Lubomír Stejskal vysvětluje, jak souvisí Mursího diktátorský dekret s válkou v Gaze a proč jej vydal ani ne 24 hodin po té, co začal být chválen za zprostředkování příměří. Řekl si, teď vypadám jako Mubarak, když se stanu diktátorem, tak mě budou tak brát. Západ mě právě pochválil, tak se do mě ještě týž den nepustí. Něco se mu musí nechat. Je to sice fanatik, ale není to takový přímočarý fanatik, je to islamistická liška podšitá, velmi prohnaný politik, který má na to, aby se stal dalším egyptským diktátorem nebo jak se říká faraonem. A docela mu to vychází. Kritika ze Západu na jeho stranu sice nějaká je, ale je velmi vlažná. Nechápu, proč tedy západ podpořil svrhávání Mubaraka, který mu byl přátelský nakloněn a Mursího nechává být a ten mu nakloněn přátelský nebude. Egyptské demonstrace proti Mursímu jsou dobrá šance, jak zabránit vládě islámského faraona a ta je promarňována. Budeme litovat, pokud se to Egypťanům nepovede.
Islamisté mezitím vypracovali návrh ústavy, který je postaven na Šaríji. Pokud bude tato přijata, máme tady sunitský Írán jak vyšitý. Kousek od Evropy, na hranicích Izraele. Demonstrace však pokračují, soudci odmítají spolupracovat s vládou, Egypťané se drží. Doufejme, že si svoboda nalezne cestu.
Tak NATO se nakonec nerozhodlo neustoupit nátlaku Íránu, Ruska a Německa a Patrioty do Turecka pošle. Důležitější mi však přijde nezvyklé tvrdé, až bushovské vyjádření Obamy na adresu Asadova režimu a varování před použitím chemických zbraní. Věřím, že je to vážné. Opatrný Obama by se určitě neblamoval nějakými výmysly. Syrská vláda vypnula mobilní sítě a internet v zemi. Stahování diplomatů a pracovníků OSN z Damašku taky na klidu nepřidává. Nikdo nechce být v zemi, kde se mají použít chemické zbraně.
Sklady syrských zbraní hromadného ničení jsou blízko Jordánských hranic. Když si to uvědomíme, uvidíme, že americko-jordánské přípravy na jejich kontrolu nemusí být tak symbolické. Stejně tak ani přítomnost amerických jednotek v Jordánsku. Teď trochu popustím uzdu fantazii. Může se stát, že pokud dojde k invazi do Sýrie, nebude vedena od severu z Turecka, jak se nyní může zdát. Ani z východu, z Iráku, ani ze západu z Libanonu, ale z jihu, z Jordánska. Tam je taky syrská obrana nejslabší a Američané by se tak vyhnuli nějakým možným politickým komplikacím s Tureckem. Jordánsko se zdá logické. Nejlogičtější.
A ještě jedna věc. S Jordánskem vyjednává i Izrael. O možnosti zásahu proti syrským skladištím chemických zbraní. Izrael jordánský souhlas nepotřebuje, ale sklady sou blízké a mohlo by dojít ke komplikacím. Proto je lepší se dohodnout. A když si zase popustím uzdu, tak se může klidně stát, že v Sýrii dojde k něčemu, co jedni považují za absurdní a nemožné a druzí za sci-fi. Zásah Izraele proti současnému režimu.
Asad není tak hloupý, aby je použil, to už může Američanům a NATO rovnou poslat zvací dopis, ale na druhou stranu, jestli mu opravdu teče do bot, může začít hrát vabank. Uvidíme.
Média informovala o neúspěšném útoku Talibánu na základnu v Džalalabádu. Ten si vyžádal 9 mrtvých Talibánců a 3 mrtvé afghánské vojáky. Nedozvíme se však už o tom, že ten samý den afghánská policie zabila 27 Talibánců a on den později ISAF zabilo okresního velitele Talibánu a zároveň Islámského hnutí Uzbekistánu.
Gruzie má 4 a půl milionu obyvatel. Méně než polovina Česka. To je možná jeden z důvodů proč tak snadno podlehla v roce 2008 Rusku. Otázka je, jestli by si více jak dvojnásobné Česko trouflo vůči Rusku to, co Gruzie. Ale nechci tady řešit Rusko-gruzínský konflikt. Jde mi o něco jiného. Nedávno proběhly v Gruzii volby. Ty vyhrála opozice proti prezidentu Sakašvilimu, který je obviňován z diktátorských manýrů. Opozice měla být údajně proruská. Možná proto se u nás vůbec nepíše o tom, že vláda sestavená po vítězství této údajně proruské opozice schválila zdvojnásobení počtu gruzínských vojáků v Afghánistánu. Mohl bych si vzít různé země, ale vezmu si pro srovnání Česko (a pravidelný čtenář mého blogu jistě potvrdí, že Česko za následující chválím). To se svými deseti miliony obyvatel má v Afghánistánu cca 400 vojáků. Poloviční Gruzie 1500. A chce tam poslat dalších 1500. A to by mohli říct, podívejte se, nás tady ohrožuje Rusko, kašlem na nějaký Afghánistán. Takže většina zemí vojáky z Afghánistánu pomalu stahuje, včetně USA a Gruzie je tam posílá. Kdo si zaslouží víc do NATO než oni?
