ZPRÁVY

Izrael, Guantanámo, Afghánistán

Izrael ustupuje a k ničemu mu to není. Za Obamy se na Guantanámu střílí. Generál Dunford se nebojí vyhrát.

Přijde mě, že názory na Izrael nejsou u většiny lidí racionální, ale ideologické. Jakoby se lidstvo dělilo na zaujaté bytostně nenávistivé vůči této zemi a na zaujaté zastánce každého kroku izraelské politiky (budiž těm druhým chvála, ale normální stav to není). Já se jednoznačně řadím mezi zastánce a obránce Izraele, ale to nijak neumlčuje mou kritiku, když mám pocit, že je něco špatně.  I o izraelské politice lze přeci diskutovat kriticky, aniž bychom na tuto kritiku přistupovali s anti izraelských pozic.

Já právě potřebu k takovéto kritice cítím. Zdá se mi, že ačkoliv byl Netanjahu západními levicovými médii vykreslován jako válečný štváč - izraelský Bush, jeho politika je chybná v tom, že se řídí heslem "bližší košile než kabát". Prostě vyměňuje taktické úspěchy za ty strategické. Omluva Turecku je součásti této politiky. Co mu bylo slíbeno za tento krok nebo co za to dostal (teď nemyslím dle českých měřítek v krabici od vína, ale myslím politicky, případně vojensky) se můžeme jen dohadovat. Ale ze strategického hlediska tento krok Izraeli nijak nepomohl, jak budu psát dále. Izraelci a USA spolupracují s Egyptem na zabezpečení Sinajského poloostrova proti teroristům a taky na přerušení podpory pásmu Gazy. Tady jsou výsledky jasně vidět a jsou kladné. Gaza si netroufá již na Izrael útočit a Egypt ji čím dál tím více izoluje. Netanjahu je v této oblasti úspěšný.

Přesto, za tyto taktické úspěchy a vstřícnost platí Izrael strašlivou cenu, jejíž hodnota bude vyčíslena až v budoucnosti. Egyptští islamisté si spolupráci na Sinaji a v Gaze koupili klid ze strany USA a Izraele na vybudování islamistického impéria a první, kdo na to šeredně doplatí, bude právě Izrael.

Stejně tak, ani omluva za útok na tureckou provokační flotilu nevyvolala žádné známky vstřícnosti ze strany Turecka vůči Izraeli.

NATO totiž projevilo zájem o oživení iniciativy, která se nazývá Středomořský dialog. V rámci této iniciativy se setkávalo NATO s arabskými zeměmi v regionu a Izraelem a diskutovali spolu otázky bezpečnosti. Egypt jako člen této iniciativy a Turecko jako člen NATO zablokovalo snahy o oživení této iniciativy. Turecko a Egypt se tak stále více sbližují a stále více spolupracují na strategické izolaci Izraele. Prostě blokují jakoukoliv spolupráci mezi NATO a Izraelem.

Izraelská vstřícnost nebo spolupráce s islámisty je prostě kontraproduktivní. Netanjahu není válečný štváč. Naopak je naivní a jeho zahraniční politika s tohoto hlediska je chybná.

I naše média si už konečně lehce všimla situace na Guantanámu. Situace s hladovkou vězňů se tam zkomplikovala tak, že došlo ke střelbě z gumových projektilů do vězňů.  Řeknu to jednoduše a jasně - za Bushe by k tomu nedošlo.

General námořní pěchoty Dunford, který velí vojskům NATO v Afghánistánu je chlapík na svém místě. Zatímco Obamova administrativa stále "zvažuje" počet vojáků, kteří zůstanou v Afghánistánu po roce 2014, on jednoznačně prosazuje, aby jich bylo co nejvíc. Mluví se až o 12 000 vojácích a jak se ukazuje, do toho čísla není možné počítat speciální jednotky, které budou honit teroristy a ani vojáky NATO z dalších zemí. Čili americká armáda plánuje, že by v Afghánistánu zůstalo na "věčné časy" až 12 000 vojáků, kteří budou cvičit a podporovat Afghánské síly. Plus další vojáci NATO a plus speciální jednotky pro boj proti teroristům. Dunford tyto čísla říká jasně, aby každý věděl, že kdyby Obama rozhodl, že je nedodrží, že je to jeho politické rozhodnutí, které nevychází z doporučení armády.

Dunford si dále všiml toho, že se v Obamově Americe přestalo mluvit o "vítězství" v Afghánistánu a že slovo "vyhrát" zmizelo s politicky korektního slovníku. O tom jsem už psal několikrát. Slovo vítězství není sprosté a není třeba se ho bát. Dunford řekl, že toto slovo se nebojí použít a že jeho cílem je v Afghánistánu dosáhnout vítězství. To je slovo chlapa. Ne politika.

Obamův viceprezident Biden tlačil americkou administrativu k tomu, aby "oddělila" Tálibán a Al Kajdu. Protože výsledky boje proti Al Kajdě jsou jednoznačné, její vůdce byl zabit a celkově by se podle Bidena měly USA tvářit, že Al Kajda byla poražena a tudíž není důvod zůstávat v Afghánistánu a Talibán je "afghánský vnitřní problém". Jde taky o to, že žádný americký prezident, byť sebelevicovější, nemůže mávnout rukou nad teroristy a neválčit s nimi. To by mu nebylo odpuštěno. Takže Obamova administrativa se snaží o dojem, že Tálibán nejsou teroristé, ti jsou Al Kajda a těm jsme to už nandali.

No a Dunford navzdory tomu říká, že vazby mezi Al Kajdou a Tálibánem zůstávají těsné a pokud se nepodaří porazit Tálibán, nebude poražena ani Al Kajda.

Dunford rovněž upozorňuje na skutečnost, že v zemi je stále 62 000 amerických vojáků, kteří stále bojují a kteří odejdou až v listopadu příštího roku, čili za 2 roky ještě toho stihnou hodně udělat.