POZEMNÍ TECHNIKA

8 cm kanon proti letadlům vzor 37

Vznik a služba v československé armádě

8 cm kanon proti letadlům vzor 37 vycházel z exportních typů „Arg“ a „P“ vyvinutých v letech 1929 až 1930 pro Argentinu a Jugoslávii. Typ „S“ objednalo MNO v roce 1931, zkušební kus byl nastřelen v roce 1932 a poté byl intenzivně zkoušen. Střelby probíhaly v letech 1934 až 1936 v Boce Kotorské (Jugoslávie), kde bylo cvičiště československého vojenského letectva. Zde šlo hlavně o zkoušky zaměřovače a přístrojů pro nepřímou střelbu. Do výzbroje československé armády byl zaveden v únoru 1937 jako 8 cm kanon proti letadlům vzor 37. V červnu 1937 pak bylo objednáno 96 kusů s termínem dodání do července 1938, ale vzhledem k výrobním potížím měla armáda v době zářiové mobilizace k dispozici 17 čtyřdělových baterií tj. 68 kusů. Účinnost kanonů byla snížena nezkušeností vojáků s novou technikou a chybějícím ústředním zaměřovačům T 7n. Je třeba ale brát v potaz, že samotná německá armáda vznikla po Hitlerově nástupu živelně z velmi malé armády, takže československá armáda oproti ní byla v tomto ohledu ve výhodě a nebral bych to jako takovou nevýhodu zbraně, když stejný problém měli Němci v mnohem větším rozsahu. Zmiňované ústřední zaměřovače se měly k bateriím dostat v roce 1939. Za okupace v březnu 1939 měla naše armáda už všech 96 8cm protiletadlových kanonů a pro ně 131 272 OČGN vzor 37 (ostrý časovací granát jednotný).

Export a další uživatelé

1. července 1940 byla také uzavřena smlouva s Jugoslávií na 28 kanonů R3 a 80 kanonů S. Šlo o zakázku za 370 600 000 kč včetně střeliva a výstroje. Za 2. světové války byly tyto protiletadlové kanony dodávány také Bulharsku a Chorvatsku. Do výzbroje odtrženého Slovenského státu se tento protiletadlový kanon nedostal. Dalším uživatelem byly německé ozbrojené složky, kde nesl označení 7.65 cm Flak M 37(t).

Technický popis

8 cm kanon proti letadlům vzor 37 byl protiletadlový kanon ráže 7,62 mm s křížovou lafetou s otočnými rameny, autofretovanou hlavní a vyměnitelnou košilí, klínovým poloautomatickým závěrem a zařízením pro přímou i nepřímou střelbu. Hlaveň nebyla opatřena úsťovou brzdou. Poloautomatika kanonu fungovala tak, že po výstřelu v době předběhu hlavně byl samočinně otevřen závěr, vyhozena nábojka a napnul se úderník. Po vložení náboje se závěr uzavřel. Zákluz hlavně byl proměnlivý. Byla použita hydraulická brzda se vzduchovým vratníkem. Pro 8 cm protiletadlový kanon vzor 37 byl k dispozici pouze OČGN vzor 37.

Při dopravě bylo dělo přepravováno na čtyřkolovém podvozku a taženo dělostřeleckým tahačem. U kanonů byl také zavedený škodovácký ústřední zaměřovač vzor 37, který nesl tovární označení T 7n. Ten umožňoval střelbu na cíl letící rychlostí 10 až 160 metrů za sekundu ve výškách 300 až 7 000 metrů.

Zdroje:
JANOUŠEK, Jiří. Československé dělostřelectvo 1918-1939. Vyd. 1. Praha: Corona, 2007, 193 s. Svět armády. ISBN 978-80-86116-34-1.
KLIMENT, Charles K a Břetislav NAKLÁDAL. Slovenská armáda 1939-1945. V Praze: Levné knihy KMa, 2006, 360 s. ISBN 80-730-9395-2.
KARLICKÝ, Vladimír. Československé dělostřelecké zbraně. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1975.
fotka z wiki