A je to tady. Izrael bombardoval v Sýrii. Nezasáhl proti Sýrii, ani proti Asadovu režimu, ale zasáhl jeho laboratoř pro vývoj chemických zbraní a nákladní auto, o kterém měl podezření, že pašuje tyto zbraně Hizballáhu do Libanonu. Tento krok jasně ukazuje, kdo je skutečnou hrozbou pro Izrael. Jestli Asadův režim nebo povstalci. Nutno podotknout, že libanonský Hizballáh je podporován Asadem, nikoliv povstalci a členové Hizballáhu bojují na straně Asada proti povstalcům. Ironické taky je to, že k útoku došlo po volbách v zemi, kde oslabila pravice a vláda se posunula do středu, což mělo údajně přinést menší "agresivitu" Izraele. Jenže bez ohledu na světonázor, jakákoliv izraelská vláda vždy udělá to, co je pro Izrael nutné.
Izraelci odvádějí špinavou práci za Američany. Kdyby takovou akci provedli Američané nebo NATO, tak by to zvýšilo kredit prozápadních povstalců v Sýrii na úkor islamistů. Takhle to propagandisticky zneužije Asad. Samozřejmě to ale nelze to Izraeli vyčítat. Izrael dělá, co musí pro svou obranu. Na druhou stranu je pravda, že kdyby takový útok provedly USA, Rusko by dělalo daleko větší kravál, než dělá teď.
Poté co Francouzi obsadili všechna města v Mali a vyhlásili, že v zemi ještě chvíli zůstanou, aby si pojistili vítězství. Na zprávy o tom, že malijská armáda porušuje lidská práva a dopouští se válečných zločinů, Francie reaguje snahou o vyslání mezinárodních pozorovatelů do země. Francouzská intervence v zemi je vysoce úspěšná a je to drtivé vítězství. Toto vítězství bylo umožněno mimo jiné tím, že se Francouzi poučili z amerických zkušeností z Iráku a Afghánistánu a vyvarovali se všech jejich chyb. Nebýt těchto hořkých válek Francouzi by nyní tak úspěšní nebyli, ale samozřejmě, je to hlavně francouzská zásluha, protože francouzská armáda byla schopna se poučit, což ji slouží ke cti.
I kdyby islamisté zahájili v Mali partyzánský boj a intervence v Mali by se zvrhla v nový Irák nebo Afghánistán, přesto to je vítězství, protože Azawad již nebude nikdy sloužit jako bezpečná základna Al Kajdy a pokud ta se sem vrátí, bude muset bojovat s Francouzi, Malijci a Afričany a nebude mít čas ani prostor k plánování teroristické expanze jinde. To jasně ukazuje, proč je úspěch i Afghánistán, kde sice nastala ta horší varianta, ale platí pro něj to samé. A Afghánistán ukazuje, že i když islamisté zahájí partyzánský boj, nikdy nebudou mít na to, aby vypudili pravidelná západní nebo západem podporovaná vojska násilím ze země. Tragédie západu není v tom, že neumí bojovat s džihádem, ale to, že nevidí, že to umí a že svá vítězství považuje za prohry. Ale v Mali to neplatí. Tady jsou všichni spokojení.
Jižná Korea vypustila svůj satelit na oběžnou dráhu. Jestli je Mali malý Afghánistán, tak kosmické soupeření KLDR a Korejské republiky připomíná malý zvod o vesmír, jak je vedly SSSR a USA. KLDR slavnostně Jižní Koreu utřela, protože svůj satelit vystřelila o měsíc dříve než ona. Jenže její satelit fungoval pár dnů a pak se odmlčel. Jihokorejský satelit je normální vědecká družice, která zabírá vědecká data o vesmíru a není to jen kus šrotu, jako ten komunistický. Otázka je taky, v které zemi byste chtěli žít. Jestli v té, kde byste jedli vlastní děti a radovali se nad vypuštěním kusu železa do vesmíru o měsíc dříve než jižní soused nebo v té, která je sice o měsíc pomalejší, ale její satelit je k něčemu a místo kanibalismu se můžete věnovat tancování tance Gangham style.
Minule jsem psal o Obamově politice zachování Guantanáma, sankcí proti Rusku a používání bezpilotních dronů, která se neliší od politiky G.W.Bushe. A dnes se v médiích objevil další takový krok. Obama připravuje legalizaci pobytu ilegálních přistěhovalců v zemi. Tato akce téměř přesně kopíruje akci, kterou připravoval Bush. Tehdy se však proti vlastnímu prezidentovi zvedl odpor v Republikánské straně. Nyní republikáni demokratickému prezidentovi tuto akci schválí.
