VÝZBROJ PĚCHOTY

Munice .338 Lapua Magnum: Rekordní náboje pro odstřelovače

.338 Lapua Magnum

Rozsáhlé používání mnoha starých typů munice občas vyvolává dojem, že se vývoj v této oblasti takřka zastavil. Opak je pravdou, protože se sice pomalu, ale jistě prosazují nové a mnohem výkonnější ráže. Ukázkou je munice .338 Lapua Magnum pro odstřelovačské pušky, ve své kategorii dnes asi nejlepší na světě.

Naprostá většina odstřelovačských pušek, jež sloužily v éře studené války, používala jednu ze dvou ráží, které se uplatňovaly i v malorážových kulometech (zatímco útočné pušky přešly na střelivo ráže kolem 5,5 mm). Na Západě to byla munice 7,62×51 mm NATO, kdežto sovětský blok používal okrajové střelivo kalibru 7,62×54 mm (někdy označované také jako 7,62×54R). Přestože tyto typy jsou osvědčené a stále mohou odvádět dobré služby, postupně se zjistilo, že pro některé úkoly prostě nepostačují, a začalo se pracovat na nových druzích puškové munice. Největšího úspěchu dosáhlo střelivo .338 Lapua Magnum, o kterém se dnes někdy hovoří jako o takříkajíc „dokonalé ráži“ pro odstřelovačské pušky. Vznik nového náboje nebyl snadný, ale jeho nasazení v boji prokázalo, že námaha stála za to.

Hledání ideálního střeliva

Fakt, že výkony 7,62mm munice v některých situacích nepostačují, byl samozřejmě známý již dlouho. Na přelomu 80. a 90. let to vypadalo, že náhradou by mohly být tzv. proti-materiálové pušky, těžké zbraně zkonstruované na munici pocházející z velkorážových kulometů (obvykle 12,7 mm), např. slavná americká Barrett M82A1. Naneštěstí se ukázalo, že tyto zbraně, ačkoli nabízejí pozoruhodný dostřel a ničivý účinek, se jako standardní odstřelovačské pušky zkrátka užívat nedají. Na to jsou příliš velké a těžké, vyvíjejí enormní zpětný ráz (který může u střelců působit i zdravotní potíže) a v neposlední řadě jsou extrémně drahé. Bylo třeba vyrobit munici s parametry „někde mezi“ kalibry 7,62 a 12,7 mm, ideálně s co nejplošší dráhou letu. A řešení se již rodilo. Americká zbrojovka Research Armament Industries totiž od roku 1983 pracovala na novém střelivu pro odstřelovačské pušky. Vyšla z loveckého náboje .416 Rigby a vytvořila munici o průměru 338 tisícin palce, tj. 8,58 mm. Vyhlížela dosti slibné, jenže při testech náboj nesplnil požadavky a firma RAI program ukončila. Výsledky však nepřišly nazmar, protože je koupila finská zbrojovka Nammo Lapua Oy, která měla podobný záměr, ale podle všeho větší vytrvalost. Navázala kooperaci s další finskou firmou SAKO a posléze i s britskou společností Accuracy International. Výsledkem práce byla munice, jež byla roku 1989 zaregistrována pod názvem .338 Lapua Magnum. Má balisticky velmi vyspělý projektil a dále odolnou nábojnici, která umožňuje vyšší výkony prachové náplně. Úsťová rychlost střely se pohybuje kolem 900 m/s, úsťová energie dosahuje zhruba 6500 joulů (pro srovnání, u munice 7,62×51 mm je to asi 2600 joulů a u náboje 12,7×108 mm téměř 19 000 joulů) a efektivní dostřel se dle typu zbraně pohybuje mezi 1500 a 1800 metry. Na dálku 1000 m kulka probíjí většinu neprůstřelných vest a existují i speciální typy proti-materiálového střeliva, mj. protipancéřové, jež se hodí zejména pro ničení lehkých obrněných vozidel. A je známý i minimálně jeden případ, kdy byl přesným zásahem do rotorové hlavy zničen „sedící“ vrtulník.

Finská odstřelovačská puška SAKO TRG-42

Pušky značek SAKO a AI

Společnost SAKO současně s podílem na vývoji nové munice již pracovala rovněž na vhodné odstřelovačské pušce pro tyto mimořádně výkonné náboje. Vyšla ze své pušky TRG-21, jež je určena pro munici .308 Winchester Magnum, a uzpůsobila ji pro munici .338 Lapua Magnum. Vznikla tak zbraň s označením SAKO TRG-41. Z hlediska konstrukce jde o standardní pušku opakovačku s ručně ovládaným (resp. zamykaným) otočným závěrem a nábojovou schránkou zpravidla na pět ran (ale existují i verze na sedm a deset ran). Starší typy této série jsou určeny hlavně pro lovce či sportovní střelce, ale TRG-41 (a zdokonalená TRG-42) je jasně vojenskou zbraní, která ihned získala velkou pozornost zejména u severoevropských armád. Kromě toho se na trhu záhy objevila další zbraň na munici .338 Lapua Magnum, jež poté svou popularitou překonala i onu finskou pušku. Britská společnost Accuracy International, která již delší dobu úspěšně nabízela odstřelovačské pušky z řady AW (Arctic Warfare), představila nového člena této „rodiny“, a to výrobek jménem AWM. Stejně jako v předchozím případě jde o opakovací pušku s ručně ovládaným otočným závěrem a schránkou na pět ran. Standardně bývá opatřena dalekohledem Schmidt & Bender PM II 10×42 s desetinásobným zvětšením. Menší problém u AWM představuje fakt, že se do jejího zásobníku (původně stavěného na menší střelivo) kvůli délce celý náboj .338 Lapua Magnum nevejde. Některé zbrojovky tedy vyrábějí modifikovaný typ munice s kratší nábojnicí (celková délka je 91,44 mm místo 93,5 mm), ačkoli výkony jsou prakticky shodné. V současnosti nabízí firma Accuracy International novou pušku AX338, jež má zásobník již uzpůsoben pro standardní munici .338 Lapua Magnum. Právě úspěchy zbraně AWM přinesly popularitu i novému střelivu, které se roku 1996, kdy pušku zavedlo do služby Dánsko, dostalo do výzbroje prvního člena NATO. Posléze se tato zbraň pod názvem L115A1 (a poté jako zmodernizovaná L115A3) stala součástí arzenálu Velké Británie a dnes již zbraně na munici .338 Lapua Magnum používají desítky zemí.

Britská námořní pěchota s puškami Accuracy International L115A1

Rekordní smrtelný zásah

Patří mezi ně ostatně rovněž Česká republika, jelikož 601. skupina speciálních sil z Prostějova vlastní několik pušek právě od firmy Accuracy International. Samozřejmě se brzy přidali další výrobci zbraní a dnes již platí, že téměř každá prestižnější firma, která prodává odstřelovačské pušky, má v nabídce také nějaký model v kalibru .338 Lapua Magnum. Coby příklad lze uvést francouzskou PGM Mini-Hecate 338 nebo německou DSR-Precision DSR-1. Jistě nebude bez zajímavosti, že i Česká zbrojovka Uherský Brod vyvíjí odstřelovačskou zbraň pro tuto munici pod označením CZ 770. Každopádně však platí, že střelivo .338 Lapua Magnum záhy dosáhlo pozoruhodného úspěchu a vydobylo si značný respekt. Dle vyjádření špičkových odstřelovačů už v zásadě nemá smysl účastnit se vojenských střeleckých soutěží s puškami na jinou munici, protože střelivo ráže 7,62 mm je překonáno rozdílem třídy. Za popularitou munice .338 Lapua Magnum ale samozřejmě nestojí jen úspěchy v soutěžích, nýbrž zejména výsledky skutečného bojového nasazení. A hlášení z Afghánistánu a Iráku hovoří naprosto jasnou řečí, neboť právě v těchto konfliktech se nové finské střelivo nesporně velmi osvědčilo. Má ostatně „na kontě“ i pořád platný rekord ve vzdálenosti prokázaného smrtelného zásahu. Jeho „autorem“ je britský desátník Craig Harrison, který v listopadu 2009 pomocí pušky L115A3 (tedy zmodernizované úpravy zbraně Accuracy International AWM) zastřelil dva kulometčíky afghánského Talibanu na skutečně ohromující vzdálenost 2475 m. Překonal tím předchozí rekord amerického střelce Roba Furlonga z roku 2002 o cca 45 m. Je však příznačné, že Furlong pálil proti-materiálovou puškou ráže 12,7 mm. Harrisonův úžasný výstřel jen potvrdil, že střelivo .338 Lapua Magnum má prakticky stejně plochou dráhu letu jako 12,7mm náboj, byť má menší energii. Pro úplnost je možno dodat, že kromě odstřelovačských pušek se již objevily i prototypy kulometů na tuto novou munici, ovšem vzhledem k výkonům a ceně je pravděpodobné, že .338 Lapua Magnum zůstane především nástrojem špičkových odstřelovačů.

Britská odstřelovačská puška Accuracy International AWM

Hlavní zdroje:
Martin Pegler: Sniper Rifles: From the 19th to the 21st Century
World.Guns.ru, Wikipedia.org

Fotografie: AI, SAKO, UK MoD, archiv autora

Publikace: Válka Revue 7/2013