ZPRÁVY

Gruzie, USA, Sýrie a Afghánistán

Sebevědomí a vyvážení politiky Gruzie. Americký práh zodpovědnosti. Podporuje Obama syrskou opozici? Karzáí blázní.

Poté, co v parlamentních volbách v Gruzii zvítězila antisaakšviliovská opozice, obrat směrem k Rusku se nekonal. Nedávno sice proběhly zprávy v médiích o zlepšování vztahů s Ruskem, což je jen dobře, ale gruzínský parlament zároveň JEDNOMYSLNĚ schválil rezoluci, ve které se zavázal, že země bude usilovat o připojení k EU a NATO. Jako vrcholní strategičtí partneři Gruzie byli označeni EU a USA. Gruzie zároveň vyjádřila připravenost mít přátelské vztahy s Ruskem, ale zároveň nehodlá spolupracovat s nikým, kdo uznává samostatnost Abcházie a Jižní Osetie.

Gruzie má hodně problémů, chudobu, ekonomiku, korupci. Ani prezident není zrovna košer. Ale to, že si jasně a suverénně dovede říct, co chce a co nechce, je její velké plus.

Často se pouštím do médií a stejně tak se vysmívám i veřejnému mínění, protože se domnívám, že je snadno manipulovatelné, zejména těmi médii. Proto vždy stojí za zmínku, když se veřejné mínění shoduje se zdravým rozumem. Americká veřejnost je již dlouhá léta naladěna protiválečně. Válka v Iráku byla nepopulární a nepopulární je i válka v Afghánistánu a to zejména díky práci médií. Ale to neznamená, že se z Američanů najednou se stali naivní pacifisté a to je dobře. Podle průzkumu veřejného mínění 60% Američanů odmítá škrty v rozpočtu ministerstva obrany a jen 34% je pro. Nedovedu si představit stejný výsledek v Česku.

Musím uznat, že Obama se ještě stále nevybarvil. Už jsem si byl téměř jistý, že se s Obamy stává po volbách levicový populista, ale není to možné jednoznačně konstatovat. Obamovi strašně záleží na tom, aby vypadal jako mírotvorce a je pro to ochoten udělat hodně, ale pod tím vším se stále snaží o prosazení zájmu USA a západu. Opět se ukazuje, že Obama je, jak se říká "pragmatik", nebo-li správně česky "vychcaný". A to maximálně. To těžce kontrastuje s Bushovou přímočarostí. Budu muset dát trochu za pravdu levicovým příznivcům spikleneckých teorií, kteří Obamu považují za "Bushe přetřeného na černo". Ne, že by to tak bylo, ale trocha pravdy na tom je. Co mě k tomuto názoru přimělo? Poslední zprávy o tom, že USA, Británie a Francie v Jordánsku tajně cvičí syrskou prozápadní opozici.

Musím uznat, že je to od Obamy velice chytré. Na venek se neochotně dokopává k nějaké neúčinné humanitární pomoci do Sýrie a tajně povstalcům pomáhá. Výcvik povstalců je skvělá zpráva. Je to na stejné úrovni, jako by jim USA pomáhaly vojensky. Dovedu si představit, že součástí takového výcviku je jak by se řeklo kdysi "politické školení" ve prospěch demokracie a svobody.  Jestli budou velitelé a vojáci opozice takto vyškoleni a budou vědět, kdo jim pomohl, že to nebyli teroristi, ale Západ, tak to bude pro Sýrii jen dobře.

Anebo je taky možné, že Obama není tak děsně chytrý, že to je jen rychlý a zoufalý krok USA poté, co se ukázalo, že na Al Kajdu napojená Al Nusra nabývá nad prozápadní opozicí navrch. Američané údajně Syřany školí nejen proti Asadovi, ale také proti Al Nusře. Nezbývá než doufat, že už není pozdě a k něčemu to bude.

Za to Karzáí se pěkně vybarvil. Sice ještě stačil otočit v případu provincie Vardak a uznal, že tam Američané žádné zločiny nepáchali, že to to podezření padá na Afghánce. Média sice mlčí, ale opět to vypadá, že to celé slavné a definitivně Ameriku porážející stažení speciálních sil z Vardaku půjde tak nějak do ztracena.

Karzáí teď však přišel s novým "trumfem". USA se spikly s Talibánem. Samozřejmě, že proti němu. To znamená, že mu definitivně přeskočilo. Případ Karzáí ukazuje, co  je největší problém Afghánistánu. Nedostatek kvalitních lidí, kteří by mohli vést demokratickou politiku země. To se nepodaří vyřešit nasazením žádné armády na světě. Ti musí teprve vyrůst. Ale musí mít k tomu podmínky.