VÝZBROJ PĚCHOTY

Puška FG 42: Nedoceněná specialita německých výsadkářů

Zásobník se do zbraně FG 42 zasouval nezvykle z levé strany

Mezi nejzajímavější pěchotní zbraně druhé světové války nesporně patří FG 42, zvláštní automatická puška zkonstruovaná pro německé výsadkáře. Ačkoli je obtížné tuto zbraň jednoznačně zařadit do nějaké kategorie, jisté je, že šlo o kvalitní a progresivní výrobek, jenž ovlivnil i poválečný vývoj pušek a kulometů.

Když se hovoří o německých puškách z druhé světové války, zpravidla se objeví jméno slavné 7,92mm zbraně Sturmgewehr, díky které vlastně přišla na scénu nová kategorie výzbroje, tedy útočná puška. Pro definování a vytvoření této nové koncepce však měla nepochybný význam i další německá zbraň z tohoto údobí, a sice „výsadkářská puška“ FG 42. Přestože měla několik nedostatků, celkově představovala vysoce povedenou konstrukci, v boji se rozhodně osvědčila a po válce významně ovlivnila další evoluci zbraní.

Vysoké požadavky letectva

Za vývojem speciální zbraně pro výsadkáře stálo trpké poučení z invaze na Krétu, která začala 20. června 1940. Strategicky důležitý ostrov sice Němci nakonec dobyli, ale pro výsadkáře šlo takřka o „Pyrrhovo vítězství“, jelikož utrpěli obrovské ztráty. Jedním z důvodů byl fakt, že při shozu měli němečtí parašutisté u sebe jen pistole a samopaly, kdežto dlouhé zbraně (čili pušky a kulomety) byly shazovány odděleně v kontejnerech. Němci pak tedy museli hledat a otevírat kontejnery, kdežto britští obránci měli po tu dobu velkou převahu v palebné síle. Po strašných ztrátách na Krétě sice Hitler další vzdušné výsadkové operace zakázal, ale německá Luftwaffe přesto začala pro své výsadkáře hledat novou zbraň. Projevila se i rivalita s pozemní armádou, jež tehdy chystala zavedení automatické nebo poloautomatické pušky (to byly pozdější zbraně Gewehr 41 a 43), ale letectvo se rozhodlo pro vlastní zbraň.

FG 42 Ausführung E

V roce 1941 tak příslušná komise na ministerstvu letectví vydala hodně náročné oficiální požadavky, které mj. žádaly, aby nová zbraň byla menší a lehčí než standardní armádní puška Mauser 98k, ale aby současně nabízela palebnou sílu lehkého kulometu. Zbraň měla střílet standardní puškovou municí 7,92×57 mm, měla disponovat dalekohledem a bajonetem, měla umožnit střelbu granátů a pochopitelně také měla odolávat drsným podmínkám při padákových výsadcích. Do výběrového řízení vstoupilo šest německých zbrojovek a bylo příznačné, že pro mechanismus nové zbraně vesměs vybraly modifikace funkčních principů kulometů. Zakázku získala firma Rheinmetall-Borsig, která ale trochu paradoxně navrhla zbraň s mechanismem příbuzným britskému kulometu Lewis. Puška s firemním názvem Gerät 450 byla letectvem označena jako Ausführung A (Provedení A), ale pozdější sériové zbrani se podobala jen dosti vzdáleně, ačkoli už měla typický prvek v podobě zásobníku zasouvaného zleva. Poté vznikly vývojové verze B, C a D, z nichž třetí absolvovala vojskové testy. V prosinci 1942 pak puška obdržela oficiální jméno Fallschirmjägergewehr 42 (FG 42), které údajně vymyslel sám Adolf Hitler.

Německý voják kdesi ve Francii v roce 1944 vede palbu z FG 42

Dva režimy fungování závěru

Po menších úpravách se z varianty D stal model Ausführung E, jenž už byl určen pro sériovou produkci, jenže vzhledem ke zhoršující se válečné situaci a vytížení firmy Rheinmetall-Borsig se mohlo začít vyrábět až na přelomu května a června roku 1943, a to ve zbrojovce Krieghoff. Jisté však bylo, že šéfkonstruktér zbraně Loius Stange odvedl opravdu dobrou práci a vytvořil mimořádně zajímavou a kompaktní pěchotní zbraň. Ačkoliv její rozměry i hmotnosti skutečně byly menší než u standardní pušky Mauser 98k, dokázala zbraň FG 42 pálit zcela automaticky s kadencí až 800 ran za minutu, takže opravdu mohla částečně nahradit i lehký kulomet. Plnou náhradou ovšem být nemohla kvůli omezené kapacitě zásobníku (10 nebo 20 ran) a také kvůli tomu, že se nedala snadno vyměnit hlaveň. Současně však FG 42 svou palebnou silou výrazně překonávala tehdy běžné pušky, a proto se pořád vzpírá přesnějšímu zařazení. Pokud jde o její technické řešení, rozhodně nejzajímavějším prvkem byl funkční mechanismus, který pracovals energií prachových plynů odebíraných z hlavně a používal závěr, jenž byl zamykán otočným závorníkem. Co bylo dosti neobvyklé, to byly dva režimy fungování, jelikož FG 42 pálila buď jednotlivými ranami z uzavřeného závěru, nebo dávkami ze závěru otevřeného.

Faktem ale je, že vzhledem k poměrně nízké hmotnosti se zbraň při střelbě dávkou poměrně špatně ovládala, navíc vlevo umístěný zásobník poněkud zhoršoval stabilitu, a proto se plně automatický režim palby používal málo (byť v některých speciálních situacích se automatická střelba vleže velmi hodila). Mezi další typické znaky zbraně se řadila nezvykle tvarovaná mohutná kovová pažba, ostře dozadu skloněná rukojeť a velký úsťový nástavec. V místě připojení hlavně k tělu pušky se nalézala dvounožka. Pokud jde o pomocné vybavení, na FG 42 se běžně instalovala mířidla ZfG 42 se čtyřnásobným zvětšením a z ústí hlavně se daly vystřelovat puškové granáty. Firma Krieghoff vyrobila asi 2000 kusů FG 42 Ausführung E.

Výsadkářské pušky Fallschirmjägergewehr 42 Ausführung E a G

Kariéra výsadkářské pušky

Část pramenů tvrdí, že němečtí výsadkáři použili už v květnu 1943 při obraně ostrova Rhodos pušky FG 42; pokud je to pravda, nejspíše šlo o zkušební sérii modelu D. Každopádně sériové zbraně Ausführung E poprvé zasáhly do boje v září 1943, když německé síly vedené známým Ottou Skorzenym osvobodily uvězněného fašistického vůdce Mussoliniho. Jak známo, debakl na Krétě způsobil, že němečtí výsadkáři pak bojovali nejčastěji jako „obyčejná“ pěchota, a tak měly nové pušky řadu příležitostí k boji, ponejvíce na západní frontě. Koncem roku 1943 byla vytvořena zjednodušená vývojová varianta FG 42 Ausführung F, ze které vyšla modifikace G, což byla druhá sériově vyráběná verze. Na pohled se dala snadno odlišit podle dřevěné pažby, méně skloněné rukojeti, odlišného tvaru úsťového nástavce, montáže dvounožky u ústí hlavně a jiného typu dalekohledových mířidel (GwZf 4). Díky těžšímu závěru se sice o trochu snížila kadence, avšak nová verze se lépe ovládala.

Puškami FG 42 byli vyzbrojeni němečtí výsadkáři, kteří v roce 1943 provedli odvážné vysvobození fašistického vůdce Mussoliniho

Firma Krieghoff dostala v lednu 1944 zakázku na ohromujících 120 000 kusů, ale kvůli rozmanitým problémům se produkce rozběhla teprve na podzim a do konce války bylo zhotoveno kolem 5200 exemplářů FG 42 Ausführung G, jež se uplatnily při závěrečné obraně Třetí říše. Zbraň sice stále měla určité drobné nedostatky, např. nestabilitu při střelbě dávkou, ale tyto problémy by byly řešitelné, pokud by ovšem zbrojovky nebyly pod stále se zhoršujícím válečným tlakem. Kariéra FG 42 však pokračovala i po válce, protože pušky se objevily v dalších konfliktech, zpravidla v rukou německých žoldnéřů (např. v Indočíně, kde Němci tvořili polovinu stavu francouzské Cizinecké legie), menší série prošla zkouškami v armádě Argentiny. Kvality FG 42 nepokrytě chválili vítězové války a její vliv se projevil v některých poválečných konstrukcích pušek i kulometů. Jasně nejvýznamnější z nich je americký kulomet M60, jehož princip je jakýsi „hybrid“ FG 42 a kulometu MG 42. Také to dokazuje, že výsadkářská puška FG 42, byť ve své době nebyla příliš doceněna, představovala vydařenou a perspektivní zbraň s velkým potenciálem.

FG 42 (Fallschirmjägergewehr 42) - nahoře jde o model E a dole pak G

Hlavní zdroje:
Chris Bishop: Velká encyklopedie – Zbraně druhé světové války
Thomas B. Dugelby a R. Blake Stevens: Death from Above: The German FG42 Paratroop Rifle
Chris McNab: German Automatic Rifles 1941-45
World.Guns.ru, Wikipedia.org

Publikace: Válka Revue 6/2013

Fotografie: Bundesarchiv a archiv autora