VÝZBROJ PĚCHOTY

Nejznámější kulomety britské armády

Historie a současnost

Maxim Mk.1

Německá verze                                               Ruská verze

Tento revoluční kulomet byl po svém vynalezení zaveden do výzbroje britské armády na konci 19. století. Tento kulomet se skvěle uplatnil v koloniích, kde byl velmi intenzivně používán při potlačování nepokojů. Postupem času ho začalo pod označením MG08 (fotografie nahoře vlevo) vyrábět Německo a Rusko, které ho s přidáním kolové lafety a pancéřového štítu nazvalo Maxim 1910 (fotografie nahoře vpravo). Ruská armáda tento kulomet používala ve velké míře (a s minimálními úpravami) i během druhé světové války.

Vickers Mk.I

Byl zařazen do výzbroje britské armády v roce 1912. Jeho nevýhodou bylo chlazení vodou což způsobovalo vznikání velkého množství páry, která prozrazovala pozici zbraně. Nádrž na vodu (která sloužila jak jinak než k chlazení zbraně) měla obsah 4,3 litru, přičemž se zhruba odpařovala rychlostí jeden litr na 1000 výstřelů. Tímto kulometem disponovaly bojové jednotky do roku 1968, kdy jej britská armáda s konečnou platností přestala užívat. Tato zbraň byla vyrobena asi v dalších 12 provedeních, přičemž další verze tohoto kulometu sloužili k použití v letadlech nebo tancích, ale žádná verze se nezbavila náchylnosti k zasekávání střeliva.

Lewis Mk.1

Tento kulomet vynalezl plukovník americké armády Isac Newton Lewis, který poté co tento kulomet odmítla americká armáda, nabídl tento kulomet v Evropě, kde měl úspěch. Zbraň přijala do výzbroje své armády Belgie, kde se také tato zbraň začala vyrábět. Od roku 1914, kdy začala první světová válka, byl tento kulomet zařazen do výzbroje britské armády. Ve velké Británii tento kulomet licenčně vyráběla firma BSA. Chlazení zbraně zařizovala žebra mezi stěnou chladiče a hlavní kam se chladný vzduch dostával pomocí prachových plynů vylétajících z hlavně. Zbraň odebírala náboje z diskového zásobníku na 47, později i na 97 nábojů. Kulomet Lewis, ač nebyl příliš účinný, byl také velmi oblíben jako kořistní zbraň na německé straně. Své uplatnění našel i ve druhé světové válce.

Bren

Ve třicátých letech zavedený kulomet Lewis přestával vyhovovat zvyšujícím se nárokům, a tak se britská armáda musela podívat po nějakém kulometu, který by ho nahradil. Na zkušebních testech byl shledán vynikajícím československý kulomet ZB. Kulomet dosahoval velmi dobré přesnosti střelby a také měl velmi jednoduchou výměnu hlavně v případě přehřátí. Byl také velmi jednoduchý na údržbu. Zásobník se do něj ukládal ze shora, proto byla mířidla posunuta trochu ne stranu tak, aby ze zbraně vyčnívala na levou stranu. Během zhoršující se atmosféry v Evropě ve třicátých letech došlo k převozu plánů do velké Británie, aby tam byla zahájena licenční výroba. Nejdříve ovšem bylo nutné udělat úpravu na britskou ráži .303. Úprav se také dočkal zásobník, který získal svůj typický zahnutý tvar, čímž se do zásobníku vešlo o 10 (tedy dohromady 30) nábojů více než do původního ZB. Po obsazení Československa vojsky Třetí říše byl tento kulomet zařazen do výzbroje Wehrmachtu a Waffen-SS, díky čemuž se prakticky setkávali na dvou proti sobě bojujících stranách téměř identické zbraně. Bren (stejně tak jako na německé straně ZB) byl velmi oblíbenou zbraní. Do konce druhé světové války bylo vyrobeno asi 140 000 kulometů ZB a asi 200 000 kulometů Bren. V padesátých letech byl Bren převeden na ráži 7,62x51 a poté sloužil a armádě až do let osmdesátých, kdy začal být nahrazován.

BESA

V období mezi válkami zaujal britskou armádu Československý kulomet ZB 27. Tento kulomet se na papíře i při zkouškách jevil velmi nadějně, potíže se však vyskytly po dodání první zásilky kusů britské armádě. Při střelbě se zanášel píst zplodinami, které vznikali při použití britské munice plněné korditem. V roce 1933 na základě britských stížností zkonstruoval inženýr Václav Holek nový kulomet ZGB 33 (GB - Great Britain), který měl s původním ZB vz. 27 společný už jen princip funkce, způsob výměny hlavně a (poněkud upravený) spoušťový mechanismus. Nová verze byla vyrobena pro britskou munici. Tento kulomet velmi zaujal i Československou armádu, která tento kulomet používala, ovšem s předělání na svou ráži 7,92. V roce 1935 byla s ministerstvem války Velké Británie podepsána smlouva o licenční výrobě kulometu pod názvem BESA firmou BSA. Ve velké Británii se tento kulomet vyráběl na montáž do tanků. Po obsazení Československa tento kulomet zaujal velení SS natolik že se rozhodlo zařadit ho do výzbroje svých jednotek po boku MG34. Německá armáda tento kulomet na rozdíl od britské používala s montáží na trojnožce jako zbraň pro podporu pěchoty.

GPMG (FA MAG)

Byl v šedesátých letech vyroben belgickou zbrojovkou Fabrique Nationale Herstal pod názvem FN MAG. Díky své spolehlivosti ho používá více jak 50 armád po celém světě a některé země ho licenčně vyrábějí. Mezi země kde se tato zbraň vyrábí, patří Velká Británie, která ho bez větších úprav vyrábí pod označením L4 A2 GPMG (General Purpose Machine Gun = univerzální kulomet). V závislosti k potřebě v daný okamžik se regulátorem mění množství plynu odvedeného z hlavně, čímž se mění kadence kulometu. Při přehřátí kulometu se dá hlaveň rychle uvolnit otočením nosné rukojeti o 90 stupňů. Dříve byl v britské armádě používán jako podpůrná zbraň na úrovni pěšího družstva. S nástupem lehkého kulometu L86 A1, kterým byl z části v britské armádě nahrazen, byl přesunut jako podpůrná zbraň na úrovni čety a roty. Na těchto pozicích bývá vybavován trojnožkou pro lepší stabilitu při střelbě dlouhými dávkami. V britské armádě tento kulomet přezdívaný "Gimpy".

Další varianty:
L8 je tankový kulomet s elektrickou spouští a odsáváním zplodin střelby z vnitřních prostor tanku
L19 varianta s těžkou hlavní která není tolik náchylná k přehřívání
L20 je upraven pro pevné nebo pohyblivé závěsníky vrtulníků
L37 se montuje do obrněných transportérů a bojových vozidel pěchoty

L86 A1

L86A1 LSW (Light support weapon=lehká podpůrná zbraň) která je v podstatě identická s předlohou ze které vycházela, a to útočnou puškou L85 A1. Liší se pouze dvěma detaily a to delší hlavní, čímž zbraň může střílet dávkou, nepatrně se zvýšil dostřel, ale hlavně se podstatně zvýšila přesnost a rukojetí na spodní straně pažby pro lepší stabilitu zbraně při střelbě dávkou. Na rozdíl od jiných kulometů nemá výměnou hlaveň a proto není vhodný pro časté nebo dlouhé střelby dávkou které by způsobili nadměrné zahřátí hlavně a tím nepoužitelnost celé zbraně. Je tedy nutné nechat mu po střelbě dostatek času na vychladnutí. Kulomet je standardně vybavený zaměřovacím dalekohledem SUSAT.

FN Minimi

Minimi byl zkonstruován Belgickou zbrojovkou FN počátkem sedmdesátých let s cílem vytěžit co největší výkon z 5,56mm náboje. Uzamčení závěru zajišťuje mechanismus s kladkovým vedením, který se vyznačuje hladkým chodem a jednoduchostí konstrukce. Tato zbraň má několik velmi zvláštních možností, například odnímatelný lučík pro střelbu v rukavicích, ukazatel počtu zbývajících nábojů, ale hlavně možnost použití nábojového pásu ale i standardního zásobníku útočné pušky M16. Poslední z uvedených možností této zbraně ji činí velmi výhodnou zvláště v okamžicích kdy není po ruce nábojový pás a nebo by bylo jeho přebíjení příliš zdlouhavé. Existuje lehká výsadkářská verze SPW (Special Purpose Weapon) s kratší hlavní a sklopnou pažbou a nepatrně pozměněné provedení standardního modelu se vyrábí pro ozbrojené složky USA jako kulomet M249 SAW.

Zdroj:
Ruční palné zbraně dvacátého století – Chris McNAb
internet