POZEMNÍ TECHNIKA

Zveřejněno: 25. 2. 2012 16:22 Napsal Jan Dvořák

Nadřazená kategorie: POZEMNÍ TECHNIKA Kategorie: Dělostřelectvo

M107, M110

M107

Samohybná houfnice M107 byla široce rozšířená v armádách NATO. M107 využívala maximální počet shodných dílů se sesterskou M110, stejná byla například korba i montáž houfnice. Vynikající podvozek zajišťoval houfnici M107 velikou mobilitu jak na silnici tak i v těžkém terénu, bohužel za cenu vlastního minimálního pancéřování a tím i prakticky nulové ochrany pro posádku. Veškerá munice spolu s osmi členy posádky musela také být vezena zásobovacími vozy M548. Přes tato omezení se jednalo o velice kompaktní a účinnou zbraň.

Hlavní zbraní vozidla M107 byla houfnice M113 ráže 175mm. Houfnice používala HE granáty o váze cca 66 kg, granát při výstřelu dosahoval úsťové rychlosti 914 m/s2. Dostřel činil až 30 km. Houfnice měla odměr v rozmezí +- 30° od osy vozidla a elevaci +65° až -2°.

Houfnice M107 byly ve Vietnamu užívány velice intenzivně k palebné podpoře na velké vzdálenosti. Často byly využívány k vzájemným dělostřeleckým soubojům s NVA v oblasti hranice se Severním Vietnamem.

M110

Těžká samohybná houfnice M110 využívala stejné konstrukční prvky jako dalekonosná houfnice M107. Houfnice M110 byly zařazovány do sborů dělostřelectva pro poskytování všeobecné palebné podpory na střední vzdálenosti.

Hlavní zbraní tohoto vozidla byla těžká houfnice M2A1 ráže 203mm, střílející granáty o hmotnosti 90 kg úsťovou rychlostí 701 m/s2 na vzdálenost až 17 km. Nejčastější municí pro tuto houfnici byly granáty HE.

Ve Vietnamu se houfnice M110 poprvé objevily v roce 1963. Dělostřelecká postavení byla během války ve Vietnamu většinou chráněna tanky M42 "Duster".

Označení vozidla:	M107 (M110)
Druh:	Samohybná houfnice
Posádka:	5+8
Dojezd:	725 km
Max. rychlost:	56 km/h
Max. hloubka při brodění:	1 m
Vertikální překážka:	1 m
Horizontální překážka:	2.3 m
Výzbroj:	1 x 175 mm (1 x 203 mm)
Pancíř:	13 mm

Vyhledávání

Dnešní den v historii

3.dubna 1420 – První husitský manifest. Pražané se na popud Jana Želivského a duchovních, uznávajících přijímání podobojí, zavázali hájit přijímání podobojí za každou cenu. Manifesty měly formu otevřeného listu, psaného dle určení česky, německy či latinsky.

3.dubna 1915 přešlo u Dukelského průsmyku do zajetí 1800 můžu 28. pěšího (pražského) pluku. Nebyl to první případ. Například v bojích u Jaroslawi v říjnu předchozího roku se přidalo k Rusům šest rot 36. pěšího pluku a 30. zeměbraneckého pluku.