POZEMNÍ TECHNIKA

13cm Kanone L/35 Construction/1909

Přeživší exemplář na Novém Zélandu

Alternativní označení:
13,5-cm-Kanone 09
13,5-cm-K 09

13cm kanon d/35 vz.1909 Krupp měl komplikované osudy bránící jeho většímu rozšíření. Nešlo ani tak o technické problémy jako spíše o specifikaci potřeb resp. požadavků na zbraň. Jednání o jeho vývoji začaly už v roce 1901 a mělo jít o kanon s vysokou úsťovou rychlostí, který měl sloužit k podstřelování předpancírů na nepřátelských pevnostních objektech. Ale když přípravy dospěly do finální fáze, tak vše změnil nástup kanonů s brzdovratným zařízením a místo výroby prototypu se přikročilo k vývoji nového kanonu na základě 10cm polního kanonu vz. 1904.

Prototyp nového 13cm kanonu dosahoval maximální elevace +20° a tím i maximálního dostřelu 13 km. V průběhu dvouletých zkoušek se kanon osvědčil a tak byla roku 1906 objednána zkušební čtyřdělová baterie. Už v průběhu její výroby se ale APK (Artillerie-Prüfungskommission) postavil proti tomuto kanonu. Nepodporovala představu ničit nepřátelské cíle podstřelováním pancířů na 5 km. Místo toho požadovala zvětšení maximálního náměru, tím by kanon dosáhl delšího dostřelu. Navíc prosazovala výkonnější kanon ráže 15cm.

Celá věc se vlekla a nový kanon ráže 13cm byl objednám 13. července 1909 se zdůvodněním, že jeho nižší hmotnost umožňuje vyšší mobilitu proti 15cm kanonu. APK se snažila dosáhnout zvýšení náměru na 45°, ale nakonec to bylo jen 26° a s tím se maximální dostřel zvýšil na 14,5 km. Před první světovou válkou měly v Německu prioritu houfnice a moždíře.

Válka

Výroba popisovaných kanonů začala až po vypuknutí války a šlo o 16 ks z mobilizačního seznamu. Zakrátko ale byla výroba pozastavena ve prospěch houfnic. Stalo se tak z rozhodnutí ministerstva války. Někde je ale udáváno, že část, nebo všechny, kanony byly na začátku války už vyrobeny.

Výroba byla obnovena byla až na podzim 1915 na požadavek dělostřeleckých útvarů a k jednotkám se dostaly až za 9 měsíců. Bohužel přes všechny prodlevy nedošlo k vývoji nové lafety, takže měly maximální náměr 26°. Později přicházel z pole požadavek na možnost přepravu mototrakcí v jednom kuse. Reakcí na to byla v roce 1917 varianta 13cm Kanone gefedert, která přicházela k jednotkám od října 1917.

Do konce války bylo vyrobeno 202 těchto kanonů. Na bojiště se dostalo 158 ks obou variant. Pro zajímavost - 15cm schwere Feldhaubitze Construction/1913 obržely bojové jednotky 3409 ks. Její varianty s delší hlavní pak dalších 1550 ks. Ovšem dostřel činil 8,5 resp 9,4 km. Za 1. světové války byl vyráběn také 15cm kanon d/43 vz.1916 (15cm Kanone L/43 Construction/1916) společností Krupp a Rheinmetall. Ten měl dostřel granátem 20-22,2 km, ale verze od společnosti Krupp vážila v palebném postavení přes 10 tun. Navíc se jich vyrobilo jen 212 verze Krupp a 22 nebo 32 verze od Rheinmetall.

Po válce

Po válce řadu těchto kanonů získal Nový Zéland jako válečnou kořist. Kanon na fotkách ze současnosti je vystaven v botanické zahradě ve Wellingtonu na Novém Zélandu a byl ukořistěn divizí Nového Zéleandu v v La Vacquarie v severní Francii 29. září 1918 za Stodenní ofenzívy. Město ho obdrželo v roce 1920 na počest jeho vojáků. Má výrobní číslo 4.

Čtyři se také dostali na na ostrov Guernsey, který je druhým největším ostrovem Normanských ostrovů (Channel Islands). Stalo se tak v roce 1921, kdy byly vystaveny u Victoria Tower ve městě Saint Peter Port. V roce 1938 byly dva, které se nacházely v nejhorším stavu, sešrotovány. Nešlo ani tak o strach z blížící se války, jako spíš o nebezpečí plynoucí se špatného stavu zbraní. Tyto dva kusy byly ve stinnější části zahrady a absence údržby a hraní si dětí na nich se na nich už dost podepsaly a panovala obava, aby nedošlo k úrazu.

19. června 1940 byl z ostrova stažen veškerý vojenský personál. Zbývající dva kanóny byly zakopány, aby je nepřátelský letecký průzkum nebral jako aktivní děla, což by mohlo přivolat útoky nepřítele. Ostrov byl osvobozen 9. května 1945 a všechny německé zbraně byly odstraněny – část putovala do šrotu a část do moře. Později se na ně zapomnělo a vykopali je až v roce 1978 na podmět pana Arthura Oswalda Hamonda, ten byl předsedou výboru starověkých památek (Ancient Monuments Committee). Nyní jsou opět vystaveny vedle Victoria Tower.

13cm Kanone L/35 Construction/1909 z ostrova Guernsey

Válečná kořist a trofeje

Je zajímavé, že už za 1. světové války v britském parlamentu řešili jak budou přidělovány trofejní děla a jak s nimi bude dále nakládáno. Později nejlepší exponáty obdrželo British National War Museum (předchůdce Imperial War Museum https://www.iwm.org.uk/ ). Do 15. dubna 1920 bylo pod záštitou Výboru pro válečné trofeje (War Trophies Committee) distribuováno 3 595 děl, 15 044 kulometů, 75 824 ručních palných zbraní a 7 887 nejrůznějších dalších trofejí. Kanada měla začátkem roku 1920 516 trofejních děl, 304 minometů, 3500 kulometů a také 44 letadel.

Austrálie evidovala válečnou kořist a založila úřad zabývající se nakládáním s ním a určila podle jakého klíče budou přidělovány trofejní kusy městům. Každá část britské říše byla v tomto směru zaopatřena a tak i ostrov Guernsey dostal v roce 1921 svůj podíl jak už bylo zmíněno v předchozím odstavci. Mimo těchto čtyř kanonů obdržel i dva minomety, dvě protitankové pušky, dva kulomety, gas gong, šest ocelových helm, dvě sady balistické ochrany, vybavení k budování zákopů, šest pušek, tři bajonety, dvanáct pistolí na světlice, tři karabiny a blíže nespecifikovanou dělostřeleckou zbraň. Na ostrově ale takovou nadílku neočekával a z kraje řešili nouzově jejich umístění. Nakonec putovaly děla na už dříve zmíněné umístění, kde se už z minulosti nacházely dvě trofejní děla z Krymské války*. Bohužel pro řadu lidí to nebyla jen připomínka vítězné války ale i obrovských obětí, takže ne všichni byli z umístění trofejí nadšení.

V Kanadě byl archiváři impéria (Dominion Archivist) Sir Arthur Doughty přidělen úkol sběru trofejí a jejich odesílání do Kanady. Výsledkem jeho práce byla oficiální kolekce kanadské vlády obsahující 516 zbraní, 304 zákopových minometů, 3500 lehkých a těžkých kulometů a 44 letadel.

Technický popis

Plášťová ocelová hlaveň měla vodorovný klínový závěr s nábojnicovým těsněním. 1300 mm dlouhý zákluz zachycovalo brzdovratné zařízení. Lafeta byla skříňová. Kanón disponoval pancéřovým štítem. Kanón mohl pálit dělostřelecké granáty vz.1914 o hmotnosti 42 kg obsahující 2,5 kg výbušniny nebo šrapnel vz.1914 o hmotnosti 40,8 kg. Přeprava byla prováděna pomocí koňských potahů po rozdělení na dvě části. Hlavňový vůz vážil 4700 kg a lafetový 4300 kg. Přes zmiňovaný problém s omezeným náměrem mohl kanón provádět protibaterijní palbu.

V případě 13cm Kanone gefedert došlo k přizpůsobení po mototrakci . Zadní osa hlavňového vozu byla odpružená, stejně tak osy lafetového vozu. Tato varianta byla o 270 kg těžší.

*Krymská válka – Krvavý konflikt mezi Franciíí, Velkou Británií, Sardinským královstvím a Osmanskou říší na jedné straně a Carským Ruskem na druhé probíhající v letech 1853-1856. Spojenci sice zvítězili, ale za nemalých ztrát.

Zdroje:

FRANCEV, Vladimír a Vladimír KUPKA. Děla a pevnosti. Praha: Naše vojsko, 2015. ISBN 978-80-206-1534-3.
Ian Hogg: Twentieth-Century Artillery. New York: Barnes & Noble Books, 2000 ISBN 0-7607-1994 2
50travels.wordpress.com/13-5-cm-kanone-09-k-09-wellington-nz/
passioncompassion1418.com
greatwarci.net