POZEMNÍ TECHNIKA

Sd.Kfz.2

 Sd.Kfz.2 - kleines Kettenkraftrad

V roce 1936 byl u firmy NSU zahájen vývoj velice malého polopásového tahače–transportéru označeného HK 101. Výroba nejmenšího z německých polopásových vozidel byla začala rokem 1939 v mateřském závodě NSU, ke kterému se později přidala firma Stoewer.  Stroj dostal vojenské typové označení Sd.Kfz.2 Kleines Kettenkraftrad. Jeho primární určení bylo jako podpůrné vozidlo výsadkových a horských jednotek, pro které byl se svojí velikostí, průchodností terénem a přepravními možnostmi nesmírně vhodný. U těchto jednotek mělo být vozidlo Sd.Kfz.2 nejvíce užitečné přepravováním těžkého vybavení pěchoty (kulomety, minomety, komunikační zařízení) či tažením lehkých děl. V případě tažení nákladu mohli být na korbě vezeni dva pasažéři, sedící zády k řidiči. Náklad na korbě mohl dosahovat hmotnosti až 300kg (včetně řidiče), dalších 600kg mohlo být taženo za vozidlem.
K pohonu sloužil vodou chlazený, čtyřválcový zážehový motor Opel o výkonu 36HP, převzatý z oblíbeného automobilu Olympia. Čtyřrychlostní převodovka byla vybavena redukcí. Nádrže paliva byly pro řidiče poněkud nepříjemně uloženy po jeho bocích. Každá z nádrží měla obsah 21 litrů - pro bezproblémové přelití benzínu z tradičních kanistrů o obsahu 20l.
Koncepce polopásového podvozku byla velice zajímavá zejména použitím jediného řídícího kola vpředu,  následovaného pásovým podvozkem v celé zadní části. Přední kolo zastávalo pouze řídící funkci, vypruženo bylo dvojicí vinutých pružin. Pásová část podvozku byla klasické koncepce, na každé straně s hnacím kolem vpředu, čtvery vzájemně se překrývajícími dvojitými pojezdovými koly a napínacím kolem vzadu. Pojezdová kola pásové části podvozku byla vypružena torzními tyčemi. I tak malé vozidlo jako Sd.Kfz.2 bylo vybaveno řízením typickým pro německá polopásová vozidla - jakmile natočení volantu (respektive řidítel) přesáhlo úhel 5˚, uvedla se v činnost složitá soustava individuelně přibrzďující konkrétní pásy. Bez tohoto systému by bylo zatočení s polopásovým vozidlem, jehož pásová část zabírá 2/3 délky vozidla, krajně obtížné.
První nasazení těchto malých polopásových vozidel proběhlo v rámci výsadku na ostrov Kréta, kde pro slabě vyzbrojené německé výsadkáře v místním hornatém terénu znamenala mnoho. Jejich nasazení se setkalo s ohromujícím úspěchem, okamžitý nárůst poptávky se nedal nečekat. Poptávka po těchto vozidlech však byla vždycky větší nežli možnosti výroby. Od výsadkových jednotek se tato vozidla rychle rozšířila k dalším speciálním, zejména horským jednotkám, které vozidla Sd.Kfz.2 velice úspěšně využívaly po celou válku. V neposlední řadě je třeba zmínit používání vozidel Sd.Kfz.2 jako letištního tahače. V této roli byla tato vozidla používána k tažení letadel na letištích, čímž bylo šetřeno nezanedbatelné množství leteckého paliva, které by jinak bylo spotřebováno pojížděním letadel.  Celkem bylo až do roku 1944 vyrobeno cca 8500 polopásových vozidel Sd.Kfz.2.

Sd.Kfz.2/1 – kleines Kettenkraftrad für Feldfernkabel

Sd.Kfz.2/1 bylo vozidlo určené k přepravě a pokládce telefonních kabelů. V původním prostoru pro cestující byl na rámové konstrukci instalován naviják s telefonním kabelem, který se při pokládání odvíjel za vozidlo.

Sd.Kfz.2/2 – kleines Kettenkraftrad für schwere Feldfernkabel