ZPRÁVY

Sýrie: ohrožení okolí a bezletová zóna

Jak pokračuje americká politika vůči Sýrii. Co dělají USA proti tomu, aby se konflikt rozšířil a problémy ohledně bezletové zóny.

USA provádějí operace v okolí Sýrie a rozmísťování sil. Stále to však nejsou síly k intervenci, jsou to síly k posílení okolních ohrožených zemí.

Turecko- Turecko je dost silná země a navíc člen NATO, tam je americká pomoc nejméně nezbytná.

Libanon - V Libanonu se stupňuji boje mezi Sunity a Šíity, které vypukly díky stejným bojům v Sýrii. Navíc je Libanon sídlo Hizballáh jednoho z hráčů syrské občanské války. Američané začali do Libanonu dodávat zbraně a poslali tam vojenské poradce, aby posílili pozici oficiální libanonské armády proti Hizballáhu.

Jordánsko - Jordánsko s relativně malým počtem původního obyvatelstva je ohroženo množstvím syrských uprchlíků. Jordánsko je na rozdíl od Libanonu a Iráku stabilní země. Ostrov stability v regionu. Je to zároveň dlouholetý spojenec západu. Proto je tam americká pomoc nejsilnější. Na jeho území Američané ponechali rakety Patriot, stíhačky F-16 a expediční jednotku Námořní pěchoty o síle praporu - 700 mužů. Absolutně to nejsou síly, s kterými by se dalo zaútočit na Sýrii. Mají jen zvýšit sebevědomí Jordánců.

Irák - Irák je rovně rozdělen na Sunity a Šíity a sotva se podařilo utlumit boje jejich extrémistů a potlačit tamní Al Kajdu, vypukla válka v Sýrii, který zvýšila vnitropolitické pnutí v zemi a posílila tamní Al Kajdu. Tady se USA publicitě vyhýbají. Obama, který slavnostně ukončil válku v Iráku, tím, že řek, že skončila, evidentně nestojí o to stát se prezidentem "stáhl vojáky z Iráku, ale bylo to předčasné a musel je tam poslat znova". A tak pokud Američané mluví o vysílání poradců a zbraní do Iráku, tuto zemi nejmenují a mluví o regionu jako takovém. Ale ani Obama si nemůže dovolit Irák být a objevuji se zprávy, že pomoc Iráku probíhá utajeně, hlavně přes CIA, která opět dohlíží na irácké jednotky.

V souvislosti s Irákem má Obama tři možnosti. Ta nejhorší by byla, že by nechal přelít šílenství ze Sýrie zpět do Iráku, ale to snad neudělá. Další možnosti je pomáhat Iráčanům, ale to i vrací opět do doby bojů a násilí, protože je jasné, že teroristé ze Sýrie budou do Iráku znova pronikat a čeká nás nepříjemné dejavu a toto stupňování dříve nebo později donutí Obamu buď to se vrátit k první možnosti, nebo poslat tam jednotky v takové síle, aby se stal skutečně tím, který válku v Iráku jen přerušil a ne ukončil, ale to si opravu kromě džihádistů nemůže  nikdo přát. A tak Obamovi, pokud není úplný blázen, zbývá jen poslední možnost. Situaci v Sýrii vyřešit a tak zabít dvě mouchy jednou ranou. Vyřešit Sýrii a Irák zároveň.

Ostatně stále více se ukazuje, že vyřešení celého toho násilí na Blízkém východě si vyžaduje řešení ve více zemích najednou, že zasahováním v zemích jednotlivě celou situaci vyřešit definitivně úplně nemůže.

K takovémuto řešení však doposud Obamova administrativa nenabrala odvahu. V této souvislosti je třeba zmínit se o sporu, který měl ministr zahraničí Kerry s obranou. Obávám se, že jako vždy byl tento spor médii špatně pochopen. Nejde o to, že by Kerry chtěl zaútočit na Sýrii a americké armáda to odmítla. Americká armáda by si to v životě nedovolila, nejsou to amatéři, kteří sledují manželky politiků. Je to nástroj v rukou politiků a sou to profesionálové, které plní jejich zadání a když dostanou rozkaz třeba okupovat Čínu, vypracují na to plán. Jde však o to, že takoví odborníci musí politikům řádně vysvětlit, co jejich plány obnáší a pokud to takoví odborníci neudělají, tak selhali, což se v minulosti několikrát stalo. Teď se však americké ozbrojené síly zachovaly správně a profesionálně. Vůbec se zdá, že Válka proti terorismu americké síly hodně vyškolila a staly se ještě zkušenější a profesionálnější než předtím.

O co tedy, ale šlo. Kerry, jako mluvčí Obamovy kliky v americké politice požadoval po ozbrojených silách takový útok neútok na Sýrii ve stylu chytré horákyně. Zkrátka požadovali zřízení bezletové zóny, aniž by si to vyžádalo větší násilí. Něco jako bezletovou zónu v Iráku v 90. letech. Jenže politici si neuvědomili, že irácká bezletová zóna byla zřízená po dost velké a tvrdé válce s Irákem v roce 1991, kdy bylo irácké letectvo a protivzdušná obrana smeteny s povrchu zemského.

Čili taková zóna byla v dost specifické situaci. Zřízení bezletové zóny v jakékoliv jiné suverénní zemi není žádná legrace. Pokud chcete mít bezletovou zónu, nesmíte dovolit, aby tam létala nepřátelská letadla, to znamená, že ji musíte kontrolovat letadly vlastními. Aby mohla v takovéto zóně vaše letadla operovat, nesmí je ohrožovat protiletadlová obrana. A protiletadlová obrana Sýrii je na poměrně vysoké úrovni. Jak tedy tuto obranu eliminovat? Je to jenom jedna jediná možnost. Na likvidaci nepřátelské protiletadlové obrany existuje léty prověřená vojenská doktrína, která říká, že je potřeba na protiletadlovou obranu zaútočit mohutně a vším co je k dispozici, provést hromadný nálet včetně útoky střel s plochou dráhou letu, vyřadit všechny protiletadlové zbraně a rakety, radary, velitelství a spojovací uzly, letiště  hangáry a letectvo protivníka. Tak jak tomu bylo v Iráku roku 1991 a 2003, v Kosovu 1999, Afghánistánu 2001 a Libyi 2011. A to prostě Obama nechce, protože už by to moc vypadalo jako válka. Spíš si představoval něco jako, že v  televizi řekne, že nad jižní Sýrii vyhlásil bezletovou zónu a Asad ji začne dodržovat. Nebo se objevovaly úvahy, že vyhlásí bezletovou zónu a Američané ji budou hlídat svými Patrioty a když se tam objeví syrské letadlo tak ho sestřelí. Jenže to je taky nesmysl. Pozemními raketami nelze vzdušný prostor kontrolovat, těmi lze jen bránit cíle. A navíc Patrioty vystřelené z území Jordánska nebo Turecka  přímo sváděly syrské letectvo, aby se pokusily jejich baterie zlikvidovat. Nebo aby tam Syřané vyslali komando, či vystřelili vlastní rakety Scud nebo poslali teroristy a tak by tyto baterie spíš napomohly rozšíření války více než její eliminaci.

Jak americké ozbrojené síly americkým politikům uvedly, pokud má bezletová zóna sloužit jen k uzemnění syrských letadel, je to tedy dost riskantní a drahý špás, protože syrské letectvo je odpovědné jen za 10% ztrát povstalců a kromě přímého angažmá USA ve válce a ohrožení okolních zemí by to žádný výsledek nepřineslo.

Americké armáda v podstatě navrhla politikům toto. Buď to uděláme jak v Libyi, vrhneme na ně všechno, co máme, smeteme jim letectvo a protivzdušnou obranu, uděláme bezletovou zónu, budeme nad jejich území operovat v letadlech a z těch poskytneme leteckou podporu povstalcům stejně jako v Libyi. A protože je Sýrie větší vyzbrojenější než Libye, bude to poměrně velké, minimálně tolik jako bombardování Srbska v době kosovské krize. Bude to několika měsíční bombardování Sýrie. To je to nejmenší co můžeme v otevřené válce v Sýrii udělat. Nic menšího udělat nelze, protože bychom akorát prohráli. Berte nebo nechte být.

A Obamova administrativa nechala být. Obama se chce právě tomuhle vyhnout a přitom syrskou situaci vojensky vyřešit, což je ale nereálný cíl. Proto bude dál dodávat zbraně a cvičit povstalce a zemi bombardovat nebude. Možná mu ten jeho plán s podporou povstalců vyjde. V osmdesátých letech to v Afghánistánu to vyšlo a snad jsou Američané poučení, co mají udělat, aby to pak v Sýrii nevypadalo jako v Afghánistánu potom. Taky to ale vyjít nemusí a Obama nakonec přijme výše uvedený scénář. To se uvidí.

Důležité je, že už ale s tou Sýrií něco dělá.