VÝSTROJ, MILITÁRIE

Bandenkampf-Abzeichen

Protipartyzánský bojový odznak

Vzhledem k rostoucí aktivitě partyzánů na okupovaných územích a zřizováním speciálních protipartyzánských jednotek byl výnosem Adolfa Hitlera 29.1.1944 zřízen Protipartizánský bojový odznak (Bandenkampf-Abzeichen – Kampabzeichen der Waffen-SS und Polizei). Uděloval se za projevení hrdinství v boji s nepřítelem a to ve třech stupních:
1. Protipartizánský bojový odznak v bronzu
2. Protipartizánský bojový odznak ve stříbře
3. Protipartizánský bojový odznak ve zlatě

Všechny verze, úplně vpravo je upravená poválečná verze

Na podzim 1942 rozhodl Reichsführer-SS, že se nebude používat pojem partyzán, který byl vnímán pozitivně, ale bandy aby se zvýraznil nezákonný a trestný charakter akcí těchto skupin, proto název Bandenkampf-Abzeichen.

Tento bojový odznak patřil mezi velmi prestižní. Bylo obtížné ho získat. Bronz byl za 20 dnů boje s nepřítelem, stříbro za 50 dnů a zlato za 100 (tyto limity jsou platné pro Heer, Waffen-SS, Kriegsmarine. Pro Luftwaffe platí vyšší uvedené níže). U osádek bojových letadel byly limity vyšší. Konkrétně 30 dnů pro bronzový stupeň, 75 dnů pro stříbrný stupeň a 150 pro zlatý stupeň. Další podmínkou bylo, že dny započítávané na odznak boje proti partyzánům se nemohli počítat i k jiným armádním bojovým odznakům. Z počátku to tak však nebylo a k zavedení tohoto pravidla došlo až od 1. května 1944. Dny se započítali i zpětně a to od 1. ledna 1943.

Dnem boje se myslí den kdy se dostali do boje z blízka, u obsluhy protiletadlových zbraní se do toho počítali i dny, kdy sestřelili nepřátelské letadlo. U letců se do toho počítali dny, ve kterých podnikli úspěšně bojovou misi a ocitli se při ní pod palbou nepřítele. V případě potvrzeného sestřelu nepřátelského letadle je započteno jako 3 dny. Mužům Kriegsmarine se do bojových dnů na odznak započítávali také dny, kdy se octli v boji s partizánskými plavidly s palubními zbraněmi. Nezapočítával se do nich však den, kdy se octli plavidla pod palbou dělostřelectva partyzánů z pevniny nebo kdy naopak Kriegsmarine ostřelovala cíle na pevnině, které patřili partyzánům.

Nejvyšší stupeň (zlato) uděloval sám říšský vůdce SS Heinrich Himmler (Reichsführer-SS Heinrich Himmler). Během 2. světové války bylo uděleno 2207 těchto odznaků z toho 1650 v bronzu, 510 ve stříbře a 47 ve zlatě. Uděloval se spolu s darovacím dekretem. Odznak se nosil připnutý na levé kapse vojenské uniformy. Odznak mohl obdržet příslušník Wehrmachtu, Waffen-SS, policie i civilista podílející se na boji proti partyzánům. Pro civilisty to platilo až od 5.10.1944. Po smrti nositele zůstával odznak ve vlastnictví rodiny. Odznak mohl být udělen i posmrtně, pokud splnili podmínky pro jeho obdržení. Odznak i s darovacím dekretem pak obdrželi pozůstalí.

Koncem roku 1944 přikázal Reichsführer-SS Heinrich Himmler firmě C. E. Juncker v Berlíně výrobu 10 odznaků Bandenkampf-Abzeichen z pozlaceného stříbra, které měli být osazeny diamanty. Některé zdroje udávají objednání a dodání 20 takových odznaků. Jejich další osud není znám.
21. února 1945 byli čtyři členové jednotek Waffen-SS oceněni zlatým Bandenkampf-Abzeichen, protože jim bylo uznáno 100 dnů bojů proti partyzánům na Jadranském pobřeží. Šlo o první udělení těchto odznaků ve zlatě.

Popis

Bandenkampf-Abzeichen (Protipartyzánský bojový odznak) byl vyráběný ze zinku nebo masivnější z barevných kovů. Široký byl přibližně 48 mm a vysoký 58 mm. Vzhled odznaku vycházel z odznaku Hornoslezské domobrany z roku 1920. Byl tvořený mírně zvýšeným věncem z dobových listů a žaludů. Ve středu bojového odznaku je kolmo směrem dolů uložený meč, se znakem slunečního kotouče (Sonnenrad), který je zabodnutý v hydře s pěti hlavami a hrot meče je zabodnutý do lebky. Ocas hydry je obtočený kolem meče. Bájné hydře po odseknutí hlavy dorostly dvě nové tím je zde symbolizován neustálý boj s partizány. Lebka pak má symbolizovat ochotu příslušníků Waffen SS obětovat v boji svůj život. Na rubu je kolmo dolu směřující zapínací jehlice. U odznaků vyrobených z barevného kovu byl rub hladký, u odznaků z lisovaného pozinkovaného plechu je členitý se stopami po raznici. Odznak mohl být nošen na uniformách Wehrmachtu, SS, strany a jejích organizací.

Abzeichen des Selbstschutz Oberschlesien

Po válce

Nošení odznaku bylo zakázáno zákonem Gesetz über Titel, Orden und Ehrenzeichen z 26.července 1957. Povolena byla upravená verze bez lebky a svalistiky, které byly považovány za nacistické symboly.
Cena těchto odznaků je v současnosti tisíce eur. Viz http://www.ehrenzeichen-orden.de

Zdroje:

PAVLÍK, Svetozár. Vyznamenání a bojové odznaky Třetí říše 1. Kozák-Press, 2007..
Lexikon der Wehrmacht [online]. 2015 [cit. 2015-01-11]. Dostupné z: http://www.lexikon-der-wehrmacht.de/
Metapedia [online]. 2015 [cit. 2015-01-11]. Dostupné z: http://de.metapedia.org
Ehrenzeichen-Orden.de [online]. 2015 [cit. 2015-01-11]. Dostupné z: http://www.ehrenzeichen-orden.de/
Wikipedia [online]. 2015 [cit. 2015-01-11]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org