ZPRÁVY

Irák

10. výročí zahájení války v Iráku. O názoru na toto výročí a válku v Iráku jako takovou.

Očekával jsem, že média budou více šílet ohledně 10. výročí války v Iráku. Ale ono je dost obtížné morálně se rozhořčovat nad válkou v Iráku a zároveň ignorovat krveprolití ve vedlejší Sýrii. Protože, čím více se budeme zabývat historií irácké války, tím více nás to bude přivádět k Sýrii.

Intenzita mediálních reakcí na 10. výročí tedy byla překvapující. Ne však kvalita těchto reakcí. V Česku jsem zaznamenal reakce typu od "připomeňme si, kteří čeští politici se na tomto zločinu podíleli" až k smířlivému komentáři konstatujícímu, že Irácká válka byla rozporuplná.

Ano o rozporuplnosti Irácké války není pochyb a na ní se snad všichni shodneme. To by mohl být základ seriózní historické diskuze o této válce, bez propagandistických a politických vlivů. Protože taková diskuze ohledně Iráku ještě neproběhla.

Argumenty kritizující Iráckou válku jsou neměnné a jsou dobře známy. Falešná záminka se zbraněmi hromadného ničení, přestože se ukázalo, že Saddám sám přiznal, že vytvářel dojem, že je má. Americká touha ukrást Iráku ropu, ačkoliv USA v Iráku žádnou ropu neukradly. Krvavé šílenství, které měla americká invaze rozpoutat, ačkoliv toto šílenství bylo například v Sýrii rozpoutáno i bez americké invaze. Neschopnost USA v Iráku vyhrát, ačkoliv tam USA vyhrály. Všechny tyto argumenty čas vyvrátil, ale odpůrci války stále trvají na dalším argumentu - terorismus v Iráku stále trvá. Ale věřte, že čas i tento argument nakonec vyvrátí.

Nebudu tyto argumenty rozebírat, přečtěte si média, tam si jich užijete dostatečně. Vybral jsem však reakce, které Iráckou válku neodsuzují, aby i český konzument médií měl možnost si vybrat z různých názorů.

Jan Kovanic na Neviditelném psu říká, že Američané válku v Iráku vyhráli. Na válce nejvíce vydělali iráčtí Kurdové, kteří dosáhli faktické autonomie. Pátá nejsilnější armáda na světě byla poražena a Saddám už nikdy na nikoho nezaútočí. A chemické zbraně měl, když je používal proti vlastním lidem. Saddám zbraně měl, stejně jako je má Bašár Asad, říká Kovanic.

Další názory přináším z Polska. Polský týdeník Polityka napsal k 10. výročí invaze do Iráku toto:

"Američané zaútočili na Irák na základě špatných informací a lží a udělali veškeré možné chyby, které je během okupace možno udělat. V žádné jiné arabské zemi však nedošlo již 3 x k demokratické změně vlády, v žádné jiné arabské zemi, není více než 100 nezávislých novin. Američané v Iráku  neukradli žádnou ropu a v roce 2011 jej opustili. Američané v Iráku dopustili občanskou válku, která si vyžádala 100 000 mrtvých, ale alternativou k tomu by nebyl selankovitý rozkvět země pod vládou Saddáma Husajna. Jestliže někdo tvrdí, že Američané svou invazí porušili status quo zmražených náboženských konfliktů v celém regionu, zapomíná, za jakou cenu byl tento status quo udržován. Saddám byl odpovědný za smrt minimálně 700 000 lidí především šíitů a Kurdů, nepočítaje v to oběti války s Iránem (válka byla zahájena Iráckou invazí do Iránu a vyžádala si nejméně dalšího půl milionů mrtvých na obou stranách, dodávám já)."

Politika pak srovnává situaci v Iráku a Sýrii. "V obou zemích byla vláda udržována bezprecedentními represemi. V Iráku však byly mnohem silnější než v Sýrii. Kdyby se Saddám Husajn dočkal Arabského jara, mohlo by se to, co se dnes děje v Sýrii, jevit jako bezvýznamné potyčky proti tomu, co by se dělo v Iráku. Došlo k takové válce v Iráku v letech 2006-2008? Ne. Ačkoliv to bylo velmi krvavé období, bledne to proti  tomu, čeho jsme svědky v Sýrii v posledních dvou letech."

A ve finále jeden pohled ze západu. Ze skutečného západu, ne s toho, na který si hrajeme. Con Couglin, expert britského deníku Telegraph se na svém blogu pustil do BBC za její zpravodajství k 10. výročí války v Iráku. Mě sice mezi mediální půtky nezajímají, ale jeho názor si zaslouží citovat:

"Deset let po útoku na Irák, odmítá BBC připustit, že jsme pomohli Iráčany osvobodit od desetiletí tyranie. Zahájil by snad Saddám demokratický proces? Povolil by lidem svobodu slova a propustil by vězně ze svých mučících kobek? Na rozdíl od vojenského zásahu, byla poválečná zpráva Iráku katastrofou. Víme to a akceptujeme to. Ale tvrdit, že za Saddáma byl Irák lepší místo, není jen perverzní, ale je to hrubé převrácení pravdy. Zapomíná se na to, že Saddám soustavně porušoval podmínky příměří z roku 1991 a západní mocnosti tak s ním byly v jakési drobné neustálé válce během celých 90. let. Saddám Husajn celou dobu odmítl povolit skutečně prokazatelné inspekce chemických zbraní. Osobou, která je nejvíc odpovědna za svržení Saddáma Husajna, je Saddám Husajn."

To byly tedy 3 názory na válku v Iráku, ke kterým se hlásím. K tomu dodávám, že Irák jasně ukázal, že i když s potížemi, je možné, aby Arabové usilovali o demokratický režim. K Arabskému jaru by stejně jednou došlo, ale Arabové by bojovali zase jen za džihádisty. Díky Iráku je vidět, že nemají na výběr mezi šárijou a diktaturou. Že existuje třetí cesta. Válka v Iráku dala regionu šanci. Nebyla to jeho zkáza.

Vždy jsem byl pro útok na Irák, stále s ním souhlasím a souhlasit budu. Nestydím se za to. Z těch samých důvodů se nestydím a podporuji zásah v Sýrii. Naopak jsem přesvědčen, že se hluboce zamyslet nad sebou a stydět by se měli ti, kterým jsou lhostejní tisíce, desetitisíce, statisíce nebo miliony mrtvých, pokud by je ovšem zrovna nepozabíjeli Američani.