ZPRÁVY

Sýrie, Somálsko a Střední Afrika

Kdo provedl teroristický útok v Turecku? Syrská válka horší té irácké, somálská horší té afghánské. A o středoafrické se raději ani nemluví.

40 mrtvých na Syrsko-turecké hranici. Tentokrát je to zajímavé, protože ti mrtví jsou na Turecké straně. I mně v první chvíli napadlo, jestli nemůže jít o syrské Gliwice. Takový teroristický útok vypadá straně průhledně. Proč by to syrská vláda dělala? Co by s toho měla? To můžou Turkům rovnou poslat zvací dopis. To vypadá dost nesmyslně.

To co bude následovat, jsou jen spekulace a jsem si toho vědom. Nehodlám tvrdit, že to tak je a jestli by to tak mohlo být je pravděpodobné tak na 50%, ale zkusme se nad tím zamyslet. Pokud si odmyslíme  pachatele atentátu Kurdy, kteří znova uzavřeli s Tureckem mír, takže není důvod, aby útočili, je jasné, že to musí souviset se Sýrií.

Máme tedy věřit Turecku, že to provedl Asad? Na první pohled to vypadá dost nepravděpodobně. Je jasné, že dopad tohoto útoku Asadovi jen uškodí. A navíc terorismus, který zhoršuje situaci, štve proti sobě lidi, takový arcilotrovský spiklenecký terorismus ten známe z Iráku ze strany Al Kajdy přece. V roce 2006 Al Kajda provedla útok na šíitskou svatyni a podařilo se ji rozpoutat nenávistné boje mezi šíitskými a sunitskými milicemi v zemi. Klidně je tady možné, že se Al Kajda snaží vyprovokovat Turecko, aby zasáhlo v  Sýrii, protože válka a chaos to je prostředí, kde se Al Kajdě daří nejlépe. Takže je to pravděpodobné, že útok provedli sunitští ozbrojenci.

Přesto však ani turecká verze, při bližším pohledu není tak nepravděpodobná. Ačkoliv následky tohoto útoku Asadovi mohou uškodit,  když Asad prostě už nemá co ztratit? Co by ale takovým útokem získal? Musíme si uvědomit, co předcházel ve dnech před tímto útokem. Turecko se přidalo k potvrzování použití chemických zbraní Asadovým režimem, když prohlásilo, že Asadův režim použil nejméně 200 chemických raket a to je obvinění z masového použití chemických zbraní. A málo se ví o tom, že americký velvyslanec, který byl nucen opustit Sýrii na začátku konfliktu, se teď setkal s významným velitelem povstalců na jednání o zrušení amerického zbrojního embarga a toto setkání proběhlo na turecko-syrské hranici!

Co když Asad takovým to útokem udělal z této hranice nebezpečnou zónu, aby se tam američtí diplomaté a povstalci nescházeli? Co když chce varovat americké diplomaty, humanitární pracovníky nebo agenty CIA, neoperujte v turecko-syrském pohraničí, mohlo by se vám stát, že příští auto vybuchne před vaší kanceláří? Co když Asad tímto útokem říká, drahé Turecko, zasáhni u nás a uvidíš, co se začne dít na tvém území? Zkuste udělat bezletovou zónu a vaše Patrioty vám nepomohou. Jak chcete zasáhnout Patriotem proti agentovi s bombou? Proměníme vaší hranici v zónu teroru a vy budete muset nasadit vojáky na její hlídání a na nějaké zásahy v Sýrii nebudete mít ani pomyšlení. A vůbec, zkuste u nás zasáhnout a odpovíme terorem...

Znovu opakuji a zdůrazňuji, že to tak nemusí být a já pro toto tvrzení nemám žádné důkazy a zítra se může ukázat, že to bylo jinak, ale zní to logicky. Nemyslíte?

Již jsem tady několikrát srovnával válku v Sýrii s válkou v Iráku. Už se mluví o tom, že v Sýrii zahynulo 100 000 lidí a to za dobu čtvrtinovou než jak trvala válka v Iráku. Syrská válka je tedy daleko krutější, ale protože v ní zatím nebojují Američané, tak není tak populární jako válka v Iráku. Není život jako život. Život zabitého syrským vojákem nebo muslima zabitého teroristou nemají takovou mediální hodnotu jak životy zabitých americkými vojáky nebo americké či západní životy. Prostě jak v tom nehrajeme sami tak nás to nezajímá, i když lidé třeba trpí více. Možná to je logické, ale není to správné.

Ale i válka v Afghánistánu má svůj stínový mediálně neatraktivní ekvivalent. A tím je válka v Somálsku. Válka v Somálsku přestala svět zajímat v době, kdy Clinton odtamtud stáhl americké vojáky.  Mimochodem, Američané do země tehdy šli chránit humanitární organizace při rozdělovaní jídla hladovějícím Somálcům. Ano s té doby pocházejí všechny ty nekorektní vtipy o Somálcích. Jakmile se Somálci dostatečně najedli, začali proti Američanům samozřejmě ne všichni, ale několik ozbrojených milicí ano. Došlo k léčce na Američany, která si vyžádala 18 mrtvých Američanů a která je s oblibou uváděná jako prohraná bitva, ačkoliv Američané prohrávají asi tak, že v té bitvě zabili 2000 členů milic. Ale bitva je hodnocena jako prohra, protože Clinton neměl koule a po této akci omezil americké operace a pak odtamtud vojáky stáhl. A jak to vypadá, když Američané odejdou? Začne nekonečný mír? Ne. Somálsko je rozpadlou zemí, kde se 20 let po odchodu Američanů stále krvavě bojuje. Chaosu využili islamisté, kteří se stáli nejsilnější válčící stranou, a země se stala další základnou Al Kajdy. Teprve až v poslední době se podařilo tuto situaci zvrátit.

Jednostranným stahováním vojáků války nekončí. Bohužel další demokratický prezident USA se s toho nepoučil.

Afghánistán už není sice takovým mediálním hitem jako Irák, protože už to trvá moc sezon na jakýkoliv infotaimentový seriál, ale oproti Somálsku je Afghánistán stále rocková hvězda.

Proč o tom píšu právě teď? Protože se ukázalo, že v Somálsku zahynulo za posledních 6 let stejný počet zahraničních vojáků jako v Afghánistánu za let 12. Ano čtete dobře, stejný počet zahraničních vojáků. Rozdíl je jen v tom, že zahraniční vojáci, kteří působí v Somálsku, jsou Keňané, Uganďané, Etiopané a další Afričané, nikoliv Američané nebo vojáci NATO. A tak to nikoho nezajímá.

A to nemluvě o utrpění civilistů. O tom, že nový hladomor v Somálsku si vyžádal ještě víc obětí než ten, díky kterému vznikly ty vtipy o Somálcích. Ty vtipy indikovaly jedno. Že nás to tehdy zajímalo. Dneska už ne.

O Somálsku sem tam padne nějaká zmínka v médiích, kdežto o Střední Africe ne. Ve Střední Africe ani neřádí islamisté, ale přesto tam lidé trpí a umírají v občanské válce a chaosu. Nedávno jsem psal o x-tém státním převratu v zemi v souvislosti s tím, že během něj zahynulo 13 jihoafrických vojáků. Jihoafričané se ze země nakonec stáhli, ale lidé tam trpí dál. Je příznačné, že si toho média okrajově všimla teprve, až se ukázalo, že tamním chaosem trpí chránění nosorožci. A tak teprve osud nosorožců přitáhl pozornost k osudu lidí. Vkrádá se jistá myšlenka o m, čí život  má pro západní veřejné mínění ve Střední Africe větší hodnotu.