ZPRÁVY

Francie, Turecko, Sýrie, Afghánistán, USA

O pomalé palestinizaci Francie. O situaci v Sýrii. Názor na proklamovanou zahraniční politiku Mitta Romneye.

jaro - řádění islamistického vraha židů v Toulouse; léto - nepokoje muslimských přistěhovalců v jednom z francouzských měst, podzim - granát hozený na košer obchod v Paříži, islamista podezřelý z terorizmu zabit policií, když se bránil zatčení a zranil 3 policisty...

Ve Francii přibývá násilí způsobené islamisty. Ti kromě obligátního pouličního násilí, provádějí i útoky na židovské cíle - situace známá z Izraele, z palestinských území. Situace související s velkými počty muslimských přestěhovalců v zemi. S rostoucími počty. S jejich radikalizací. S rostoucím fanatizmem. Stát musí být silný a neústupný ve vymáhání práva. Snad sladká Francie bude. Ale bude to čím dál tím horší. Jasně, že Francie ještě nepřipomíná ulice Bagdádu v dobách války, ale letošní násilí v zemi činí představu, že by tak země galského kohouta mohla jednou dopadnout, zas o něco reálnější. Dokonce si lze představit, že tento vývoj nezůstane, jako v jediné evropské zemi, jen ve Francii.

Jediná cesta jak s tím bojovat je trvat na spravedlivém dodržování zákonů všemi. Jinak se to změní v šílenství a Evropa zůstane v troskách.

Situace na turecko-syrském pomezí je sice napjatá, ale nemyslím si, že Turecko chce zaútočit na Sýrii. Ivo Cerman popisuje situaci kolem Turecka a Sýrie a na konci se ptá: "Nebylo by na čase, abychom tuhle situaci začali sledovat?" Já říkám, ne sledovat, ale aktuálně zasáhnout. Jedině tak lze zabránit, aby se situace v Sýrii vymkla kontrole.

Média nás dnes informovala o zahraničně politických tezích Mitta Romneye. Má šanci porazit Obamu, tak je třeba se jeho názorům věnovat. Jeho teze znovu dokazují, že američtí prezidenti prostě nemohou nějak radikálně měnit zahraniční politiku, která je prostě daná. Stejně tak, jak byly liché úvahy o tom, že Obama bude opakem Bushe, je jasné, že Romney by nebyl opakem Obamy. Ale rozdíly tady jsou.

Romney řekl, že Obamovy naděje na svobodnější a bezpečnější Blízký východ nejsou strategií, že nelze jen doufat v to, že to dobře dopadne, ale je pro to třeba něco udělat a tím mi mluví z duše. Dále říká: "Nemůžeme na Blízkém východě podporovat naše přátele a porážet nepřátele, když naše slova nepodporují činy, když jsou naše obranné výdaje svévolně kráceny, když nemůžeme mluvit o žádné obchodní agendě, a když naše strategie není vnímána jako partnerská, ale pasivní." Přesně tak! Krácení výdajů na americké ozbrojené síly jen oslabují USA, které musí zůstat silné, aby mohly dění ovlivňovat a nejen mu přihlížet, což se děje za Obamy až moc často. USA se musí zastávat svých spojenců a ne jen pasivně čekat, jestli se udrží nebo ne. Čekat, jestli se můj kámoš ubrání sám není žádné přátelství.

Každopádně je jasné, že ani Romney (jestli nekecá, je to přece jen politik) není automaticky příznivcem úderu na Irán (důkaz výše zmíněné kontinuality). Mluví o posílení přítomnosti letadlových lodí, ale řekl bych, že Obama jich tam posílá dost. Taky mluví o zpřísnění sankcí. Ale to je pořád v Obamovském stylu. Neříkám, že to je úplně špatně. Nikdo soudný se nemůže těšit na válku s Íránem.

Romney chce vyzbrojit syrské povstalce. A jak uvidíte dále, není to hlupák, který by chtěl vyzbrojovat teroristy, kteří se pak otočí proti západu a Izraeli. Řekl totiž, že "budu pracovat na identifikování a organizování těch členů opozice, kteří sdílí naše hodnoty, a zajistím, aby dostali zbraně..." Čili ne dát zbraně automaticky všem povstalcům, ale jen těm "našim" prodemokratickým. Doufám, aby to vyšlo, mám však velké obavy, že tento úmysl se velmi lehce nemusí povést, protože rozeznat džihádistu od demokrata není v Sýrii jednoduché a nikdo nezaručí, že se "demokraté" s americkými zbraněmi nemohou změnit v džihádisty. Proto se stále domnívám, že přímá podpora by byla lepší a udělala by na syrské obyvatelstvo lepší dojem a víc by ho přivedla na stranu západu, dle libyjského vzoru. Každopádně dobrá zpráva pro odpůrce západní intervence v Sýrii - žádná nebude. Když je postoj republikána takový, demokrat nebude radikálnější.

Nejlepší se mě zdá Romneyův postoj k Afghánistánu. Potvrdil, že chce stáhnout vojáky z Afghánistánu 2014. Jenže jasně říká, že na základě dosažených výsledků a ne na základě politického rozhodnutí. Co to znamená? Že aby se Američané z Afghánistánu stáhli, musí si být jistí, že to Afghánci zvládnou bez nich, kdežto u Obamy hrozí reálné nebezpečí, že se stáhnou, i kdyby se to v zemi pokazilo. Romney tím nepřímo říká (kvůli volbám), že pokud to bude v roce 2014 vypadat špatně, tak se Američané odtamtud ještě nestáhnou.

Romneyovo vítězství by byla další prohra Talibánu. Nejen proto doufám, že volby vyhraje.