ZPRÁVY

Budhisté masakrují muslimy

Budhisté masakrují muslimy v Barmě. O tom, co to znamená pro svět. A o tom, že o tom nesmíme mlčet.

Vážení čtenáři, představte si, k čemu dochází v současných dnech v Barmě a o čem se v Česku skoro vůbec neví. V Barmě došlo k prudkým náboženským nepokojům. Místní budhisté napadají muslimy, 30 jich už zabili, stovky jich zranili a vypálili stovky domů. Ano, budhisté zabíjejí muslimy. Dokonce byli viděni i budhističtí mniši s mačetami. Vůbec se u nás o tom nepíše. A v muslimských zemích tyto událost plní titulní stránky novin.

Není to žádná ironie a nečekejte ani nějaké překvapivé vysvětlení. Je to prostě tak. Svět je takový. Na západě populární údajně mírumilovní budhisté pořádají pogromy na nepopulární muslimy. Barmská vláda, která právě uvolňuje poměry v zemi, si toho nevšímá a legendární barmská disidentka Suu Kyi k tom mlčí. To je ale pikantérie.

O čem to svědčí? Jak říká polský deník Gazeta Wyborcza, svědčí to o tom, že když je někde ukončená diktatura, tak vždy následuje násilí. A já dodávám, že je to jedno, jestli se jedná o muslimskou nebo nemuslimskou zem. Gazeta připomíná pád SSSR, kde došlo k násilí. Připomíná pád Východní Evropy, jehož důsledkem byla krvavá válka v Jugoslávii. Připomíná i Irák. Můžeme k tomu dodat i Libyi. Jasně, že to samé se odehraje i v Sýrii. Jenže, jak ukazuje Barma, je to prostě daná zákonitost. Nesnažit se o svobodu kvůli strachu z násilí, znamená rezignovat na dějiny, na vývoj.

Barma je země, kde došlo k uvolnění ne díky imperialistickému americkému vměšování nebo intervenci, ale díky nátlaku celého světa a velkou roli v tom hrála západní levice, která je velmi pacifistická. Suu Kyi se stala ikonou mnoha pop kulturních hnutí za svobodu, opěvovali ji U2 a zastávaly se ji Hollywoodské hvězdy. V podstatě ti sami lidé, co byli proti válce v Iráku. Ale výsledek je podobný. Došlo k uvolnění a k nepokojům. Náboženským. Tak to zkrátka je.

Mimochodem Suu Kyi se chová politicky, odsuzuje násilí na muslimech, aby si uchovala lidovou podporu budhistických Barmánců.

Další ponaučení se rovněž taky nabízí. Ačkoliv je v poslední době populární názor, že islám je zlo a násilí a oběťmi jsou židé a křesťané, ukazuje se, že to může být klidně naopak. A že zlo mohou být i buddhisté a muslimové mohou být oběťmi. Neměli bychom tedy jakékoliv náboženství hodnotit jako špatné nebo dobré a jiná náboženství stavět do rolí zločinců nebo obětí. Neplatí skutečně ta stará pravda, že je to o lidech a interpretaci náboženství a že každé náboženství včetně mírumilovného budhismu se dá zneužít k výzvám k zabíjení lidí?

Jestli si myslíte, že to je jen nějaká výjimka, tak si vzpomeňte na občanskou válku na Srí Lance. Nešlo jen o konflikt národností, ale i náboženský. Vládnoucí Sinhálci jsou budhisté a povstalečtí Tamilové byli hinduisté a řezali se mezi sebou hlava nehlava.

Typický český čtenář si řekne "náboženství je zlo, které zabíjí lidi." K tomu ovšem musím dodat, že mezi tato náboženství je nutno připojit i ateismus, jehož jsem hrdým vyznavačem. Fanatický ateismus přece napáchal ty nejhorší zločiny v dějinách. Že si nemůžete vzpomenout, kdo byli tito fanatičtí ateisté? A co soudruzi?

Objektivně je však nutno dodat, že na křesťansko-židovském západě a i na tom budhistickém východě jsme vytvořili takové společnosti, kde je možnost zneužití jakékoliv víry ke zlu velmi snížena, což v islámském světě neplatí. To však neznamená, že ani muslimově nemohou dojit k takovému stavu věcí.

Bohužel reakce muslimských médií, které strkají masakry muslimů do skládanky náboženského konfliktu "Islám vs ostatní víry" tomu moc nepomohou. Nevěděl jsem to, ale Gazeta Wyborcza připomíná, že muslimové vidí svět jako konflikt islámu s pravoslavím v Bosně a Čečensku, s protestantismem a katolictvím v Iráku a Afghánistánu (kdybyste náhodou netušili, kde se v Iráku a Afghánistánu vzali katolíci a protestanté, tak to mají být američtí vojáci), judaismem v Palestině, hinduismem v Kašmíru a nyní budhismem v Barmě. Tak to opravdu není drazí muslimové.

Přechod k demokracii a svobodě na celém světě si ještě vyžádá hodně obětí. Nesmíme se s tím smířit a musíme dělat vše proto, aby tomu tak nebylo, což však neznamená rezignovat na svobodu. Protože nesvoboda si rovněž žádá své obětí a daří se v ní extrémistům z různých náboženství.