I poslední malijské město, které bylo sice obsazeno provládními Tuaregy, bylo v severním Mali obsazeno teď i francouzskými vojsky a opět bez boje. V Timbuktu mezitím probíhá rabování ne nepodobné rabování z května 2003 v Bagdádu. Lze jen doufat, že se nebudou opakovat i jiné neblahé události irácké války.
Jistě jste zaznamenali v médiích zprávu o úžasném íránském vynálezu, který obohatil naší civilizaci- stroje na sekání prstu zlodějům. Já vím, že sekání prstů nebo rukou se provádí i jinde, třeba v Saudské Arábii a že si spousta lidí myslí "to by se mělo zavést i u nás", ale člověku, který je normální, stačí jen pohled na tu fotografii toho stroje v akci a musí mu být s toho špatně a udělá si obrázek o právu šárijá a o tom, jak toto právo patří do 21. století.
Možná se nakonec ti, kteří říkají, že by se to mělo zavést i u nás nakonec dočkají. To co se děje v Británii nemá obdoby. Takže první hlídky ochránců šárije už máme v evropských ulicích. Věřím, že hlídky SA a SS začínaly ve 20. letech v Německu stejně skromně a nenápadně. Mloci jsou stále blíž Prahy. Tahle zpráva je ještě děsivější než ta z Íránu.
Média si všimly zhoršujících se vztahů mezi USA a Ruskem, kdy si Američané a Rusové navzájem ruší bilaterální dohody. Je paradoxní, že toto zhoršení vztahů nastalo za Obamy, který kritizoval Bushe za špatný vztah k Rusku a slavnostně vyhlásil "Restart" vztahů. Restart dopadl stejně jako zrušení Guantanáma. Celá situace jasně ukazuje, že se světová politika neřídí přáním nějakého snílka v Bílém domě, ale realitou.
Guantanámo dopadlo tak, že jakmile byl Obama po druhé zvolen prezidentem, tak zrušil úřad, který Guantanámo po 4 roky "rušil". Opět vítězství reality nad ideologickým přáním. Vězte, že tedy Obama vězní 166 lidí bez soudu. Méně než Bush, ale princip je stejný. Samozřejmě, že to není špatně. Jen to dokazuje, že ani Obama není schopen vymyslet nic lepšího než Bush. Svět je prostě takový.
Obama taky slíbil, že bude více dbát na OSN. Ale ani toto není schopen dodržet. OSN teď vyšetřuje činnost dronů, ale Obama jejich celosvětovou síť rozšiřuje. Další nová základna bude umístěna v severoafrickém Nigeru.
Naši vojáci opouštějí Lógar. Naši vojáci tam nebyli proto, aby porazili Talibánce, ale aby chránili civilní experty. Přesto se do bojů s Talibánem zapojili a zle jim zatopili. Naši vojáci z Lógaru neprchají, ani neustupují, odcházejí po splnění mise. Nenechávají za sebou ani spálenou zem ani přední voj nepřítele, který se jim tlačí na paty. Opouštějí provincii, která není zhroucená, ale má své vedení, policii a armádu. Jejich úkolem nebylo tuto provincii zachránit, přesto k její záchraně ohromně přispěli. Naši vojáci mohou z Lógaru odejít s hrdostí na své činy a své působení a my můžeme být hrdí na ně.
Není to, jako když opouštěli opevnění v roce 1938. Je to jako když se vraceli do kasáren v květnu 1945.