ZPRÁVY

Česko mezi syrskou krizí a břidlicovým plynem

O syrské krizi a o tom jak ovlivňuje naší zahraniční politiku. A o tom, že břidlicový plyn taky souvisí s naší zhraniční politikou.

Syrská krize se začíná spojovat s tou krizí Íránskou, což ale vyjasňuje situaci. Na jedné straně západ, Izrael a syrští povstalci, kteří nebojují za džihád. Na druhé straně Asad, Irán a Hizballáh. Na třetí straně syrští islamističtí džihádisté napojení na Al Kajdu. Chápu, že je to trochu obtížně pochopitelné pro spoustu lidí, ale není to první válka, která nikoliv 2, ale 3 strany.

Je jasné, že v třístranném konfliktu se ani jedna strana nemůže úplně izolovat od obou  najednou. Je to úplně jednoduché. Ačkoliv se 3 pistolníci mohou navzájem nenávidět k smrti a setkají se, každý z nich se musí rozhodnout, koho zastřelí jako prvního. V tu chvíli se stává spojencem toho druhého, i když jen na okamžik než se obrátí proti němu.

Strana Západ-Izrael musí sestřelit stranu Šíitských islamistů, aby se pak vzápětí mohla vypořádat s těmi Sunitskými. Tak dobrý, že by měl někdo dvě pistole a odstřelil oba protivníky najednou, v tomhle souboji není nikdo. Nehledej v tom morálku, ani amorálku. Šíitský pistolník je prostě momentálně silnější, proto musí být zlikvidován jako první. Je to věc čistě logické úvahy. Bohužel v politice se logikou, stejně jako morálkou řídí málokdo.

Ještě než uvedu další příklad toho, kdo jde proti této logice, tak musím upozornit, že se opravdu situace vyvíjí do takového třístranného konfliktu. Podle jistých informací zesílil Írán pomoc Asadovi. A co víc. Na Golanských výšinách rozmístili Íránci už 8 000 mužů proti Izraeli. Upozorňuju, že stálá armáda Hizballáhu má jen okolo tisíce mužů. Takže tady máme Íránce, kteří stojí proti Izraeli a zároveň bojují proti sunitským teroristům, kteří mohou být pro Izrael rovněž smrtelně nebezpeční. Jediný způsob, jak se s takovéto zmatené situace vymotat je pohlédnout na Syrský konflikt jako ne na dvoustranný, ale třístranný. Pokud se budete snažit chápat syrský konflikt jako dvoustranný, pořád vám bude někde něco do toho nezapadat. Ale do třístranného pojetí to zapadá všechno perfektně. Je to třístranný konflikt. Říkám to už měsíce.

A teď k těm, kteří jdou proti logice. Mohli jsme být jako Češi na sebe hrdí. Mohli jsme být dokonce hrdá na svou vládu, která jako jednu z mála dobrých věcí udělala to, že podpořila Izrael v OSN proti všem. Teď se však ukazuje, že jsme s Izraelem opravdoví přátelé na život a na smrt, ale jen tak, abychom nenazlobili Rusko a Německo. Ano mluvím o poslední kritice Izraele našeho ministra zahraničí. Co se týče osad, budiž. Ty jsou opravdu spornou věcí. Ale kritizovat poslední akce Izraele v Sýrii? To je opravdu držení basy s Ruskou a Německou zahraniční politikou. Před našimi prezidentskými volbami jsem Schwarzenberga označil za představitele západu proti východnímu Zemanovi. Ale to jen proto, že je jednooký králem. I mnou proklínaný Obama Izrael podpořil. My ne. I když je Obama strašpytel a populista stále je to představitel západu. Schwarzenberg je představitel země východní. Že to přeháním? Že je to jen slovní kritika a že bychom v OSN hlasováním Izrael podpořili? Doufám, že je to tak. Ale raději to trochu přehánět než pak zjistit, že to bylo řečeno ještě hodně mírně. Taky si říkáte, jak můžeme být východ, když jsme v EU a jsme v NATO. Na to říkám, že Turecko je taky v NATO a chce do EU. A považujete ho za západní zemi? Náš postoj k Izraeli i k mnoha dalším věcem samozřejmě je diametrálně odlišný od toho Tureckého, ale máme s ním společné to, že to jestli jsme západ nebo východ se u nás nepozná podle toho, v jaké jsme instituci, ale kde být chceme.

A já říkám, že je opravdu dobré být na západě. Ono to sice vypadá, že západ má na kahánku, protože momentálně je v jeho nejsilnější zemi prezidentem ten, kdo tam je. A o hospodářství nemluvě. Velká krize trvající už 5 let. Nejsou peníze na nic. Lidi nemají práci. Mládež nemá perspektivu. Všichni se boji budoucnosti. Státy nemají peníze na ty základní věci, natož aby dávali peníze třeba na obranu. Armády jsou kuchány do základu a nevyhnulo se to ani těm nejsilnějším.

Ale zřejmě to není v dějinách poprvé ani naposledy. Neříkám, že to o čem budu psát níže je lék na tuhle krizi, ale je to jedna z věcí, které tuhle krizi pomohou překonat. Je to skvělý nápad těžby plynu a ropy z břidlice.

V souvislosti s tím se teď něco děje daleko od bojišť Blízkého východu, Koreje a dalších míst, které vzrušují média. Děje se to na půdě amerického kongresu, kde probíhá debata o uvolnění amerického exportu břidlicového plynu do Evropy a dalších zemí jako je Japonsko. Americké koncerny, které spotřebovávají tento plyn a zástupci konečných spotřebitelů jsou proti uvolnění vývozu, protože se obávají zdražení plynu. Tento plyn totiž v USA stojí 1/3 než kolik stojí normální plyn v Evropě. Pak je tu však velký lobby, která ze strategických důvodů požaduje uvolnění exportu.

Je to velmi důležité. Možná nejdůležitější. USA se tak zbavují závislosti na dovozu plynu z Blízkého východu. Dosud to byla průmyslová země závislá na dovozu surovin, nyní se samy stávají exportérem strategických surovina, to celkově mění světovou hru. USA uvažují o tom, že pokud bude uvolněn export, začnou dodávat plyn do Británie a Japonska. Uvažuje se o dodávkách do Polska a Bulharska, které tak budou zbaveny závislosti na Ruském plynu.

Už jen samotná tato možnost a dodávky tohoto plynu do zemí, které nepodléhají schválení kongresu, jako je Kanada umožnily například Bulharsku, aby vyjednalo s Ruskem dodávky plynu za cenu o 20% nižší než v předchozích letech.

Otázkou pro Česko 21. století tedy se tedy nestává, chceme tady ruská vojska nebo americké základy nebo žádné základny, ale něco jiného. Chceme být závislí na ruském plynu, chceme být závislí na americkém plynu nebo co takhle těžit svůj vlastní?