Přihlášení
Spřátelené weby
POZEMNÍ TECHNIKA
Průzkumný a pozorovací komplet Sněžka
Průzkumný a pozorovací komplet Sněžka z výzbroje Armády ČR
Na první pohled může to vozidlo vypadat jako ženijní nebo vyprošťovací verze bojového vozidla pěchoty BMP, protože má nápadně dlouhé skládací rameno. To ale neslouží jako nosič jeřábu či jiného pracovního nástroje, ale coby nosič sady senzorů, protože komplet Sněžka je určen pro dělostřelecký průzkum a pozorování.
Sovětská bojová vozidla pěchoty řady BMP znamenala ve své době opravdu kvalitativní zlom v oboru obrněné techniky a stala se jednou z nejužitečnějších zbraní, jakou armády Varšavské smlouvy i mnoha dalších spřátelených či satelitních zemí měly. V řadě států byla nastartována i licenční výroba BMP. Výjimkou nebylo ani Československo, které se však z tohoto pohledu vyznačovalo ještě jednou zvláštností. Nespokojilo se jen s produkcí kopií „bévépéček“, jak se tomuto obrněnci u nás stále přezdívá, ale pustilo se i do vývoje specializovaných variant, jichž vzniklo pozoruhodně široké spektrum. Mezi nejdůležitějšími se dá zmínit obrněný transportér OT-90, průzkumné vozidlo BPzV Svatava, výbušný odminovač SVO či samohybný minomet PRAM. A další vozidla na základě BMP byla vyvinuta po rozpadu Československa. K nim se řadí i průzkumný a pozorovací komplet Sněžka.
Čtyři skupiny úkolů
Zadavatelem projektu byla Armáda České republiky, která chtěla zavést do výzbroje moderní prostředek určený primárně pro dělostřelecký průzkum, ale schopný v případě potřeby zajistit i průzkum vševojskový. Vývojem kompletu byl pověřen Vojenský technický ústav výzbroje a munice (VTÚVM) ve Slavičíně, který mohl navázat na řadu svých úspěšných prací ještě z éry socialistického Československa. Projekt vedl podplukovník Ing. Struhař. Druhým účastníkem projektu byl Vojenský opravárenský závod 026 Šternberk, do jehož portfolia patřily (a vlastně dosud patří) i nejrůznější modifikace BMP. Byl zhotoven jeden prototyp kompletu, který nesl vývojový název Sněžka, a poté osm sériových kusů, jež Armáda České republiky zaváděla do služby v letech 1996-2002 pod oficiálním názvem „průzkumný a pozorovací komplet Sněžka“ (mnohdy se zkracuje na PzPK Sněžka). Jeho poslání má v zásadě čtyři hlavní body. Prvním je obecný dělostřelecký průzkum, což znamená zjišťování, identifikaci a sledování nejrůznějších pozemních cílů od jednotlivých osob přes bojovou techniku až po budovy, vedle toho zvládne detekovat rovněž nízko létající vzdušné cíle (zejména vrtulníky a bezpilotní letadla), to vše za jakýchkoli světelných a meteorologických podmínek. Druhý druh úkolů je velice specifický a Armáda ČR si jej speciálně vyžádala právě s ohledem na fakt, že Sněžka byla zamýšlena coby jeden z primárních prostředků pro navádění palby těžkého dělostřelectva. Jedná se o sledování dopadů, resp. výbuchů dělostřeleckých granátů a vyhodnocování jejich efektů. Třetím úkolem je obecný průzkum bojiště, tj. de facto sběr dat o terénu a pozicích cílů (tedy zeměpisné délky, zeměpisné šířky a nadmořské výšky), dále sledování meteorologické situace (hlavně rychlosti a směru větru), zpracování těchto dat a jejich předávání vyššímu velení. A čtvrtým zadáním je spolupráce se systémem řízení palby dělostřeleckého oddílu.
Systém Sněžka na veletrhu IDET 2005 (foto: Marian Visingr)
Rameno se senzory
Komplet Sněžka je postaven na prodlouženém podvozku BMP, jenž nemá šest, ale sedm párů pojezdových kol, což přináší prodloužení korby o asi 80 cm (podobný základ má i samohybný minomet PRAM). Motor zůstává tentýž jako u původního obrněnce, tedy dieselový šestiválec UTD-20, jenž dodává max. výkon 220 kW (300 koní). Zůstala zachována dobrá průchodnost i v těžkém terénu a rovněž obojživelnost, resp. možnost plavby. Ocelové pancéřování korby má tloušťku od 7 do 19 mm a dokáže ochránit osádku před střelami z lehkých pěchotních zbraní a střepinami z granátů a min, čelní pancéřování by mělo odolat i průbojným střelám z kulometů ráže 12,7 mm. Prostor osádky je samozřejmě hermeticky utěsněn a je také opatřen filtračním a ventilačním zařízením, takže zajišťuje ochranu před chemickým, biologickým nebo radiačním zamořením. Na rozdíl od klasické nízké korby a otočné věže BMP má systém Sněžka masivní hranatou nástavbu, která kromě poskytnutí prostoru pro osádku funguje i jako základna hlavní funkční součásti celého prostředku, jímž je zvedací rameno se soupravou senzorů. Rameno se zvedá pomocí hydrauliky a sestává ze tří částí, jež jsou v pochodové poloze složené v mezeře, nalézající se na horní části nástavby. Rameno se může z pochodové pozice do pracovní pozice zvednout za 90 sekund, opačný proces trvá 60 sekund. Zajímavostí je, že rameno je opatřené i detektorem vysokého napětí, jenž zastaví zdvihání ramena v případě, že by hrozil jeho kontakt s vyvýšeným elektrickým vedením. Na konci ramene, které se může zvednout do výšky téměř 15 m, se coby primární senzor nachází radiolokátor BR 2140. Kromě něj jsou k dispozici čtyři kamery, a sice denní přehledová, denní zaměřovací, noční se zesilovačem světla (noktovize) a konečně infračervená (termovize). Sada obsahuje rovněž laserový dálkoměr a meteorologické čidlo na měření parametrů větru. Celá tato souprava má rozsah náměru od –30 do +60 stupňů, rozsah odměru činí 190 stupňů na každou stranu.
Průzkumný a pozorovací komplet Sněžka při zvedání ramena
Stanoviště osádky
Osádka prostředku Sněžka je čtyřčlenná, v předním prostoru se nachází řidič, v zadním neboli pracovním jsou místa zbylých tří členů. U přední stěny pracovního prostoru sedí velitel celého prostředku a operátor radiolokátoru, u zadní stěny má svoje pracoviště operátor počítače, jenž současně plní funkci radisty. Velitel kompletu má k dispozici barevný monitor, jenž zobrazuje i data z digitálního mapového systému. Operátor radiolokátoru obsluhuje dva monitory, jeden pro informace z radaru a druhý pro obraz z kamer. Operátor počítače se stará o zpracovávání a vyhodnocování dat o terénu i cílech a jejich následné předávání spojeneckým jednotkám. Jeho stanoviště zahrnuje také radiostanici (Sněžka má stanice RF-1325 a R-123, vedle nich převáží přenosné stanice RF-13 a polní telefon TP-25) a ovládání topografické soustavy. Vozidlo také disponuje klasickou navigační aparaturou a terminálem družicové navigace. Pokud jde o další výbavu, Sněžka má pro vlastní ochranu 12,7mm kulomet DŠKM, šest dýmových granátometů kalibru 81 mm a detektor ozáření laserovým paprskem. Osádka pochopitelně může použít pro ochranu své osobní zbraně, navíc jsou ve vozidle převáženy jednorázové pancéřovky RPG-75. Všech osm sériových kusů systému Sněžka dnes provozuje 13. dělostřelecká brigáda Armády ČR dislokovaná v posádce Jince. Komplety Sněžka už byly nasazeny i v zahraničí, a to v misi SFOR II v Bosně v letech 2000–2001. Pro úplnost lze ještě zmínit, že na základě Sněžky bylo vyvinuto vozidlo Sněžka-SMU, určené jako samohybný minový ukladač, ovšem to zůstalo jen v prototypu. Průzkumný a pozorovací komplet Sněžka ale slouží úspěšně dál a lze čekat, že ve výzbroji Armády ČR vydrží dlouho, jelikož se jedná o kvalitní prostředek, jenž se může směle měřit s obdobnými systémy v armádách západních zemí.
Průzkumný a pozorovací komplet Sněžka na zbrojní výstavě IDET 2003 v Brně (foto: Marian Visingr)
Hlavní zdroje:
Armádní technický magazín 6/1997 a 5/2000
Materiály Armády ČR a VOP-026 Šternberk, Válka.cz
Fotografie: Marian Visingr a Armáda ČR
Osádka | 4 muži |
Bojová hmotnost | 17,4 tuny |
Celková délka | 7,53 m |
Celková šířka | 3,15 m |
Výška v pochodové poloze | 3,40 m |
Výška v pracovní poloze | 14,77 m |
Max. rychlost jízdy | 55 km/h |
Max. rychlost plavby | 7 km/h |
Max. dojezd | 600 km |
Denní přehledová kamera | 5 000 m |
Denní zaměřovací kamera | 4 500 m |
Noktovizní kamera | 1 600 m |
Termovizní kamera | 9 000 m |
Laserový dálkoměr | 20 000 m |
Radar – detekce chodce | 12 000 m |
Radar – detekce tanku | 33 000 m |
Radar – detekce automobilu | 30 000 m |
Radar – detekce vrtulníku | 25 000 m |
Radar – detekce výbuchu | 15 000 m |
Průzkumný komplet Sněžka s ramenem složeným v pochodové poloze
Publikace: Válka Revue Speciál 8/2012 – Legendární československé zbraně
Vyhledávání
Dnešní den v historii
4.prosince 1268 – Uzavření Poděbradské smlouvy mezi českým králem Přemyslem Otakarem II. a Oldřichem Korutanským. Oldřich Korutanský, který neměl dědice, se zavazoval, že po jeho smrti připadne korutanské vévodství českému králi. Byli však pominuti Oldřichovi sourozenci, kteří se se ztrátou území nechtěli nechat smířit. Po porážce Přemysla Otakara římským králem Rudolfem Habsburským byly Přemyslu Otakaru Korutany zase odebrány.
4.prosince 1942 potopily v Neapoli americké bombardéry B-24 italský lehký křížník Muzio Attendolo.