POZEMNÍ TECHNIKA

Houfnice vz.14/19

Houfnice vz.14/19 byla prvním dělem dodávaným po 1.světové válce do výzbroje nově vzniklého Československého státu a obdržela označení 10cm houfnice vz. 14/19. Byla to robustní, spolehlivá zbraň, tažená koňmi popř. motorizovanými prostředky a to Dělostřeleckým automobilem vz.24, později Dělostřeleckým automobilem vz.29. Vznikla modernizací 10cm Lehké houfnice vz.14 . Modernizována byla v letech 1919-1921 a výroba probíhala v letech 1921-1934. Mimo jiné byla prodloužena hlaveň z délky 19 ráží na 24 ráží.Výrobní závody vyprodukovaly více než 2000 kusů, z nichž se 605 kusů stalo součástí výzbroje Československé armády. Skládala se z ocelové hlavně, vodorovného klínového závěru, kapalinové zákluzové brzdy a prutového vratníku. Hlaveň měla své místo na chobotové lafetě se štítem. Nevýhodou byla nemožnost jejího použití proti obrněným cílům.

Škodovka s touto houfnicí slavila úspěch i v zahraničí. Používaly ji i armády Řecka, Maďarska, Jugoslávie, Itálie a Polska. Itálie získala svoje jako válečnou kořist a část také v rámci reparací. Polsko část houfnic zakoupilo a část od roku 1928 licenčně vyrábělo, Zde nesli označení Haubice wz. 1914/19 . Cena u první série vycházela asi 147,620 zlotých za kus. V první sérii bylo vyrobeno 100 kusů a v druhé 128. Produkce probíhala i později a to i v Stalowej Woli. 13 polských houfnic vz.14/19 bylo umístěno také na obrněných vlacích. Roku 1937 měl také proběhnout obchod, kdy měly být dodány oficiálně 4 houfnice a 10 000 nábojů do Uruguaje, ale ve skutečnosti byly určeny pro Španělsko. Na to bylo uvaleno embargo, protože demokratické evropské státy tam odmítly dodávat zbraně. Zato Německo a Itálie, které to požadovaly ve skutečnosti skrytě i viditelně podporovaly intenzivně nacionalistické jednotky generála Franca.V Itálii houfnice nesly označení modello 14s a část z nich získala kola s pneumatikami pro motorizovanou přepravu, což ale způsobovalo poruchy, a tak se později vybavovaly původním provedením kol. Ve střední Evropě byla houfnice vz.14/19 velmi rozšířená a sloužilo jich zde v roce 1939 přes 1000 kusů.

V Československé armádě byla nahrazována 10cm lehkou houfnicí vz.30. Na podzim roku 1938 se nacházela ve výzbroji Dělostřeleckých pluků 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 18, 19 a 202.Vzhledem k událostem, které se později odehrály se řada těchto děl jako válečná kořist dostala do výzbroje německé armády. Z výzbroje armády Československa nesly označení LeFH 14/19(t), polské LeFH 14/19(p), řecké 10-cm le FH 318 (g) a jugoslávské 10-cm le FH 316 (j). Údaj v závorce určuje původ zbraně (t – tschechisch, p – polnisch). Děla byla používaná při útoku na Francii a tažení na východní frontě. Později došlo k jejich zařazení k týlovým jednotkám a k umístění do Atlantického valu. Dnes je můžeme vidět např. ve Vojenském technickém muzeu Lešany (otevřeno od června do září, vstup je zdarma), kde lze vidět i jiné československé houfnice a další vojenskou techniku. Další exemplář je k vidění v U.S. Army Field Artillery Museum, Fort Sill, OK, USA. Nebo v muzeu SNP Banská Bystrica.

Zdroj:
- Builders Paradoxe Toled Artillery of WW II
- Le Mur de l´Atlantique
- atlantikwall.net
- Wielka Encyklopedia Uzbrojenia 1918-1939