POZEMNÍ TECHNIKA

​Canon de 105 mle 1913 Schneider (10,5 cm hrubý kanón 13 T.R.)

Canon de 105 mle 1913 Schneider v Izraeli. Už s novými koly.

​Na cestě do války

Francouzská armáda vstupovala do 1. světové války s ofenzivní doktrínou a tomu odpovídala i výzbroj její armády složená z velké části z lehkých polních děl (3960 ks) mezi nimiž měl dominantní zastoupení moderní Canon de 75 Modèle 1897. Oproti tomu disponovala jen 308 ks těžkých polních děl, navíc zastaralých, protože zavádění a výroba moderních těžších děl vázlo.

Canon de 75 Modèle 1897

Přitom, když se v roce 1911 dostaly do francouzského parlamentu informace o počtu a kvalitách německého dělostřelectva, tak požadoval zavedení moderních středních a těžkých děl. Francouzské armáda přeceňovala Canon de 75 Modèle 1897 a zato nekladla důraz na dlouhý dostřel. Nyní ale byla vypsána soutěž na hrubý polní kanon, těžkou polní houfnici a moždíř. V říjnu 1913 se v Calais konaly závěrečné zkoušky, jejichž výsledkem bylo přijetí nových typů všech tří kategorií. Ale teprve v říjnu 1914 začal program budování těžkého polního dělostřelectva, jedním z přijatých děl byl i Canon de 105 mle 1913 Schneider. To už ale zuřila 1. světová válka. Francouzská armáda mohla vstupovat do války s lepší výzbrojí, protože zbrojovka Schneider navrhla kanón ráže 107 mm pro carské Rusko a ten zde byl přijat jako vzor 1910. Výrobu zajišťovala zbrojovka Putilov, která byla ve vlastnictví koncernu Schneider. Tento kanón nabízela i francouzské armádě, ale ta o něj nejevila zájem. Až právě po této aféře se dostavil zájem o jeho přepracování pro potřeby francouzské armády.

107 mm kanón vzor 1910 

Technický popis

Nyní si představíme Canon de 105 mle 1913 Schneider a poté se vrátíme do historie. Šlo o moderní kanon s hydropneumatickým brzdovratným zařízením s nezávislou brzdou a vratníkem. Zákluz byl konstantní o délce 1200 mm. Ocelová plášťová hlaveň šla přepravovat nezávisle.Hlaveň se skládala z pláště, duše a závěru. Závěr byl centrický šroubový. Dělo bylo opatřeno lafetovým štítem. Nabíjení bylo možné při každém náměru. Munice byla dělená. Co se týče přepravy, tak za jejím účelem nyla hlaveň stažena na kolébku vzad, aby došlo k rozdělení hmotnost na nápravy děl i kolesny. K tažení složilo šestispřeží. Vyjma označneí Canon de 105 mle 1913 a označení zahrnaičních užviatelů jsem také narazil na Schneider Canon de 105mm L Mle 1913 TR Schneider, kde L znamená long. Tento kanon v sobě skloubil mnohem delší dostřel a větší palebnou sílu oproti Canon de 75 Modèle 1897 přičemž disponoval slušnou pohyblivostí. Pro zajímavost uvádím srovnání hmotností pře přepravě je to 1 885 kg oproti 2750 kg. V bojové poloze je to 1 160 kg oproti 2 350 kg. Jak už název napovídá, jeho výrobcem byla zbrojovka Schneider et Cie. v Creusotu.

Cannone da 105/28 modello 1913

​Historie

1. světová válka a meziválečné období

První baterie vyzbrojené kanony Canon de 105 mle 1913 Schneider se na frontě objevily až v roce 1915. Vzhledem k úspěšnému nasazení hned armáda objednala 440 ks. Ostatní typy ze zmiňovaného zbrojního programu se na frontu dostaly ještě mnohem později, ale ty popíši v jiném článku.

Je škoda, že zavádění bylo tak opožděné. Za války se kanón osvědčil pro svůj dlouhý dostřel a účinek v cíli. V Itálii byla výroba zahájena od září 1914 ve zbrojovce Ansaldo. Později výroba pokračovala modelem Cannone da 105/28. Italové je v meziválečném období nasadili v 2. italsko-etiopské válce a snad i v Občanské válce ve Španělsku. V Polsku vyráběli modernizovanou verzi 105 mm armata dalekonośna wz. 29.

105 mm armata dalekonośna wz. 29 ve Finsku - za povšimnutí stojí jiná lafeta

Výroba dala do konce války 1340 kusů. Po válce byl zaveden do výzbroje Belgie, Československa, Estonska, Finska , Polska (armata 105 mm wz. 13 Schneider) a Jugoslávie.

Finové zakoupili během Zimní války 12 těchto kanónů a k nim 20 000 ran. Do Finska dorazily v únoru 1940 a ještě se zapojily do posledních týdnů bojů války. Místní označení je 105 K/13.

Canon de 105 mle 1913 Schneider alias 105K13 ve finském muzeu

Ve službách Čechoslováků

V roce 1919 se Československo potýkalo s nedostatkem dělostřeleckých zbraní i munice pro ně. V březnu 1919 bylo mimo jiné objednáno 13 ks Canon de 105 mle 1913 Schneider u nás asi zavedený jako 10,5 cm hrubý kanón 13 T.R. a příslušná munice. Tato objednávka nevzešla ale z československého MNO, ale podala jí francouzská vojenská mise v Československu. Ta měla z počátku meziválečného období rozhodující roli v řízení naší armády. Je třeba říci, že tou dobou probíhala válka s Maďarskem. Bohužel děla dorazila ještě v průběhu války, ale ony i munice se nacházely v bídném stavu. Děla byla většinou opotřebovaná, ale hlavní problém byl s nespolehlivou municí. Navíc bylo potřeba vycvičit obsluhy. Při mobilizaci v roce 1920 měla československá armáda 13 kusů 10,5 cm hrubých kanónů 13 T.R a k nim 15 618 ran. U nás jim byla vytýkána velká váha a tak se dále nepořizovaly, i když Škoda ve spolupráci se zbrojovkou Schneider vyrobila v letech 1923-1924 60 lafet tohoto vzoru pro Řecko. Počátkem 30. let byly u nás tyto kanóny vyřazeny. Jejich nástupcem v naší výzbroji byl československý 10,5centimetrový hrubý kanon vzor 35.

Cannone da 105/28

2. světová válka

V roce 1939 vlastnila Francie ještě 1029 kusů. Němci je zařadili pod označením 10,5 cm Kanone 331 (f) (zkráceně 10.5 cm K 331(f)) a většinu ukořistěných kusů použili jako výzbroj Atlantického valu. Také Poláci vstupovali do války s 118 ks armata 105 mm wz. 13 Schneider a 124 ks armata 105 mm wz. 29 Schneider (nebo také 105 mm dalekonośna armata polowa wz. 29), což byla varianta s delší hlavní za účelem prodloužení dostřelu. Finsko později zakoupilo od Němců 54 kusů ukořistěných armata 105 mm wz. 29 Schneider. Navíc několik ukořistěných sovětských kanónů ráže 107 mm upravili pro použití munice ráže 105 mm. Poté obdržely označení 105 K/10. Šlo o dříve zmiňované předchůdce vyráběné ve zbrojovce Putilov. Uvádí se také jejich úprava pro motorizovanou přepravu. Italové své Cannone da 105/28 modello 1913 použili i v bojích 2. světové války v Itálii, Severní Africe, Řecku a na východní frontě. Uvádí se, že jich menší část upravili pro mototrakci.

​Canon de 105 mle 1913 Schneider v německých rukou

Po válce

Ve Finsku byly kanóny 105 K/10 a 105 K/13 na konci 60. let prohlášeny za zastaralé a vyřazeny z rezervy. Uvádí se jejich poválečná služba také ve Francii, Itálii a Izraeli.

Canon de 105 mle 1913 Schneider v Izraeli. Už s novými koly.

Značení:
Canon de 105 mle 1913 Schneider – francouzské označení
105 L – označení používané francouzskou armádou v průběhu 1. světové války
Cannone da 105/28 modello 1913 – italské označení, později zkrácená na Cannone da 105/28
105 mm armata wz. 13 – polské označení původní zbraně
105 mm armata dalekonośna wz. 29 – polské označení zmodernizované zbraně
10.5 cm K 331(f) německé označení pro kanony ukořistěné ve Francii
10.5 cm K 333(b) německé označení pro kanony ukořistěné v Belgii
10.5 cm K 338(i) německé označení pro kanony ukořistěné v Itálii
10.5 cm K 338(j) německé označení pro kanony ukořistěné v Jugoslávii
10.5 cm K 13(p) and 10.5 cm K 29(p) německé označení pro kanony ukořistěné v Polsku
105 K/13 – finské označení pro originální kanony z Francie
105 K/10 – finské označení pro ruské Schneidery přerážované na 105 mm
105 K/29 – finské označení pro původně polské 105 mm armata dalekonośna wz. 29 zakoupené od Němců
Některé přeživší exempláře:
Hameenlinna, Dělostřelecké muzeum Finska (Suomen Tykistömuseo in Finnish)
Fleury devant Douaumont, Francie. Po jednom exponátu ve vnitřní a venkovní expozici
Beit Hagdudim (Jewish Legion Museum) – Avichail, Izrael
Israel Defense Forces History Museum, Tel Aviv, Izrael – zde jsou dva exempláře
Vojenské muzeum a hrad Çimenlik v Çanakkale, Turecko (Çanakkale = hliněný hrad)
Forte di Rivoli, Itálie
Castello di Barletta, Itálie
Batteria Battisti u Mausoleo di Cesare Battisti, Itálie – čtyřdělová baterie

Batteria Battisti u Mausoleo di Cesare Battisti, Itálie (Autor: Matteo Ianeselli)

*udáváno i 10

Zdroje:

JANOUŠEK, Jiří. Československé dělostřelectvo 1918-1939. Praha: Corona, 2007, 193 s. Svět armády. ISBN 978-80-86116-34-1.
FIDLER, Jiří a Václav SLUKA. Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920-1938. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-727-7256-2.
PASSION & COMPASSION 1914-1918. PASSION & COMPASSION 1914-1918 [onlinehttp://www.passioncompassion1418.com/
wikipedia.org