TAKTIKA A STRATEGIE

Čínská vojensko-strategická koncepce „Assassin’s Mace“

Čínská vojensko-strategická koncepce „Assassin’s Mace“

1. Úvod

Již řadu let trvající vzestup Čínské lidové republiky jako „perspektivní supervelmoci“ se projevuje i v četných spekulacích o možném válečném konfliktu mezi Čínou a USA, který by mohl vypuknout z několika různých důvodů; nejčastěji se pochopitelně hovoří o Tchaj-wanu, ale objevují se i další scénáře, např. se zapojením Korejského poloostrova či Perského zálivu. V této souvislosti se také stále častěji zmiňují jisté neobvyklé strategické postupy a technické prostředky, které by Čína mohla proti USA použít, mj. metody kybernetické války, protilodní balistické rakety nebo energetické zbraně. Lze konstatovat, že naprostá většina těchto faktorů tvoří pouze jednotlivé prvky komplexní vojensko-strategické koncepce ČLR pro případ války se silnějším protivníkem. V tomto eseji nastíním okolnosti vzniku této koncepce, její základní složky, cíle, metody a prostředky a rovněž protiopatření, která by měla být přijata, aby čínský koncept ztratil svoji předpokládanou účinnost.

2. Východiska

Na vytváření čínské vojensko-strategické koncepce určené proti USA měly zásadní vliv tři krizové události 90. let 20. století. Tou první byla válka v Perském zálivu v roce 1990, kdy se vlastně poprvé skutečně projevila vojensko-technická nadvláda vyspělých západních zemí, jejichž ozbrojené síly zvládly během krátké, ale perfektně naplánované a provedené kampaně rozdrtit mnohokrát početnější iráckou armádu. Prokázal se např. význam systémů informační války, vzdušné převahy, střel s plochou dráhou letu, kombinovaného nasazení různých složek ozbrojených sil a dalších prvků, jež stále tvoří úhelné kameny vojenské převahy Západu. Jako druhý určující moment pro „nové“ čínské vojenské myšlení zapůsobila krize v Tchajwanském průlivu v letech 1995–1996. Čína se tehdy pokusila ovlivnit volby na Tchaj-wanu řadou akcí, z nichž některé měly vysloveně vojenský provokační charakter (např. odpalování balistických raket do blízkosti pobřeží ostrova); pravděpodobně šlo o jakýsi test reakce USA. A tato reakce opravdu brzy přišla, protože Američané vyslali do průlivu letadlové lodě a další velká válečná plavidla a dali jasně najevo, že jsou připraveni hájit faktickou nezávislost ostrova i silou. Tato událost drasticky připomněla Číně její zaostávání v oblasti námořního válčení, protože čínské loďstvo je de facto stále jen „pobřežnictvem“ („green-water navy“), tj. silou schopnou působit dlouhodobě a významně jen u vlastních břehů, resp. neschopnou dlouhodobějšího nasazení na delší vzdálenost. Lze bez větší nadsázky konstatovat, že v přímém střetnutí námořnictev USA a Číny by to druhé zmíněné během několika dní zkrátka přestalo existovat. A třetí významnou událostí byla operace NATO Allied Force proti Jugoslávii na jaře 1999. V ní se znovu ukázala síla letectva, střel s plochou dráhou letu a dalších přesně naváděných zbraní, avšak zároveň (a to byl právě nový prvek) došlo také k několika případům, kdy nasazení některých nezvyklých, originálních a asymetrických postupů nebo technických prostředků dokázalo způsobit Alianci nečekané potíže (např. sestřelení „neviditelného“ letounu F-117A, rozsáhlé využití pozemních klamných cílů apod.). Na základě sledování a zhodnocení těchto tří událostí tehdejší prezident ČLR Tiang Ce-min zadal v srpnu 1999 pokyn k vytvoření vojensko-strategické koncepce, jež by Číně umožnila zvítězit v hypotetické válce s Amerikou.

3. Koncepce

Přestože se tento koncept někdy popisuje jako zcela nový a převratný, ve skutečnosti lze jeho základy vysledovat až ke slavnému spisu Umění války od čínského středověkého učence Sun’C. V tomto textu se objevuje i slovní spojení, které se pro tuto koncepci obvykle používá a které zní shashou jian, což se zpravidla překládá jako „Assassin’s Mace“ („vrahova palice“) nebo „Trump Card“ („trumfová karta“). Nejjednodušší charakteristika tohoto konceptu zní asi tak, že jde o náhlou a ničivou vojenskou operaci, která nepřítele překvapí, ohromí a prakticky vyřadí z boje; v tomto kontextu se objevuje mj. fráze „získej vítězství jediným úderem“ („win victory with one strike“). Část zdrojů klade princip shashou jian do protikladu s „evropským“ stylem válčení, který je dlouhodobě svázaný určitými pravidly (jak psanými, tak zvykovými), kdežto Čína by vedla válku bez jakýchkoli pravidel. Svého času vzbudil jistou (byť vzhledem ke své závažnosti zřejmě nedostatečnou) pozornost překlad knihy, kterou vytvořili dva vysocí důstojníci čínské Lidové osvobozenecké armády. Anglický překlad nese velmi výstižný název Unrestricted Warfare. Např. tvrdí, že pravidla jsou „strategicky oslabující západní nesmysl“ a že válku je třeba vést tak, aby se dosáhlo cíle, a to bez ohledu na prostředky. (Pokusem o něco takového byl např. překvapivý japonský útok na Pearl Harbor v prosinci 1941; jeho efekt však byl právě opačný, než Japonci zamýšleli, jelikož vojenská síla USA jim byla poškozena pouze minimálně, ale odhodlání USA vést válku dramaticky narostlo. Paradoxně lze říci, že nakonec se jako shashou jian ukázalo shození dvou amerických jaderných bomb na Japonsko, po čemž přišla japonská kapitulace.) Jiná možná charakteristika čínského vojenského konceptu říká, že „slabý může porazit silného“ („the inferior defeats the superior“). Na základě tří jmenovaných událostí si Čína uvědomila, že nemá šanci porazit USA v konvenční symetrické válce. Použití nukleárních zbraní také nepřipadá v úvahu, neboť americký jaderný arzenál je mnohonásobně silnější než čínský; čínské atomové zbraně by zřejmě mohly způsobit Americe značné ztráty a škody, ovšem americká odveta by pravděpodobně znamenala totální likvidaci Číny jako země a národa. Čínští vojenští plánovači se tedy obrátili k jiným postupům a technickým nástrojům, které by v budoucím ozbrojeném konfliktu s USA mohly mít efekt shashou jian, ale současně by ČLR nevystavovaly riziku hromadné jaderné odvety.

4. Cíle a metody

Celkově se dá říci, že koncepce „Assassin’s Mace“ kombinuje tradiční čínskou doktrínu „lidové války“ (avšak modifikovanou pro současné prostředí „informační války“) s některými asymetrickými postupy, jež zahrnují mj. specifické způsoby útoků na zázemí protivníka (které ze západního hlediska náleží spíše mezi „teroristické“) a nasazení určitých kategorií vojenské techniky, z nichž mnohé nemají na Západě ekvivalent. Koncept „Assassin’s Mace“ je zamířen na „slabá místa“ západní vojensko-strategické koncepce, která Číňané identifikovali právě při analýze oněch tří událostí z 90. let 20. století. Západní koncepce je založena na vedení operací ve značné vzdálenosti od vlastního území, tj. na „projekci síly“ („force projection“), k níž jsou ale nezbytně nutné jisté předpoklady, a to buď existence vojenských základen v blízkosti zóny bojů (což splňují americké základy v Japonsku a Jižní Koreji; v případě války o Tchaj-wan lze navíc samozřejmě počítat s využitím základen na ostrově), nebo přítomnost jiných prostředků pro dopravu a rozmístění sil, což jsou v americkém případě operační skupiny letadlových lodí (Carrier Battle Groups) a obojživelné vyloďovací skupiny (Amphibious Assault Groups). Pro úspěšné vedení operací USA potřebují také leteckou převahu, což těsně souvisí s předchozími požadavky na pevné i pohyblivé základny, ale také s nutností letounů pro vzdušné tankování, které jsou na moderním bojišti velice zranitelné. Vzhledem k tomu, že cílem čínských postupů a prostředků je zejména zamezit nepříteli v přístupu k zóně operací (resp. způsobit mu vysoké ztráty ještě před dosažením této zóny a následným bojovým rozmístěním), používají se pro ně označení „anti-access“, „access-denial“ nebo „area-denial“.

Dalším mimořádně důležitým (pokud ne dokonce tím nejdůležitějším) faktorem převahy Západu je „informační nadvláda“, tedy jednoznačná dominance v oboru průzkumu, sledování, zaměřování, navigace, velení a řízení. Prostředky pro dosažení této nadvlády představují např. letouny kategorie AWACS, průzkumné letouny (např. pro elektronický a signálový průzkum) a v neposlední řadě různé družice pro průzkum, navigaci a komunikaci. S tím je těsně spojena také závislost Západu na informačních systémech, resp. počítačových sítích, která ovšem není typická jen pro ozbrojené síly, ale pro prakticky všechny obory lidské činnosti. Z toho logicky vyplývá velká zranitelnost Západu prostřednictvím útoků (kybernetických i fyzických) na tyto systémy. Tím lze přejít k dalšímu důležitému bodu, jímž je zranitelnost kritické infrastruktury a jiných „měkkých“ cílů v zázemí nepřítele Číny, tj. USA. Na základě publikace Unrestricted Warfare lze usoudit, že ČLR počítá s širokým spektrem různých útoků na infrastrukturu USA, jako jsou elektrárny, rozvodná síť, ropná zařízení, průmyslové podniky, dopravní uzly, složky finančního systému, systém vnitřní bezpečnosti apod. Lze předpokládat i pokusy o atentáty na významné osobnosti a fakticky necílené teroristické útoky, z nichž u mnohých nebude zřejmé, že byly provedeny na příkaz Pekingu, v každém případě však způsobí Americe citelné ztráty a škody a sníží její schopnost vést válku proti ČLR. Dalším klíčovým terčem operací proti USA se mají stát média, jelikož koncept „Assassin’s Mace“ obsahuje také složku informační války. Vzhledem k veliké schopnosti Číny využívat zahraniční agenty (popřípadě i agenty z komunit čínských imigrantů) lze předpokládat snahu různými způsoby využít liberální americká média ve prospěch cílů ČLR, což může zahrnovat např. podsouvání informací o „oprávněnosti“ akcí ČLR, „americké agresi“, velkých ztrátách atd. Z téhož důvodu může Čína sáhnout i k podpoře různých protivládních a protiválečných hnutí v USA.

To souvisí i s další slabinou Západu, kterou je vysoká citlivost veřejnosti na lidské ztráty (nechvalně známý „body bag effect“). Západ se proto pokouší vést „nekrvavé války“ a (pokud možno) co nejvíce omezovat „vedlejší škody“; to pak společně se snižováním početních stavů ozbrojených sil a jejich profesionalizací zcela zákonitě vede k tomu, že se Západ jednoznačně spoléhá na úspěch svých technicky vyspělých zbraní, jež dovedou překonávat početní převahu nepřítele. Jedno z největších dilemat v celých dějinách vojenství ovšem tvoří otázka, jak velká převaha v kvalitě postačuje pro vítězství nad převahou v kvantitě. Dnešní adaptace tradičního čínského konceptu „lidové války“ tedy spoléhá na to, že ČLR nasadí zbraně, které sice budou po technologické stránce snad poněkud méně vyspělé než ty americké, budou však k dispozici v řádově větších počtech, takže americký technologický náskok nakonec (byť za cenu velkých ztrát) překonají. ČLR jako diktatura se navíc nemusí zatěžovat názory veřejnosti na v podstatě libovolně velké ztráty a díky její populaci to pro ni nemusí představovat ani závažný vojenský problém. Tento přístup perfektně popsal Jeff Head ve své charakteristice toho, co se dá chápat jako „strategická kultura Asie“, protože to vystihuje nejen uvažování ČLR, ale i muslimských států: „Use overwhelming numbers and do not be afraid to lose a significant potion of them to achieve the goals of the operation.“ V souvislosti s podstatou konceptu „Assassin’s Mace“ lze ještě dodat, že tento přístup může mít v podmínkách informační války značnou účinnost i díky psychologickému efektu, který by překvapivé, masové a zničující útoky nečekaně pokročilých čínských zbraní proti americkým silám mohly vyvolat.

5. Prostředky

Jak již bylo uvedeno, koncept „Assassin’s Mace“ představuje vysoce komplexní výtvor, v němž jsou zkombinovány nejrůznější postupy, od konvenčních (ač nezvyklých) zbraňových systémů přes nástroje kybernetické války až po fakticky teroristické útoky. V této části budou stručně charakterizovány nejvýznamnější technické prostředky, o kterých je s určitostí známo, že jsou integrovány do čínské vojensko-strategické koncepce. Na úvod je ale nutné zdůraznit, že u většiny z nich nepanuje jistota nebo shoda na tom, v jakém vývojovém stádiu se aktuálně nacházejí, resp. zda jsou již připraveny k nasazení, pokud by konflikt mezi USA a Čínou nyní vypukl. Dále je třeba upozornit, že informace o mnoha z nich jsou do značné míry spekulace a odborné odhady, protože ČLR o svém skutečném vojensko-technickém pokroku pochopitelně příliš oficiálních informací neposkytuje. Ostatně i tato „neprůhlednost“ se dá vlastně pokládat za jeden z prvků čínské snahy o „informační válku“. Čína se totiž vědomě a záměrně profiluje do role „slabého“, ovšem současně intenzivně pracuje na vývoji a nasazení techniky, která by jí v určitých oborech mohla poskytnout převahu. Někteří experti tvrdí, že ČLR vlastně usiluje o uskutečnění jakéhosi „velkého skoku“ („leapfrog“), resp. o různé asymetrické kroky, které jí umožní jaksi „obejít“ vojenskou nadvládu Západu. Není ovšem bez zajímavosti, že podstatná většina těchto technických nástrojů nemá ryze čínský původ; obvykle se jedná o zbraně ruské výroby nebo jejich čínské kopie a modifikace.

Kybernetická válka: V posledních letech se velmi často zmiňuje pozoruhodný vzestup ČLR v oblasti informačních technologií, resp. počítačů a Internetu. To má však i svou stinnou stránku v podobě aktivit čínských hackerů, kybernetických špionů a perspektivně možná také kybernetických teroristů. Prudce narůstá počet kybernetických útoků nejrůznějšího druhu, jež lze vysledovat do Číny. Čínští hackeři již mnohokrát pronikli do sítí amerických ozbrojených sil, zpravodajských služeb i velkých komerčních firem. Samozřejmě není s jistotou známo, do jaké míry jsou tyto činnosti přímo řízeny a organizovány čínskou vládou a do jaké míry jde o důsledky činnosti „vlasteneckých hackerů“, kteří sice jednají ve prospěch vlády ČLR, ale činí tak z osobních pohnutek, nikoliv na pokyn od vlády; dá se však předpokládat, že čínská vláda jakýmkoli aktivitám tohoto druhu přinejmenším nijak nebrání. Objevila se informace, že ČLR již zformovala „kybernetickou milici“, tedy kybernetický protějšek lokálních polovojenských oddílů. Údajně jde o decentralizované skupiny hackerů, kteří „na částečný úvazek“ působí ve službách čínských ozbrojených sil. V současné době se věnuje hlavní díl pozornosti čínskému hackingu v užším slova smyslu, tj. průnikům do zabezpečených počítačových systémů, avšak na rozdíl od jiných podobných útoků se čínští hackeři leckdy neomezují pouze na to. Dochází k případům, kdy je takový průnik jasně motivován snahou ilegálně získávat citlivé nebo tajné informace, případně dokonce záměrem převzít nad takovým systémem kontrolu. To by mohlo mít katastrofální důsledky především v případě řídicích systémů kritické infrastruktury, např. rozvodných sítí. Panuje velice vážné podezření, že série výpadků elektrického proudu, k nimž v uplynulých letech došlo v USA, byla důsledkem kybernetické aktivity z Číny, přestože není jisté, zda bylo záměrem hackerů skutečně způsobit právě to, nebo zda šlo z jejich strany spíše o nechtěné vedlejší škody průniku a zkoumání systému. Stejně tak už došlo k řadě závažných kybernetických útoků proti Tchaj-wanu. V každém případě je nepochybné, že počet čínských počítačových operací se prudce zvyšuje, meziročně i o desítky procent; spolu s tím však roste i jejich kvalitativní úroveň a schopnost překonávat bezpečnostní opatření. V případě války by se jejich charakter pravděpodobně přeorientoval z „pouhých“ průniků a kybernetické špionáže na přímé destruktivní útoky proti kritické infrastruktuře a vojenským informačním systémům. Vedle operací s přímou účastí hackerů lze očekávat také masivní vypuštění počítačových virů, které by mohly napadnout např. finanční a burzovní systém.

Protidružicové zbraně: Vzhledem k velké závislosti vyspělých západních ozbrojených sil na vesmírných kapacitách (tj. průzkumných, navigačních a spojovacích družicích) není asi nijak překvapivé, že ČLR věnuje velkou pozornost vývoji protidružicových zbraní. Provedla i jednu úspěšnou zkoušku protidružicové střely SC-19, jež dne 11. dubna 2007 zasáhla a zničila vyřazený satelit ve výšce zhruba 500 km. Tato zbraň patří do kategorie „direct-ascent ASAT“, tj. jde v podstatě o lehkou nosnou kosmickou raketu, která dopraví na oběžnou dráhu nevelké těleso, jež se pak navede na kolizní kurs s cílovou družicí. Může zasahovat satelity na nízkých eliptických či polárních dráhách, ČLR ovšem disponuje i daleko silnějšími nosnými raketami, které mohou dopravit destrukční tělesa snad až na geostacionární dráhy, takže by bylo možné zaútočit i na družice navigační sítě GPS. Druhou kategorii protidružicových zbraní, o které se ví, že na ní Čína pracuje, tvoří malé družice (micro-satellites a nano-satellites), jež mohou být ve větších počtech vyneseny do kosmu. Díky svým manévrovacím schopnostem pak následně mohou uskutečnit hromadný „sebevražedný“ útok na protivníkovy satelity. Kromě takovýchto „kontaktních“ protidružicových prostředků můžeme očekávat i nasazení energetických zbraní, především laserů nebo elektromagnetických impulsů.

Energetické zbraně: Čína se v posledních letech zařadila do malého „klubu“ vyspělých zemí, které dokázaly vyvinout a vyrobit vojensky skutečně použitelné energetické zbraně. Na prvním místě se jedná samozřejmě o lasery; víceméně oficiálně jsou už známy některé čínské nesmrticí laserové zbraně, např. puška ZM-87. Existují ovšem informace, že ČLR už vyvinula i nejméně dva podstatně výkonnější laserové zbraňové systémy, a to mobilní laser s dostřelem kolem 10 km vhodný pro protivzdušnou obranu a statický laser megawattové výkonové třídy, který může zasáhnout družici na oběžné dráze ve výšce až 1000 km. V této souvislosti je třeba zmínit skutečnost, že v říjnu 2006 vznesli Američané proti Číně oficiální obvinění, že použila laserové paprsky k ozáření amerických špionážních družic nad čínským územím. ČLR zřejmě hodlá nasazovat lasery právě zejména k těmto dvěma účelům, tj. k protivzdušné obraně a jako protidružicové zbraně. Z dalších čínských aplikací laserů lze zmínit pozemní systém Guardian pro oslepování senzorů naváděných zbraní. ČLR navíc pracuje na mikrovlnných zbraních, jež by mohly být rovněž použity jako protivzdušné a protidružicové nástroje, avšak hlavní úsilí se věnuje konvenčním zbraním elektromagnetického impulsu (EMP), které mohou jednorázovou explozí vyřadit nepřátelskou elektroniku. Podle části zdrojů již Čína opatřila některé ze svých balistických raket hlavicemi tohoto druhu, lze si ovšem představit také montáž hlavic EMP na kosmické nosné rakety a jejich využití proti družicím.

Protivzdušná obrana: Čína nyní věnuje velkou pozornost snaze vybudovat integrovaný systém protivzdušné obrany, v němž budou do jedné (v synergii působící) soustavy propojeny systémy krátkého, středního i dlouhého dosahu. Čína již disponuje řadou poměrně moderních protivzdušných raketových komplexů; vesměs jde o ruské nebo starší západoevropské zbraně, popř. jejich čínské kopie a modifikace. Největší význam se však přikládá systémům dlouhého dosahu (přes 100 km), jež jsou ve spolupráci s některými speciálními senzory schopné zjistit a napadnout i obtížně zachytitelné cíle („stealth“). Čína zřejmě pracuje rovněž na další generaci systémů protivzdušné obrany, jejichž střely budou využívat náporové motory, se kterými bude možné dosahovat obrovských rychlostí (přes Mach 10, možná i Mach 20) a dostřelů (přes 500 km). Pokud jde o senzorové prostředky protivzdušné obrany, Čína se samozřejmě soustřeďuje zejména na ty, jež jsou schopné zjišťovat i obtížně zjistitelné cíle. Patří k nim radary dlouhých vln (zejména pásma VHF a L), bistatické či multistatické radary, zahorizontální radary (OTH) a pasivní sledovací systémy (uvádí se, že Čína zřejmě vlastní mj. kopii známé československé Tamary). Vedle vývoje samotných senzorů chce ČLR vybudovat propojenou síť, jež následně dovolí „fúzi“ všech získaných informací a jejich analýzu a distribuci, díky čemuž bude možné nasadit proti každé hrozbě optimální protivzdušnou zbraň. Na tomto místě lze ještě doplnit, že kromě systémů s raketami země-vzduch se dá očekávat, že ČLR zavede do výzbroje též střely vzduch-vzduch dlouhého doletu (obdoby ruské R-172), které umožní na vzdálenost až 400 km napadat americké senzorové nebo tankovací letouny.

Balistické rakety: ČLR disponuje širokou škálou řízených balistických raket rodiny DF (Dong Feng), jejichž spektrum sahá od taktických zbraní až po těžké mezikontinentální střely, schopné nést více samostatně naváděných nukleárních hlavic. Pro koncept „Assassin’s Mace“ jsou nejdůležitější rakety krátkého a středního doletu, resp. zbraně pro lokální nebo regionální války. Čínský Druhý dělostřelecký sbor jich dnes vlastní už čtyřciferný počet a téměř všechny jsou umístěny na pohyblivých odpalovacích zařízeních, a to nejen silničních, ale i terénních či železničních (některé jsou dokonce ukryté v podzemních tunelech). Od starší generace střel se liší mj. tím, že mají motory na tuhé palivo (takže jsou méně zranitelné při přípravě ke startu), přesné koncové navádění (jako družicové, radarové aktivní i pasivní, televizní či infračervené; přesnost se může pohybovat v jednotkách metrů) a nové druhy hlavic (zejména kontejnerové, průrazné proti podzemním objektům, palivo-vzdušné či elektromagnetické pulsní), takže tvoří daleko účinnější zbraně. Salvy těchto raket by mohly za několik desítek minut zničit americké základny ve východní Asii. Mnohdy se mluví také o tom, že ČLR vlastní protilodní balistické střely, resp. že vybavila některé rakety středního dosahu manévrující hlavicí a naváděním, jež umožní zásah pohybující se letadlové lodě. Lze ještě dodat, že kromě odpálení z pohyblivých pozemních zařízení údajně Čína provádí i pokusy s vypouštěním raket z upravených bojových i dopravních letadel a z hladinových lodí (vyskytují se dokonce i alarmující zprávy o konverzi civilních plavidel na „zákeřná“ odpalovací zařízení).
Křižující střely: Kromě množství balistických raket vlastní Čína i poměrně velký počet křižujících střel proti pozemním cílům (střely s plochou dráhou letu) a lodím (tyto střely létají nízko nad vodní hladinou, odtud termín „sea-skimming missiles“). Nejvýkonnější z nich mají dosah snad až 3000 km. Většina střel používá proudové motory a dosahuje těsně podzvukové rychlosti, ale některé protilodní zbraně s náporovými motory dosahují rychlosti téměř Mach 3; navíc se logicky předpokládá, že ČLR již pracuje na další generaci křižujících střel, jež budou dosahovat ještě daleko vyšších rychlostí. Protizemní a protilodní křižující střely lze vypouštět z pozemních odpalovacích zařízení, letounů, vrtulníků, hladinových lodí či ponorek; podobně jako v případě balistických raket se spekuluje i o možné přestavbě civilních plavidel na nosiče křižujících střel. Také nová generace těchto zbraní disponuje přesným naváděním a může nést různé typy ničivých hlavic. Dá se předpokládat, že v případě války by byly americké základny i válečné lodě vystaveny sériím masivních útoků balistických i křižujících raket, jejichž počet by nakonec překonal i sofistikované obranné systémy USA.

Podvodní zbraně: Uvádí se, že kromě různých kategorií řízených střel hodlá ČLR proti americkým válečným plavidlům využít rovněž široké spektrum ničivých podmořských zbraní. Může se jednat např. o těžká torpéda se šroubovým pohonem, ale patrně nejvíce nadějí vkládá čínské námořnictvo do rychlých podvodních raket, resp. superkavitačních torpéd s raketovým motorem. Je dobře známo, že ruské námořnictvo takovou zbraň s označením Škval používá už mnoho let, a vyskytují se zprávy o jejím exportu do několika zemí včetně ČLR. Rozdíl ovšem spočívá v tom, že Škval s konvenční hlavicí byl primárně určen proti nepřátelským ponorkám, zatímco proti letadlovým lodím se měla nasadit obměna s jadernou hlavicí. Jelikož se ale Čína chce vyhnout eskalaci války s USA za „nukleární hranici“, zřejmě vyvíjí těžké superkavitační zbraně, které ponesou konvenční hlavice dostatečně ničivé pokud ne na potopení, tak alespoň na imobilizaci či vyřazení amerických letadlových lodí. Další účinnou kategorii podmořských zbraní mohou představovat námořní miny, hlavně takové, které jsou ukotveny u dna a stoupají k hladině pomocí raketového motoru. Dokonce by bylo možné zkombinovat oba přístupy, tzn. vytvořit „nástražnou“ obměnu superkavitačních raketových torpéd. Také je vhodné doplnit, že jako základní platformy k těchto moderních vypouštění podvodních zbraní budou sloužit tiché dieselelektrické ponorky, popř. pobřežní miniponorky.

Další zbraně: Kromě výše popsaných kategorií vojenské techniky se objevují informace i o dalších zajímavých, byť někdy dost spekulativních zbraních. Čína údajně odzkoušela např. výkonné elektromagnetické dělo, tj. zbraň, jež používá elektromagnetické síly na vystřelování solidních projektilů. Údajně se připravují rovněž zbraně s částicovými paprsky (particle-beam weapons). Hovoří se o nové generaci biologických zbraní, jež by údajně mohly být „geneticky selektivní“, tj. nebyly by nebezpečné pro osoby s jistou genetickou charakteristickou (tedy asi pro etnické Číňany). Čína rovněž investuje velké prostředky do vývoje nanotechnologií. Co se týče konvenčnějších prostředků, v poslední době se objevilo mnoho zpráv o čínském pokroku v oblasti bezpilotních letounů. Většina známých typů slouží pro průzkum, objevily se ovšem i koncepty bezpilotních letadel nesoucích výzbroj. Jinou někdy zmiňovanou možností může být nasazení dálkově řízených letadel pro „sebevražedné“ útoky, případně ke zmatení a vyčerpání západních systémů protivzdušné obrany. Na závěr této části lze také poznamenat, že pokud by ČLR praktikovala asymetrické („teroristické“) metody vůči cílům na americké pevnině, určitě by „úderným týmům“, pověřeným těmto misemi, poskytla také svoje nejmodernější vybavení, takže výsledné sabotáže a atentáty by byly potencionálně daleko ničivější než ty, které mohou páchat např. nestátní islámské teroristické organizace.

6. Protiopatření

Jestliže lze prohlásit, že vojensko-strategická koncepce „Assassin’s Mace“ je v podstatě asymetrickou reakcí na vojenskou dominanci Západu za využití některých „slabých míst“ této převahy, logickou reakcí Západu musí být aplikace určitých protiopatření, jež budou efektivně eliminovat tyto slabiny. Následuje stručný výčet některých protiopatření, zhruba v pořadí, jež odpovídá pořadí popisu metod a nástrojů koncepce „Assassin’s Mace“. Některá z navržených protiopatření se už realizují v adekvátní míře, jiná probíhají v míře, která by se mohla zvýšit, a zbývající se nacházejí teprve v počátcích. (Naštěstí však neexistuje žádné protiopatření, jež by se dnes nerealizovalo vůbec, popř. by se zcela odmítalo.)

Bezpečnostní opatření: Jestliže ČLR počítá s vedením v podstatě teroristických operací proti cílům na území USA, dá se očekávat, že kvalita jejích „lidských zdrojů“ je přinejmenším stejně vysoká jako u moderních islámských skupin, pravděpodobně však ještě podstatně vyšší, jelikož půjde vesměs o profesionální členy zvláštních jednotek a zpravodajských služeb. Proto je třeba posilovat stávající protiteroristická bezpečnostní opatření, a to včetně metod sledování osob nebo ochrany objektů patřících do kritické infrastruktury. A pro případ, že ČLR skutečně bude takto postupovat, by měly být připraveny plány adekvátních odvetných akcí, a to včetně atentátů na vysoké čínské politické i vojenské představitele. Je nezbytné jim dát na vědomí, že za rozpoutání války budou nést přímou osobní odpovědnost.

Kybernetická válka: Na rozsáhlé čínské kybernetické akce je nutno konečně adekvátně reagovat, ale (zatím) bez eskalace. Jinými slovy, za průnik do vládního systému by měla přijít odveta týmž způsobem, podobně tak např. po výpadku elektrické energie by mohla následovat ekvivalentní reakce. Pokud ČLR vytváří „kybernetickou milici“, Amerika by měla vybudovat profesionální týmy „vojenských hackerů“, kteří budou v době míru výše popsaným způsobem odpovídat na čínské akce, zatímco na počátku případného ozbrojeného konfliktu by měli sami realizovat „preventivní kybernetický úder“, tedy zabránit čínské „kybernetické milici“ provést nějaké rozsáhlejší destruktivní operace proti USA.

Kosmická obrana: Jakékoli idealistické představy o demilitarizaci kosmu je třeba rázně odmítnout a vybudovat účinný systém senzorů a zbraní, jenž bude chránit americké kosmické kapacity. Do vesmíru by měly být vyneseny zbraňové družice (vybavené mj. lasery či malými řízenými střelami), které budou schopné zničit případné protidružicové střely, jež Čína vypálí. Současně je nutno udržovat v kosmu manévrující prostředky (fakticky malé raketoplány, jako je nyní zkoušený X-37), které ponesou senzory, zbraně a další prostředky pro sledování, popř. vyřazování čínských družic. Vedle toho by USA mohly vyvinout i ze země odpalované rakety proti družicím a udržovat je v pohotovosti. Ihned po propuknutí válečného konfliktu s ČLR by měly preventivně zničit všechny čínské kosmické systémy.

Protiraketová obrana: Je naprosto nezbytné zbudovat komplexní systém protiraketové obrany, přinejmenším proti střelám krátkého a středního doletu. Měl by být schopen efektivně odrazit i masový úder desítek či stovek manévrujících balistických raket. Soustava musí bránit jak pozemní základny v regionu východní Asie, tak válečné lodě. Kromě protiraketových střel by do ní měly být začleněny energetické zbraně. Měla by se ještě jednou zvážit celá koncepce přímého kinetického zásahu („zásah kulky kulkou“); protiraketové střely by měly nést hlavice s „prostorovým“ účinkem, tj. plasmové nebo „čisté“ jaderné. Kromě balistických raket by měl tento systém vzdorovat také aerodynamickým cílům, tj. křižujícím střelám. Nezbytně se musí počítat s budoucím vzrůstem rychlosti těchto střel do vysokých hypersonických úrovní. Vedle protiraketových zbraní na zemi a na moři je třeba začlenit do systému také zbraně odpalované z letadel a kosmických družic, popř. orbitálních stanic.
Podmořské válčení: Je potřebné vyvinout moderní superkavitační zbraně, které mohou nabízet adekvátní reakci na tyto zbraně v arzenálu ČLR. Kromě superkavitačních torpéd by to měly být systémy pro blízkou obranu pod vodní hladinou, což mohou být malá superkavitační „proti-torpédová torpéda“ či kanony střílející superkavitační municí. Také je nutné zdokonalit systémy k vyhledávání a ničení min. USA by měly znovu přezkoumat svoje (již značně staré) rozhodnutí zcela se vzdát dieselelektrických ponorek, určených pro pobřežní operace; pro US Navy by jistě nebylo nepřekonatelným problémem zakoupit v zahraničí (patrně v Německu či Švédsku) jistý počet kusů některé moderní třídy nejaderných ponorek (samozřejmě s nějakým pohonným systémem nezávislým na vzduchu) a vytvořit novou doktrínu pro pobřežní operace malých plavidel, kterou by kromě stávajících tříd lodí uskutečňovaly i ony konvenční ponorky a dále hladinová i podmořská plavidla bez osádky.

Úderné prostředky: USA musejí získat prostředky pro dálkové konvenční údery, které nebudou budoucími čínskými obrannými systémy zranitelné, resp. alespoň nebudou zranitelné tak jako většina soudobých. Mělo by jít zejména o konvenčními hlavicemi opatřené balistické rakety, hypersonické křižující střely, nové obtížně zjistitelné bombardéry, hypersonické (snad suborbitální?) bombardéry a konečně kosmické úderné prostředky (neboli zbraně pro orbitální bombardování). Dále by měly být rozvíjeny některé konkrétní principy konvenčních útočných zbraní, mezi nimi penetrační hlavice proti podzemním objektům, termobarické zbraně, zbraně na bázi elektromagnetického impulsu či obří letecké bomby. Vedle toho by měly být konečně vyvinuty jaderné zbraně čtvrté generace (tj. čistě fúzní, bez štěpné „spouště“), u nichž nebude přítomno prakticky žádné radioaktivní zamoření. Číně by mělo být jasně sděleno, že pokud se rozhodne masově nasadit některé zvláště ničivé konvenční prostředky, vystaví se riziku, že se USA mohou rozhodnout pro omezenou jadernou odvetu.

7. Závěr

Čínská koncepce „Assassin’s Mace“ představuje v každém případě zajímavý strategický výtvor, který by za jistých podmínek skutečně mohl slavit úspěch. Ony podmínky jsou ovšem již dnes narušovány tím, že USA jsou si čínských kroků nepochybně dobře vědomy a realizují příslušná protiopatření. Hlavní slabinu konceptu ovšem nespatřuji v tom, že na jeho technické prvky jsou či budou k dispozici adekvátní odpovědi, nýbrž v samotné podstatě konceptu. Dle mého názoru jde totiž jen o inovovanou podobu staré představy, kterou lze charakterizovat asi takhle: „Slabému, zkaženému a dekadentnímu Západu stačí jedna silná rána, aby se zhroutil.“ A přesně touto představou trpěli za druhé světové války nacisté i japonští militaristé, ale jejich činy se nakonec obrátily proti nim; mimořádně pikantní je to v případě Japonska, které se poté samo stalo terčem zbraně typu shashou jian. Západ se může zdát morálně slabý, ale pohled do dějin dokazuje, že v případě krize dokáže vždy najít obrovskou sílu, jíž zatím nikdo nedokázal vzdorovat. Z tohoto důvodu se domnívám, že čínský koncept „Assassin’s Mace“ by v případě realizace v opravdovém válečném konfliktu mohl snad slavit určité krátkodobé úspěchy, resp. mohl by USA způsobit velké ztráty a škody, ovšem z dlouhodobého strategického hlediska by se projevil jako kontraproduktivní, neboť by jenom posílil odhodlání Ameriky k boji, který by pak nemohl skončit jinak než drtivou porážkou Číny.

Literatura
Babbin, Jed a Timperlake, Edward. 2006. Showdown: Why China Wants War with the United States. Washington: Regnery Publishing.
Blasko, Denis J. 2010. Chinese Strategic Thinking: People’s War in the 21st Century (http://www.jamestown.org/single/?no_cache=1&tx_ttnews[tt_news]=36166&tx_ttnews[backPid]=381&cHash=5e1aded14f).
Cliff, Roger et al. 2007. Entering the Dragon’s Lair: Chinese Antiaccess Strategies and Their Implications for the United States (http://www.rand.org/pdfrd/pubs/monographs/MG524/).
Corpus, Victor. N. 2006. The “Assassin’s Mace”: A Worst-case Scenario for the New American Century (https://outerdnn.outer.jhuapl.edu/VIDEOS/112905/112905_CorpusBackground.pdf).
Department of Defense. 2009. Military Power of the People’s Republic of China 2009 (http://www.defenselink.mil/pubs/pdfs/China_Military_Power_Report_2009.pdf).
Fischer, Richard D. 2008. China’s Military Modernization: Building for Regional and Global Reach. Westport: Greenwood Publishing Group.
Fritz, Jason. 2008. How China Will Use Cyber Warfare to Leapfrog in Military Competitiveness (http://www.international-relations.com/CM8-1/Cyberwar.pdf).
Geis, John P. 2003. Directed Energy Weapons on the Battlefield: A New Vision for 2025 (http://www.au.af.mil/au/awc/awcgate/cst/csat32.pdf).
Halpi, Edward et al. 2006. Cyberwar, Netwar and the Revolution in Military Affairs. New York: Palgrave Macmillan.
Harris, Shane. 2008. China’s Cyber-Militia (http://www.nationaljournal.com/njmagazine/cs_20080531_6948.php).
Head, Jeff. 2004. Dragon’s Fury. Emmett: Alpha Publishing.
Kopp, Carlo (ed.). 2010. Air Power Australia (http://www.ausairpower.net/).
Krekel, Bryan (ed.). 2009. Capability of the People’s Republic of China to Conduct Cyber Warfare and Computer Network Exploitation (http://www.uscc.gov/researchpapers/2009/NorthropGrumman_PRC_Cyber_Paper_FINAL_Approved%20Report_16Oct2009.pdf).
Liang, Qiao a Xiansgui, Wang. 1999. Unrestricted Warfare. Peking: PLA Literature and Arts Publishing House.
Navrozov, Lev. 2005. Chinese Geostrategy: ‘Assasssin’s Mace’ (http://archive.newsmax.com/archives/articles/2005/10/20/172811.shtml).
Pillsbury, Michael. 2001. China’s Military Strategy Toward the U.S.: A View from Open Sources (http://www.uscc.gov/researchpapers/2000_2003/pdfs/strat.pdf).
Shlapak, David A. et al. 2009 A Question of Balance: Political Context and Military Aspects of the China-Taiwan Dispute (http://www.rand.org/pdfrd/pubs/monographs/MG888/).
Thill, Joseph A. 2008. Penetrating the Ion Curtain: Implications of Directed Energy Integrated Air Defense Systems in 2030 (https://www.afresearch.org/skins/rims/q_mod_be0e99f3-fc56-4ccb-8dfe-670c0822a153/q_act_downloadpaper/q_obj_a23a8b36-4db1-471b-883f-cd468d792693/display.aspx?rs=enginespage).