varianta „J1“ se také dostala do výroby a v roce 1937 jich bylo 24 dodáno do Jugoslávie. Po okupaci ukořistili Němci 70 kanonů. Dalších 36 bylo rozpracováno a dodáno v roce 1940. Nesly označení 10,5 schwere Feld Kanone K35(t). Slovenský stát získal 36 kanonů, které se nacházely na jeho území v době okupace. Kanony byly intenzivně používány až do konce války a za Slovenského národního povstání  jich několik používaly i povstalci. Po válce byli na čas zařazeny do výzbroje obnovené československé armády a udrželi se v ní až do konce 50.let.

10,5centimetrový hrubý kanon vzor 35 byl schopen přímé palby proti tankům a obrněným vozidlům. Šlo o velmi moderní kanon, který vzbudil zájem ze zahraničí. Například v roce 1938 byl na zkouškách v Sovětském svazu. Tam došlo k problémům s tím, že závěr přestával při intenzivní střelbě vyhazovat prázdné nábojnice. Šlo o důsledek přehřátí závěrového mechanismu, k vyřešení tohoto problému stačila úprava nábojnic. Litva si objednala 24 kanonů a 6 000 ran za 3 893 000 Kčs. Vyrobeny a nastřeleny byli v roce 1940, ale dodány byli jen čtyři. Zbývající zabavilo OKH (Oberkommando des Heeres). Dalším zájemcem bylo Nizozemsko, které požadovalo dodání 30 kanonů do konce roku 1941.

Kanon měl rozevírací lafetu a klínový závěr. Hlaveň klouže po kolébce, která je uložena dvěma čepy na vrchní lafetě umístěné otáčivě na spodní lafetě. Náměrový mechanismus je umístěný vpravo, zatímco odměrový je umístěný vlevo. Pro přímou palbu sloužil bubínkový zaměřovač s panoramatickým dalekohledem. Kanon je opatřený štítem chránícím obsluhu a odpruženými nápravami. Odpružení náprav lze v případě potřeby vyřadit. Kola jsou osazena bubnovou pneumatickou brzdou. Přeprava byla možná mototrakcí i hipotrakcí (tažení koňmi). Kanon používal dělenou munici s nárazovým, časovacím nebo polopancéřovým granátem a byl schopen přímé palby proti tankům a obrněným vozidlům.

Uživatelé:
Československo
První Slovenská republika
Německo - zaveden pod označením schwere 10,5-cm-Kanone 35(t)
Litva
Jugoslávie - zde šlo o škodovácký model J1, Němci ukořistěné kanony označovali 10,5-cm-Kanone 339(j)

U Brigadýra pak naleznete fotky tohoto kanonu, který je k viděn v Lešanech. Další fotky 10,5cm hrubého kanonu vzor 35 naleznete také na Vojsku v Galerii.

Zdroj:
JANOUŠEK, Jiří. Československé dělostřelectvo 1918-1939. Vyd. 1. Praha: Corona, 2007, 193 s. Svět armády. ISBN 978-80-86116-34-1.
Wikipedia [online]. 2013 [cit. 2013-11-09]. Dostupné z: http://www.wikipedia.org/
KLIMENT, Charles K a Břetislav NAKLÁDAL. Slovenská armáda 1939-1945. V Praze: Levné knihy KMa, 2006, 360 s. ISBN 80-730-9395-2.
Axis History Forum [online]. 2013 [cit. 2013-11-09]. Dostupné z: http://forum.axishistory.com/viewtopic.php?f=70&t=151458
Czech. The Atlantikwall Website [online]. 2013 [cit. 2013-11-09]. Dostupné z: http://atlantikwall.net/armament_czech.htm