VÝZBROJ PĚCHOTY

TOP 10 zbraní amerických speciálních jednotek (2. část)

Další várka pušek, samopalů a dalších zbraní speciálních sil USA, a to včetně té pušky, kterou před pěti lety poslali do pekel Usámu bin Ládina.

Svoje zvláštní jednotky má každá složka ozbrojených sil USA, tzn. pozemní armáda, letectvo, námořnictvo i námořní pěchota. Všechny však společně podléhají zvláštnímu velení SOCOM, které se vedle výcviku, plánování a provádění speciálních operací stará taky o to, aby ti chlapi (a už i pár ženských) měli ideální výzbroj a výstroj. Takže v arzenálu „speciálů“ najdeme řadu různých zajímavostí, podivností a kuriozit, o kterých spousta vojáků z řadových útvarů možná nikdy ani neslyšela. Minule jsme se podívali na nějaké verze pušky M16/M4, pistole německé firmy Heckler & Koch, brokovnice, „ostrostřelecké“ pušky značky KAC a kulomety. A teď tu máte další várku kvérů elitních bojovníků Strýčka Sama.

5. Pušky těch nejlepších sniperů

Dlouho platilo, že odstřelovačské pušky jsou většinou odvozené z armádních, loveckých nebo sportovních zbraní a taky používají víceméně „normální“ střelivo, většinou ráže 7,62 mm. Ale to už je minulost, jelikož pušky i náboje pro elitní snipery se za poslední dvě dekády posunuly někam trochu jinam. Největší zásluhy na tom mají Finové; s jejich tradicemi se tomu asi nelze moc divit. Ale začalo to vlastně v USA, kde jedna firma pracovala na novém typu munice pro odstřelovačské zbraně. Na to poté navázaly finské značky Nammo Lapua Oy a SAKO, k nimž se později přidala ještě britská Accuracy International, a v roce 1989 byla zaregistrována nová munice kalibru .338 Lapua Magnum (metrická ráže 8,58 mm). Výkonově je to úplně jiná třída než 7,62 mm, což se odráží i na výsledcích pušek, které pro tohle střelivo vznikly, protože teď nemělo smysl upravovat existující zbraně a musely se zkonstruovat opravdové odstřelovačské „speciály“. Začala s tím ta firma SAKO, která vyrobila pušky TRG-41 a TRG-42, ale největší slávu si vydobyla britská Accuracy International (AW) s typem AWM (neboli Arctic Warfare Magnum) a potom s modernizovanou AX338. Jakmile se zjistilo, že je to něco skutečně extra, země NATO začaly málem závodit o to, kdo tyhle luxusní kvéry zavede do výzbroje, takže se samozřejmě brzo objevily i pod americkou vlajkou. (Nějaké si pořídili taky čeští borci od 601. skupiny speciálních sil.) Do výroby pušek na střelivo .338 Lapua Magnum se logicky pustily i další firmy, takže americké speciální jednotky mají také např. pušku McMillan Tac-338A, což je přesně ten nástroj, se kterým dosáhl svých nejlepších zásahů „Americký sniper“, legendární Chris Kyle. S finsko-britskou municí se dá účinně střílet na vzdálenost přes 1500 m, ale někdy se podaří smrtelné zásahy na dálku i přes dva kilometry, ačkoliv je samozřejmě jasné, že na to už musí mít i ten nejlepší střelec taky pěknou porci štěstí.

4. Zbraň, která odstřelila Usámu

Už minule jsme si řekli, že 5,56mm puška M16 (a její zkrácená verze M4) je snad nesmrtelná. Taky jsme si říkali, že Němce nemusíme mít rádi, ale že jim nemůžeme upírat schopnost dělat skutečně kvalitní věci, a to včetně zbraní. Oboje potvrzuje zbrojovka Heckler & Koch se svou puškou HK416. Původně se jí říkalo HK M4, což něco napovídá. V zásadě je to takový hybrid základní konstrukce karabiny M4 a některých prvků mechanismu německé útočné pušky G36, i když na první pohled byste si nejspíš řekli, že je to zkrátka jen nějaká upravená „em-čtyřka“. Co je ale jisté a jasné, to je fakt, že jednotka Delta zavedla HK416 jako svou základní dlouhou zbraň a že se tahle zajímavá kombinace později dostala i k dalším útvarům v řadě zemí (a zase včetně našich „lovců“ z 601. skupiny). Oproti americkému základu je prý o dost spolehlivější, a to zejména v horkém a prašném klimatu. Jinak je samozřejmě úplně kompatibilní s M16/M4 z hlediska doplňků. A s největší pravděpodobností to byla právě puška HK416, ze které v roce 2011 vyšla střela, která zlikvidovala Usámu bin Ládina. Kromě té základní podoby se používá taky puška HK417 na munici ráže 7,62 mm, která většinou slouží ve stejné roli jako zbraně od značky Knight’s Armament, tedy jako „ostrostřelecká puška“ („marksman rifle“) čili něco, co se slušně uplatní jako kvér pro dálkové odstřelování i chaotické přestřelky zblízka. Plánuje se, že právě na základě HK417 (známé taky jako G28) vznikne i nová standardní „ostrostřelecká“ puška pro US Army. A ještě jednu modifikaci tohohle německo-amerického křížence bychom měli zmínit. Jmenuje se M27 IAR (Infantry Assault Rifle) a je to vlastně HK416, kterou si pro funkci jakéhosi ultra-lehkého kulometu pořídila námořní pěchota. Uplatňuje se zejména v boji ve městě, kde se s „pravým“ kulometem někdy těžko zachází.

3. Samopal jako z pořádné sci-fi

A ještě jednou ti Němci. Když se mluví o zbraních speciálních jednotek, tak se prostě nemůže vynechat špičkový samopal H&K MP5. Dlouho platilo, že samopaly se hodí pro „kropení“ na krátké vzdálenosti, ale jinak jsou nepřesné, což změnil právě až MP5. Pořád se hodně používá a zvláštní jednotky si oblíbily také jeho modifikace řady SD s integrovanými tlumiči hluku. A jedna zkrácená verze MP5 zvaná MP5K-PDW stála i u zrodu nové kategorie zbraní, která pak dostala právě jméno PDW (Personal Defence Weapon). Je to v podstatě něco mezi špičkovým kompaktním samopalem a miniaturní útočnou puškou. Některé střílejí pistolovou municí (tam dneska masivně boduje náš CZ Scorpion EVO 3), zatímco jiné jsou konstruované na speciální malorážové náboje, ale skoro vždycky platí, že zbraně kategorie PDW vyhlížejí spíš jako něco ze sci-fi filmu. Vedle belgické zbraně FN P90 ráže 5,7 mm to pěkně ilustruje Heckler & Koch MP7 na munici ráže 4,6 mm. Tahle futuristická kuriozita se začala vyrábět v roce 2001, pořád se zdokonaluje a pořád získává další zákazníky. K těm patří i elitní jednotka DEVGRU, jež se může chlubit i nejnovější variantou MP7A2, na kterou se dá přimontovat spousta doplňků. Do povědomí veřejnosti se ty zbraně dostaly díky záchraně kapitána Richarda Phillipse, při níž se kluci ze SEAL vybavení „em-pé-sedmičkami“ postarali o rychlé vynulování nákladů na soudy a vězení pro pár somálských pirátů. Mimochodem, MP7 už má ve výzbroji i Policie ČR, která je koupila pro tzv. hlídky dlouhých zbraní; to jsou ty jednotky, co by měly případně zasáhnout proti šíleným střelcům, jako byl ten v Uherském Brodu, protože „normální“ policisté pro tohle samozřejmě nemají výzbroj ani výcvik. P.S. Kdo vytvoří výstižný český překlad pojmu PDW, má u nás (a možná taky u firmy Česká zbrojovka) pivo.

2. Chceme mít ruské pancéřovky

Ve třetím světě se automaty AK-47 nosí stejně běžně jako u nás mobily. A jenom o něco málo vzácnější je klasická pancéřovka RPG-7, která funguje jako „dělostřelecká podpora chudých“. Proti autům a barákům, s trochou štěstí (nebo smůly, podle toho, kde jste) se dá použít taky na vrtulníky, jak ukázal film Černý jestřáb sestřelen. A i když to asi vypadá divně, známá RPG-7 patří i do arzenálu amerických speciálních jednotek, které kromě sovětských originálů či kopií z celého světa (od Číny po Bulharsko) používají také „erpégéčka“ vyrobená přímo v Americe. Že je to divné? Možná trochu je, jenže to firmě AirTronic USA nebrání, aby to dělala, protože o tyhle zbraně je velký zájem. Prostě kvůli kompatibilitě munice a taky kvůli tomu, že Strýček Sam zásobuje i všelijaké „bojovníky za svobodu“, kteří s RPG-7 někdy umí zacházet lépe než vy nebo já s telefonem. Každopádně ta firma AirTronic USA od roku 2009 vyrábí něco, čemu se říkalo nejdříve RPG-7 (USA) a pak PSRL-1, tzn. Portable Shoulder-fired Rocker Launcher. V podstatě je to ta stará dobrá sovětská pancéřovka vyrobená z nových materiálů, takže nabízí větší přesnost a delší životnost (ten poslední parametr bývá u originálů i čínských kopií někdy dost na draka). Taky je o něco lehčí, což ještě víc platí o další variantě, kterou představili loni. Původně se nazývala MK-777 a poté GS-777, ale kousky ze sériové výroby, která začne letos, zřejmě ponesou nálepku PSRL-2. Celé to oproti původnímu „erpégéčku“ váží jen asi polovinu (3,5 kg proti 7 kg). A aby toho nebylo málo, chystají se i nové druhy munice, mezi kterými by měl být i granát s koncovým naváděním a dostřelem až dva kilometry, což znamená prakticky dvojnásobek proti originálu. Jen by měli dávat pozor, jakým „bojovníkům za svobodu“ budou tyhle hypermoderní pancéřovky posílat, aby to zas nedopadlo jako v Afghánistánu a Sýrii. Ale snad bude příští prezident USA v tomhle kapku opatrnější.

1. Šílenosti pro dálkovou střelbu

V roce 1990 měl premiéru film Navy SEALS, který tady dostal úplně idiotský název Námořní pěchota, ale který v Americe způsobil poprask. Tak jako po Top Gunu chtěl každý sednout do F-14, tak po tomhle filmu chtěl každý nastoupit k týmu SEAL. A taky se veřejnost dozvěděla, že speciální jednotky mají ve výzbroji nějaké monstrózní odstřelovačské pušky, protože v tom filmu se objevila i dodnes slavná zbraň Barrett M82A1. O ní i o dalších typech téhle kategorie se někdy mluví jako o velkorážových odstřelovačských puškách, ale technicky správný pojem zní „anti-material rifle“. Původně totiž vznikly na ničení lehce obrněných vozidel, parkujících letounů a vrtulníků a různých dalších neživých věcí, ale časem se přišlo na to, že se dají velice dobře použít i na likvidaci živých gaunerů. Zásah municí ráže 12,7 mm, kterou jinak používají těžké kulomety Browning, fakt nerozchodí ani ten nejdrsnější islamista, protože taková věc ho k Alláhovi pošle nejspíš po kouskách. Kromě pušky Barrett M82A1, která potom vstoupila do standardní výzbroje jako M107, se používají i zbraně dalších značek, třeba McMillan, která se těší velice úzkým vztahům s jednotkami SEAL a vyrábí zejména opakovačky (kdežto ty kvéry od Barretta jsou většinou poloautomaty), a dalším důležitým dodavatelem těchto obludností je značka CheyTac. V každém případě se s takovými puškami dá trefovat na vzdálenosti klidně i kolem dvou kilometrů; jeden Kanaďan jménem Rob Furlong držel se zbraní McMillan Tac-50 rekord se smrtelným zásahem na dálku 2430 metrů! (Pak ho ale o nějakých 45 metrů překonal jeden Brit se zbraní ráže .338 Lapua Magnum, o níž si přečtete o kousek výš.) Střelba z těchto příšer je opravdu náročná, jelikož docela brutálně zasahuje uši, ramena a páteř. Ve skutečnosti můžete už po pár desítkách ran utrpět trvalé zdravotní následky, takže k chlapům, kteří tohleto zvládají, můžeme cítit asi jen obrovský obdiv a respekt.

Lukáš Visingr

Publikace: RadioDixie.cz, 8. června 2016