Významný komentátor deníku Washington Post Jackson Diehl kritizoval Obamovu politiku v Sýrii. Vycházím z pro mne srozumitelnějšího polského překladu.
Diehl připomíná, že na počátku povstání v Sýrii nazval Obama Asada reformátorem a ještě předtím opustil Bushovu protisyrskou politiku. Bush chtěl původně Asada sesadit jako Saddáma, ale pak si to rozmyslel, ale postaral se aspoň o mezinárodní izolaci Sýrie. Obama rozhodl ukončit bojkot Sýrie a otevřel v Damašku velvyslanectví USA. Po vypuknutí povstání Obama spoléhal na Rusko, že to donutí Asada odstoupit a to, že by měl Asad rezignovat, řekl až za půl roku po vypuknutí povstání. Začal spolupracovat se Saudy a Katarem na dodávkách zbraní pro povstalce, ale šlo jen o lehké zbraně, malé proti řadové syrské armádě. Ale hlavně se tyto zbraně dostaly do rukou džihádistů a teroristů, kteří hromadně proudí do Sýrie a neskrývají svou nenávist vůči Západu.
Podle Diehla situace hrozí katastrofou a vypuknutím války v centru Blízkého východu, která může ohrozit spojence Západu jako je Turecko a Jordánsko a křehké země v okolí jako je Libanon nebo Irák. Obama věrný svým prohlášením, že na Blízkém východě nastává období míru tvrdí, že útok na Sýrii by vystupňovala konflikt a přitom nečinně přihlíží, jak se válka rozšiřuje do Turecka a nasává do sebe bojovníky Al Kajdy.
Obamova syrská politika naplno ukazuje všechny nedostatky jeho zahraniční politiky - důvěru, že vše vyřeší spoluprací s jinými zeměmi, víru v multilateralismus a sebevražednou opatrnost v použití síly.
Myslím, že v popisu Obamovy politiky vůči Sýrii se shodneme s odpůrci angažování Západu v této zemi. Rozdíl bude asi v tom, co s tím. Navíc Obamova opatrnost nezabrání tomu, aby většina angažované veřejnosti zase kritizoval "vměšování Západu a USA" do Sýrie, i když je minimální a nedostatečné. V Sýrii dochází ke každodenním masakrům, náletům, bojům a teroristickým útoků a každého stejně zajímá jen to, jestli se Západ drží dostatečně zpátky. Když k tomu samému před léty docházelo v Iráku, mohli se všichni zbláznit. Teď je to každému jedno. Pokrytci.
Já jednoznačně souhlasím s Jacksonem Diehlem, že jediným správným řešení je přímá vojenská intervence Západu v této zemi.
Postřelení blogerky opravdu mobilizovalo pákistánskou veřejnost a v Pákistánu se nyní masově demonstruje proti Talibánu. Lze tady jen přivítat, že Pákistánci dovedou rozpoznat zlo a postavit se mu a musíme doufat, že to povede k něčemu dobrému, že celá situace donutí pákistánskou vládu něco s Talibánem dělat.
Nemusíme se však nad "asiaty" povyšovat. Zatímco západní armády cvičí pro různé mise v Azii, švýcarská armáda nedávno provedla cvičení 2000 vojáků pozemních vojsk, letectva a speciálních jednotek pro případ, a teď pozor, pro případ "zhroucení eurozóny". Švýcarská armáda očekává v tomto případě nasazení proti přílivu uprchlíku a možným vnitřním nepokojům.
Ještě jednou bych se chtěl vrátit k "sebevražedné opatrnosti v použití síly", což je výraz, který byl použit v popisu Obamova vztahu k Sýrii. Obama není jediný, kdo touto sebevražednou opatrností trpí. Izraelské velvyslanectví v Praze pořádalo debatu tří českých prezidentských kandidátů k izraelsko-českým vztahům. Na této debatě se proizraelský kandidát Sobotka a kandidát Jan Fišer, který má židovské kořeny vyslovili proti útoku na Írán. Mám silně podezření, že to je proto, že kandidát, který je "pro nějakou válku" má menši šanci na zvolení. Můžeme si o něm myslet, co chceme, ale poslednímu účastníkovi debaty jsou takové úvahy cizí. On řeknete to, o čem je přesvědčen, že je správné, bez ohledu na to, jak je tento názor populární. Proto se Miloš Zeman vyslovil pro útok na Írán. Ať s jeho názory či politikou, či stylem souhlasíme nebo ne, musíme uznat, že takových politiků je nyní na Západě zatraceně málo. A to je velká škoda.
