Polsko, jako jediná země EU zvýšila svůj vojenský rozpočet. Řekl bych, že i jako jediná země NATO, protože i USA svůj vojenský rozpočet snižují. Polsko posiluje svou armádu, nakupuje nejmodernější zbraně a dokonce uvažuje i o takových projektech, jako je vlastní protiraketová obrana, což je program, který na světě mají uvedeny do praxe jen USA a Izrael.
Nejde však jen o armádu. Polsko na rozdíl od uraženého a euroskeptického Česka hraje v EU stále větší roli a prosazuje se stále ve více evropských institucích. Polská veřejnost je na rozdíl od Čechů naladěna většinou proevropsky (rozuměj pro EU). Polsko je zkrátka v EU aktivní a asertivně prosazuje své zájmy.
Díky tomu se Polsko stává středoevropskou velmocí a jeho význam v EU a NATO roste. Je to logické, když všechny země NATO své armády oslabují a Polsko ji posiluje. Nutno dodat, že ji posiluje hlavně ze strategického důvodu, jako protiváha Rusku. Polsko prosazuje asertivní politiku NATO vůči Rusku. Poláci nezbrojí proto, že si myslí, že bude válka s Ruskem, ale aby Rusům ukázali, že se jich nebojí. To na Rusy totiž platí. Stejně tak na islamisty a jiné "východňany".
Přestože polské posilování ozbrojených sil je tedy určeno hlavně k obraně vlastního teritoria, Polsko nezapomíná na své mezinárodní závazky. To, že mělo třetí největší účast v Iráku po USA a Británii je známo. V Afghánistánu Poláci nasadili svoji armádu úměrně své velikosti, čili ve větším počtu než Češi, ale samozřejmě úměrně k našemu nasazení. Ale ačkoliv se česká armáda snažila, aby v Afghánistánu si vyzkoušely nasazení všechny druhý vojsk, ty vždy jen doplňují ostatní jednotky NATO. České jednotky jsou s těmito jednotkami provázány a bez nich by nemohly působit. Kdežto polská armáda byla nasazena komplexně a konzistentně. Čili polská pěchota je podporována polskými obrněnými transportéry, polskými děly (české výroby), polskými vrtulníky Mi-24 atd... Prostě poláci mají "svůj kousek Afghánistánu". Navíc poláci plní "svůj" úkol ve "své" oblasti a ten úkol je komplexní - to co se snaží NATO v celé zemi, tedy vytvořit podmínky pro vítězství nad Talibánem. Zatímco Češi k tomu "pouze" přispívají i když perfektně. Anebo ještě jinak - výcvik Afghánců je asi to nejdůležitější a to Češi dělají, důležité je i PRT, ale pořád to není to hlavní, čím se vojáci zabývají - vedení války. Poláci svou válku vedou. Od nás válku vedla 601. skupina speciálních sil. Ta neplnila vedlejší, ale hlavní úkoly. Jenže polská zkušenost je větší v tom, že od nich vedou hlavní úkol hlavní síly armády a ne jen pár elitních komandos.
Každopádně to nijak nesnižuje výkon našich vojáků a armády v Afghánistánu. Spíš to svědčí o stavu ekonomiky a zahraniční a obranné politiky Česka. Přesto si myslím, že čeští vojáci plní své úkoly v Afghánistánu s větším entusiasmem než Poláci. A myslím si, že je to dáno historicky. I když třeba za druhé světové války bojovalo v zahraničí za osvobození své vlasti více Poláků než Čechů, tak Poláci většinou svou vlast na svém území (i za té druhé světové byla odbojová organizace Zemská armáda jedno z nejsilnějších hnutí odporu a nejprve se Poláci bránili na rozdíl od Čechů na svém území), kdežto Češi za ní bojovali v zahraničí.
Možná si my Češi ani neuvědomujeme, jakou máme historickou tradici "zahraničních intervencí" - oblehání Milána ve 12. století, třetí křížová výprava, husitské spanilé jízdy, obrana Cařihradu a pak 300 let bojů v rámci rakouské armády, boje na Balkánu proti Turkům, tažení proti Napoleonovi, boje v Itálii v 19. století, 1. světová válka... Pak přišel boj za Československo na vzdálené ruské Sibiři a boj za 2. světové války na Západě i Východě. Řekl bych, že díky tomu je situace, kdy se válka za Česko vede v nějaké zemi, která s námi zdánlivě nemá nic společného, není pro nás nová a máme ji jaksi geneticky zakódovanou. Kdežto taková situace pro Poláka je poměrně divná. Ten byl vždy zvyklý válčit za Polsko v Polsku.
Proto se myslím, že Češi v Afghánistánu jsou (v poměru velikosti své země a armády) o malinko lepší než Poláci a jsou více motivováni než oni.
Ale co se týče Poláků, tak to samozřejmě není nic hmatatelného, spíš se to odehrává v rovině citů a pocitů a rozhodně ne v rovině rozumu. A Poláci své úkoly plní na výbornou a zároveň jejich síla je pro Rusy signifikantní, zatímco Česko je pro Rusko jen nějaká moucha nebo možná ještě méně. Polsko však netvoří nějakou tupou hráz proti Rusku. Naopak se angažuje v podpoře demokratických sil na území bývalého SSSR, velmi ho zajímá situace v Pobaltí, na Ukrajině, v Rusku, v Gruzii a v Bělorusku. Pokud jsem tvrdil, že vliv Polska v EU a NATO roste, tak říkám, že vliv Polska na politiku NATO a EU vůči tomuto regionu je ještě několika násobně vyšší.
Co by si s toho měl vzít Čech? Přesvědčení, že by Česko mělo vést sebevědomou zahraniční politiku a prosazovat své zájmy v EU a v NATO a ne se tupě stavět na zadní nebo se urážet, tak jak to skvěle umíme.
Co se týče obrany, máme určitě i perspektivní zbrojní programy, jako jsou pušky Bren nebo pasivní radiolokátory nebo letadla L-139. Ty bychom však měli prosazovat rázněji a koncepčněji, tak jako Poláci. Máme kvalitní vojáky a armádu, ale rovněž větší koncepčnost obranné a zahraniční politiky by jí jen pomohla. A nakonec by určitě pomohlo zvýšení obranného rozpočtu a ne jeho katastrofální snížení o celou čtvrtinu od roku 2005.
