ZPRÁVY

Boston není Aleppo

Smrt jedinců na Západě je atraktivní mediální téma, smrt tisíců v Sýrii je jenom statistika.

Tavárišč Stalin, dej mu ďábel věčné utrpení, kdysi řekl, že člověka je tragédie, kdežto smrt milionů je statistika. Tento jeho citát můžeme parafrázovat a převést do dnešní doby. Smrt jedinců je mediální hit, zatímco smrt tisíců je statistika.

Samozřejmě narážím na Bostonský teror. Ano, i já sem hltal zprávy z USA, hlavně to pronásledování toho teroristy, páč to bylo jako v nějakém filmu. Přesto mi rozum říká, že to je v podstatě jen informační zábava - infotaiment, jak se anglicky říká. Asi si říkáte, co je to za hovado - on tomu říká zábava, ale  tam doopravdy hynuli lidé. Ano lidé hynuli a je mně jich líto, i obětí teroru, i teroristů a jejich rodičů, všech... Ale musíme si přiznat, že se takovými zprávami bavíme. Je to založeno na principu gladiátorských arén. Římané dobře věděli, co lidi baví - násilí. Dneska už se pro zábavu publika neprovozuje zabíjení schválně v aréně. Aréna je virtuální, jak to odpovídá tomu, že od doby arén uběhlo 20 století. Přesto je princip stejný.

Násilí v Bostonu je takové filmové. Odehrává se v kulisách krásného města. Dalo by se říct téměř ve středu civilizace, jako by to bylo uprostřed Říma. Média se do oblasti krize dostanou za pár minut  a po jejím skončení jsou za pár minut zpátky u rodin. Policisté, kteří pátrají po teroristovi, vypadají drsně a správně, jako hrdinové z akčního filmu. Očití svědci nám vše popíšou, vytvítují a zyoutubují v nejrozšířenějším mediálním jazyce. Zápletka je jednoduchá. Záporní a kladní hrdinové jsou jasně daní. A celá věc trvala jen pár dní, takže jsme měli síly se na ní soustředit.

Nedá se tedy divit, že Bostonská akce měla takový úspěch. Jistě oběti teroristů, rodina mrtvého policisty, i příbuzní teroristů se nebaví. Pro ně je to tragédie. Ale miliardy televizních diváků a konzumentů internetu ano.

Že jste se nesmáli u televize, ale byli jste šokování nebo rozhořčeni. Že se doopravdy bojíte teroristů nebo se vám z násilí dělá špatně. Že jste si poplakali? A já tady cynicky mluvím o zábavě? Ano, i když jste zažili všechny tyto emoce, tak přesto jste se bavili. Víte přece, že když jdete do kina na horor, taky se nesmějete, ale přitom víte, že horor je zábava.

Myslím si, že mohu být cynický. Mám na to právo, protože téměř denně tady upozorňuji na utrpení tisíců, milionů lidí, které nikoho nezajímá nebo to trvá tak dlouho, že už to konzumenty médií nebaví. Například na válku v Afghánistánu. Na válku v Mali a jinde. A především poslední dobou na válku v Sýrii. Tam už zahynulo 70 000 lidí a milion a půl lidí uprchlo. Tam na periferii našeho zájmu se odehrává velký masakr. Ve špinavých a rozbořených uličkách blízkého východu, na periferii našeho zájmu. Bojují mezi sebou a umírají lidé, kteří nejsou tak upravení a sexy jako bostonští detektivové. Tamní matky mrtvých synů pláčou arabsky a ne anglicky, takže co říkají, nás až tak moc nezajímá. Situace je tam složitá. Diktatura, teroristé, bojovníci za svobodu, obyčejní lidé, nikdo neví ani pořádně kdo je kdo a ani se to nedá poznat. Raději se do toho nemíchat, mohli bychom se v tom zamotat. Nikdo neví, kde tam je dobro a zlo. A trvá to dny, měsíce a roky a celkově je to prostě nuda, když se vrátím k cynismu.

Možná si říkáte, že jsem v tomto příspěvku zkopíroval myšlenku úspěšného příspěvku blogera Ondřeje Kňavy. Ano, přiznávám. Zkopíroval a naprosto vědomě. Doufám tak, že tímto způsobem přitáhnu nějaké čtenáře k tomu, aby se znovu zamysleli nad Sýrií. Aby sledovali co se děje tam.

Abych propagoval svůj názor, že nechat Sýrii být je ostuda Západu, že je to další Srebrenica. Že to, že Obama připravuje tajně v Jordánsku několik tisíc bojovníku proti režimu a tajně dodává do Sýrie humanitární pomoc je málo a ten druhý krok je dokonce kontraproduktivní, protože Syřané nevědí, kdo jim tu pomoc dodává a stále více se přiklánějí na stranu teroristů a islámských radikálů, kteří jim jako jediní dávají naději, aby se zbavili diktátora Asada. A že není možné dovolit nechat Asada u moci, ale není možné dovolit, aby jej svrhli islamisté. Že musíme podpořit lidi, kteří chtějí v Sýrii svobodu.

Chci, aby se vědělo, že EU si konečně rozmyslela svůj postoj a chce zrušit embargo vůči Sýrii a kupovat od ní ropu a podpořit povstalce tím, že bude kupovat ropu od povstalců a ne od Asada. Chci však upozornit, že je sice fajn, že EU mění postoj, ale že to vypadá pěkně hloupě, protože EU tím akorát dosáhne toho, že se peníze za povstaleckou ropu dostanou do ruky teroristům.

To je pointa toho všeho. Tajná humanitární pomoc ani neadresná finanční pomoc celou věc v Sýrii jenom zhorší, protože nad opozici získali moc islamisté a je třeba podpořit tu část opozice, která islamistická není.

A proč by měl svět zasáhnout v Sýrii? Protože asi nevíte, co tento týden OSN oficiálně vyhlásilo. Není se co divit, když jen sledujeme zprávy z Bostonu.

OSN označilo situaci v Sýrii za humanitární katastrofu. Vyzvalo "všechny strany" aby umožnily dospět humanitární pomoci obyvatelstvu. Eskalaci násilí označilo za neakceptovatelnou a vyhlásilo, že musí "okamžitě skončit". OSN odsoudilo porušování lidských práv ze strany vlády i ozbrojených skupin. OSN rovněž konstatovalo, že mezinárodní komunita musí okamžitě přijmout kroky k vyřešení situace.

Takže věc je jasná. Světové společenství se na tom shodlo. Teď se musí najít někdo, kdo s tím je ochoten něco dělat. Obávám se, že nikdo takový není.

A mimochodem trvalo mi hezky dlouho, než jsem ty informace o OSN vygoogloval. Odevšad na mně vyskakoval Boston...