POZEMNÍ TECHNIKA

l.W.S,  s.W.S.

l.W.S. - leichte Wehrmacht Schlepper

V průběhu války bylo Němcům neustále jasnější, že stávající rozvětvené kategorie polopásových tahačů jsou příliš velkou zátěží pro jejich válečný průmysl. V květnu 1942 byl proto Waffenamtem vydán požadavek na vývoj nových polopásových vozidel, které by v budoucnu nahradila stávající početné varianty polopásových tahačů. Waffenamt požadoval univerzální stroje pouze pro dvě kategie – lehkou a těžkou.
Vývoj nového lehkého polopásového tahače l.W.S. byl zaměřen na získání vozidla schopného převzít celou řadu funkcí starších polopásových vozidel kategorií 1t až 5t při co nejmenších nákladech na výrobu a údržbu. Vývoj tohoto vozidla byl svěřen firmě Adler. Postavené prototypy měly velice jednoduchou konstrukci, s polopásovým podvozkem sestávajícím z běžné automobilové nápravy vpředu a pásového podvozku vzadu. Pásová část podvozku sestávala na každé straně z hnacího kola vpředu, čtyř vzájemně se překrývajících dvojitých pojezdových kol a napínacího kola vzadu. K pohonu sloužil motor Maybach HL 42 o výkonu 100HP. Motorový prostor a kabina řidiče byly lehce opancéřovány. Za kabinou se nacházela plošina, určená k vezení nákladu či lafetaci některé z lehčích protitankových či protiletadlových zbraní. Celkem byly do roku 1943 vyrobeny pouze tři prototypy. Projekt byl zastaven pro upřednostnění jiných řešení vhodnějších ke splnění požadovaných rolí. Pro lafetaci různých lehkých zbraní či jako podpůrná bojová vozidla se zdály být vhodné sériově vyráběné obrněné transportéry Sd.Kfz.250 a Sd.Kfz.251, jako lehký tahač pak projekt pásového vozidla R.S.O rakouské firmy Steyr.

s.W.S. - schwere Wehrmacht Schlepper

Druhým, nepoměrně úspěšnějším vozidlem, které vzniklo na základě výše zmíněných požadavků Waffenamtu, byl tahač patřící do těžké kategorie - s.W.S. Za vleklým vývojem stála společnost Büssing-NAG. Sériovou výrobu se s velkými obtížemi podařilo rozběhnout až v prosinci 1943 na linkách uvolněných zrušenou výrobou tahačů Sd.Kfz.6. Jelikož se problémy se sériovou výrobou neustále nedařilo řešit, musel jako nouzové řešení vzniknou další polopásový automobil koncepce Maultier – Mercedes-Benz 4500R. Těchto vozidel bylo paradoxně do konce války vyrobeno mnohem více, nežli vozidel s.W.S. a to i přes zapojení závodu Tatra do výroby.
Nový tahač s.W.S. byl oproti starším německým polopásovým vozidlům konstrukčně jednodušší, nicméně si stále zachovával pro ně charakteristické rysy jako např. pásový podvozek pod 2/3 vozidla a pneumatické řízení pásového podvozku. Základem vozidla s.W.S. byl těžký rám profilu I. Vpředu byla zavěšena klasická automobilová řídící náprava, vypružená příčnými listovými pery. Použito bylo šnekové řízení. Pásová část podvozku vyplňovala prakticky celý zbývající prostor korby. Pásový podvozek sestával na každé straně z hnacího kola vpředu, pěti dvojitých, vzájemně se překrývajících pojezdových kol o velkém průměru a napínacího kola vzadu. Ačkoliv na vozidle s.W.S. bylo velice vidět zjednodušování typické pro druhou polovinu války, zachovávala si pojezdová kola stále gumové obruče. Pásový podvozek byl vypružen pomocí torzních tyčí, procházejích podvozkovým rámem. Každé z hnacích kol bylo pneumaticky bržděno v závislosti na natočení řídící nápravy (po natočení řídící nápravy do úhlu 5˚ a více se automaticky aktivovala pneumatická brzda patřičného pásu, což výrazně zlepšilo manévrovací schopnosti německých polopásových vozidel vhledem k délce jejich pásové části podvozku).
K pohonu sloužil motor Maybach HL 42 TRKMS o výkonu 100HP s pětirychlostní redukční převodovkou ZF. Ačkoliv motorový prostor byl stále kapotován plechem, zbytek kabiny již ve značné míře používal dřevo. Dřevěná byla taktéž univerzální nákladní korba, která se dala snadno upravit jak pro dopravu osob tak i přepravu nákladu. s.W.S. byl schopen táhnout 6t těžký náklad (dle některých zdrojů 8t), další 3t (respektive 4t) mohly být vezeny přímo na korbě. K základní výbavě patřil naviják o síle 5t poháněný hřídelí přímo z pomocné převodovky. Na korbě se dalo přepravit až deset osob, včetně několika ležících zraněných.
Od poloviny roku 1944 byla vyráběna také opancéřovaná verze s.W.S., použitelné kromě tradičních rolí také k lafetaci některého z protiletadlových či protitankových kanónů. Motorový prostor včetně kabiny řidiče byl zakryt svařovanou pancéřovou nástavbou s pláty o síle 6-15mm. Místo původní korby byla instalována platforma se sklopnými bočnicemi, dávajíc tušit případné možnosti využití těchto vozidel. Žádná z opancéřovaných a vyzbrojených variant tahače s.W.S. se však díky pomalé výrobě základního typu nedočkala většího rozšíření.
Celkem bylo do roku 1945 vyrobeno pouhých cca 1000 vozidel s.W.S z původně požadovaných 7500 vozidel.

3.7cm FlaK auf schwere Wehrmacht Schlepper

Na několik opancéřovaných vozidel s.W.S. byl lafetován protiletadlový kanón FlaK 43 ráže 37mm. Za základ byla použita opancéřovaná varianta s.W.S. s prodlouženou kabinou, chránící během přepravy celou osádku. Protiletadlový kanón FlaK 43 byl lafetován na otevřené platformě nacházející se na místě původní korby. Osádku tvořilo pět osob.

15cm Panzerwerfer 42 (Zehnling) auf schwere Wehrmacht Schlepper

Nevelký počet vozidel s.W.S. byl vyzbrojen raketometem Nebelwerfer 42, stejným jakým bylo vyzbrojeno vozidlo Sd.Kfz.4/1. Vozidlo bylo zcela opancéřované, na místě původní korby byl taktéž zcela opancéřovaný bojový prostor. Na jeho střeše byl lafetován zmíněný desetihlavňový raketomet ráže 150mm. Vezená zásoba munice činila 26 granátů.