ZPRÁVY

Omluva, masakr a vize

Překvapivá Netanjahuova omluva. Válka v Sýrii je horší než válka v Iráku. O dvou amerických prezidentech.

Levicí a značnou části médií by Netanjahu líčen jako válečný štváč. Intenzita tohoto líčení se vždy zvyšuje s tím, jak roste napětí s Iránem a naopak klesá, když toto napětí polevuje. Včerejšek však toto líčení Netanjahua postavil na hlavu. Netanjahu se omluvil Turecku za zásah proti propalestinským aktivistům. Mohl by toto udělat válečný štváč? Sionistický fanatik?

Nechci tady celou tuto záležitost rekapitulovat, ale myslím si, že nejsem jediný, kdo cítí, že Netanjahuova omluva není nápravou nějakého morálního pokřivení, ale naopak je morálním úkrokem vůči politické realitě.

Prostě se musíme ptát. Co ten Obama Netanjahuovi za tu omluvu slíbil? Netanjahu se určitě neomluvil, protože najednou prozřel, že turečtí islamisté konali dobro. Jsem si jistý, že za vším je nějaká politická dohoda a Netanjahův krok, je politickou přípravou k něčemu jinému. Přitvrdí USA a Izrael společně vůči Íránu? A bude pak těžko z Netanjahua dělat sionistického Bushe? Anebo se jedná o Sýrii? I to by dávalo smysl. Jestli se k něčemu schyluje v Sýrii, tak USA, Izrael a Turecko musí být na stejné straně barikády. A Netanjahuovo prohlášení to umožňuje. Ale jsou to vše jen spekulace. Jak to je doopravdy ukáže až čas.

Co se týče Sýrie. Já už to říkám poněkolikáté, ale dnes to bylo potvrzeno i konkrétními čísly i médii. Válka v Sýrii je horší než válka v Iráku. V nejkrvavějším roce irácké války 2006 v Iráku hynulo v průměru 3374 Iráčanů měsíčně neboli 111 denně. V Sýrii to je nyní 4472 lidí měsíčně, čili 149 denně. A porovnejte tón a intenzitu zmínek médií a povědomí veřejného mínění o obou válkách. Jestli západ v Sýrii zasáhne, tak se to samozřejmě změní. Ale nynější oběti syrské války nikoho zajímat nebudou ani pak.

Mimochodem EU se opět nedohodla na zrušení embarga na dodávky zbraní do Sýrie. Myslím si, že se tím EU odstavuje na vedlejší kolej. Celou věc budou řešit USA, Izrael, Anglie, Francie a Turecko.

Idnesácký Technet přinesl úžasný článek Karla Pacnera o Reaganových hvězdných válkách. Pamatuju 80. léta  a pamatuju první desetiletí 21. století. Karel Pacner hezky shrnul 80. léta a to mi umožňuje, abych některé aspekty obou období srovnal. Teda srovnal některé aspekty, o kterých chci mluvit.

Ronald Reagan v roce 1983 řekl, že "komunismus padne a bude považován za další bizarní a smutnou kapitolu lidských dějin, jíž stránky se právě píšou." V roce 1983! Tehdy nikdo nic netušil ani o Gorbačovovi a jen ti největší optimisté doufali, že Západ a Komunistický blok budou vedle sebe mírově koexistovat, zatímco komunisté stále mluvili o dějinné nevyhnutelnosti nahrazení kapitalismu socialismem (vlastně o tom mluví pořád). A Reagan si byl jistý, že komunismus skončí, ačkoliv proto neměl žádné racionální důvody. Tehdy svými slovy vyvolal poprask, ale  jak dějiny ukázaly, bylo to až mystické proroctví. 

Nevím, kolik z vás si pamatuje, jak se na Reagana dívala komunistická propaganda. Jak se na něj dívala levicová propaganda. Na ty masové protesty na západě, o kterých komunisté tak rádi informovali. Kolik politiků a celebrit se proti němu stavělo. A jak byl Reagan zesměšňován. A jak byla zesměšňována jeho inteligence. Jak Karel Pacner připomíná, jak se Reaganovi smáli, že je herec a hrál v průměrných filmech a že je bez vzdělání.

Když jsem o 20 let později viděl a četl podobné reakce na podobného "buranského" prezidenta, nemohl jsem si na to nevzpomenout. I kdybych nepřemýšlel nad jádrem věci, tak podobnost těchto reakcí mi jasně ukázala, že nemá cenu hodnotit myšlenky podle toho, jak jsou populární nebo jak je populární a vážený jejich nositel.

A proto si pořád myslím, že Bushova představa o demokratickém Blízkém východě je stejně reálná jako Reaganova představa o poraženém komunismu.