Přihlášení
Spřátelené weby
ZPRÁVY
Pákistán, Sýrie
Další podrobnosti k útoku v Pákistánu. Syrští povstalci chtějí západ nebo Al Kajdu.
Nejprve si dovolím menší, téměř technickou poznámku. Dnešním dnem začínám čerpat i z polských mediálních zdrojů. Říkám to proto, že odkazy na mé zdroje se budou asi někomu hůř číst, ale to není moje starost. Dělám to proto, že je třeba přinést i jiný pohled do českého mediálního rybníka. Nejde jen o jiný úhel. Podívejte se, jak podrobně je rozděleno zpravodajství ze světa na serveru deníku Rzeczpospolita. To u nás nemá obdobu. Z polštiny se mě lépe překládá, než z angličtiny a dovedu tak lépe "číst mezi řádky" A teď již k událostem:
Tálibánský útok na Pákistánskou základnu měl varovat pákistánskou vládu před ofenzívou proti Tálibánu. Tálibánci chtějí ukázat, kde všude budou schopni zaútočit, pokud se tak stane. Samozřejmě, že k této ofenzívě musí dojít, pokud by Pákistán nechal Tálibán dál bujet, šeredně by se mu to nevyplatilo.
Nejen v Afghánistánu jsou Tálibánci schopni zaútočit v uniformách nepřítele. I zde Tálibánci pronikli na základnu v uniformách pákistánské armády. Boj s nimi trval několik hodin a útočníci byli poraženi, až po té co na základnu dorazily speciální jednotky.
USA tlačí na Pákistán, aby zaútočil v Severním Waziristánu, kde je sídlo sítě Hakkání. Pákistánci v této oblasti nikdy proti Tálibánu neutočili a nejsou k tomu ochotní. Pákistán se skrytě snaží o co největší sílu Tálibánu, protože chce co nejslabší Afghánistán, protože nechce, aby kromě Indie na východě sousedil s dalším nepřátelským státem na západě. Dlužno ovšem podotknout, že Afghánci by proti Pákistánu nic neměli, kdyby ten nepodporoval afghánské islamisty. Vždyť jsou to dvě muslimské země a po obou stranách Durandovy linie žijí stejné kmeny...
K pákistánské ofenzívě v Severním Waziristánu dojde, ale i kdyby byla sebesilnější, Tálibán neporazí, aniž by Pákistán nezahájil komplexní řešení tálibánského problému, tak jak probíhá v Afghánistánu. Opět tedy opakuji, že po této ofenzívě bude Tálibán schopen odvety a jaké je raději lepší nepředvídat.
Svět obletěla zpráva, že Syrští povstalci prohlásili, že pokud jim nepomůže západ, požádají o pomoc Al Kajdu. Tím byla oficiálně potvrzená situace, o které tady již několik dnů až týdnů píšu. Otázky kolem dění v zemi se tak postupně mění v jedinou. Necháme Sýrii na pospas válce mezi diktátorem a teroristy nebo zasáhneme a podpoříme demokracii a svobodu? Protože pokud nezasáhneme, Sýrie zůstane diktátorská a proíránská v čele s vůdcem naštvaným na západ, že žádal jeho konec nebo bude pod vládou fanatických islamistů a další základnou Základny, což je překlad pro Al Kajdu.
Poslední prohlášení povstalců jasně ukazuje, že dosud islamisté a teroristé nejsou, protože kdyby byli, tak by nehrozili povoláním Al Kajdy, protože by si neuvědomovali, že to je zlo. To je logické. Jak píše polský tisk a náš ne, tak analytici potvrzují, že dosud Al Kajda a další džihádisté stále v Sýrii nejsou zorganizovaní a stále tvoří marginální menšinu.
Poslední prohlášení povstalců je v česku často hodnoceno jako vydírání a budí rozhořčení. Osobně nechápu proč. Je to jen otevřené konstatování reality. Nechápu, proč bychom se měli vztekat nad tím, že někdo popsal realitu takovou, jaká je. Místo toho rozhořčení bychom se měli zamyslet nad tím, jak Syřanům pomoct, a tak porazit Asada i Al Kajdu. Mně přijde docela úchylné chtít po Syřanech, aby snášeli tankové, dělostřelecké a letecké bombardování, aby čelili mechanizovaným divizím likvidující čtvrtě, kde narazí na odpor a pak se k smrti urazit, když si tihle vraždění lidé dovolují požádat o pomoc někoho, kdo jim chce pomoct a nezajímá je jak a proč. Zřejmě bychom je měli požádat, ať nepodporují teroristy a nechají se spořádaně pozabíjet.
Takže, to co chce a vyhlašuje syrská pozice je logické a pochopitelné a pokud se nám to nelíbí, můžeme do Sýrie buď jít, nebo držet ústa. Pokud tedy nechceme Al Kajdu v Sýrii, máme jedinou možnost- svrhnout Asada.
Vyhledávání
Dnešní den v historii
4.dubna 1677 – Narodil se český barokní architekt italského původu Jan Blažej Santini. Je autorem např. kostela na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou, chrámu Panny Marie v Sedlci u Kutné Hory a chrámu v Kladrubech.
Poslední komentáře
