ZPRÁVY

Egypt, Sýrie a Kavkaz

O správném a nesprávném pochopení situace v Egyptě. Bombardovali Izraelci opět Asada? Podporuje Rusko Al Kajdu?

Absolutně nechápu, jak může někdo tvrdit, že poslední událost v Egyptě dokazují, že demokracie, čili komodita, kterou západ vyváží na blízký východ je něco, co bylo pošlapáno. Naopak události v Egyptě ukazují, že celý ten tzv. vývoz demokracie i Arabské jaro měly svůj význam a že lidé v regionu svobodu a demokracii chtějí a že má naděje a že celý to zavádění demokracie v regionu, jak o něm už před lety snil George W. Bush. Někde byla demokracie vyvezena, jinde se o ni pokoušejí sami, ale všude se ukazuje, že o ni značná část společnosti stojí.

Objevují se skeptické názory, že převrat v Káhiře může ohrozit Izrael. Ano může. Islamisté mohou zahájit ozbrojený boj proti vládě a v rámci tohoto boje, když bude mít egyptská armáda plné ruce práce s bojem proti nim, mohou to využít na destabilizaci Sinaje a útoky proti Izraeli. Ale to nemůže být argument proti svržení Mursího. Bylo by to stejně absurdní, jako by se někdo dožadoval před válkou, aby mocnosti podporovaly Adolfa Hitlera, protože kdyby byl ten svržen, nacisté by dělali v Německu a třeba v Sudetech nepořádek.

Ze stejného důvodu je ještě absurdnější názor, že Mursí je sice islamista, ale měl dohodu s Izraelem a tu dodržoval, zatímco spousta světských proti islamistických představitelů, je ostře protiizraelská. Musíme si uvědomit, že ani antifašističtí němci nebyli před válkou Rusofilové nebo Anglofilové a že například i apolitičtí členové Wehrmachtu, kteří pak vedli odboj proti nacistům, ze začátku podporovali německé výboje. A přesto by bylo historicky lepší, kdyby tito svrhli Hitlera v roce 1933.

A co se týče tajného spojenectví, které Mursí s Izraelem a USA evidentně měl, které bylo morálně opovrženíhodné a o kterém jsem se několikrát zmiňoval, to mohlo dopadnout stejně jako Rusko-Německé spojenectví před druhou světovou válku.

Prostě pokud vidíš zlo, tak se ho střes a nehraj si s ním. A islamisté jsou jednoznačné zlo. Větší zlo než nějací anti izraelští, ale světští Egypťané budou vždycky fanatičtí islamisté.

Naštěstí ne všichni lidé uvažují takovým stylem. Libanonský režisér Ziad Doueiry, který pracoval i Quentina Tarantina natočil film o palestinském doktorovi, který zjišťuje, proč jeho žena provedla sebevražedný atentát v Izraeli. Film získává popularitu na nezávislé filmové scéně, ale v mnoha arabských zemích je na indexu. Film byl natáčen i v Izraeli a s izraelskými herci a jeho režisér přistoupit na nátlak producentů a "zobrazit utrpení palestinských dětí."

A tento pán pronesl několik citování hodných citátů: „Syrská vláda dělá mnohem větší zvěrstva, než udělal Izrael za padesát let, a stěžuje si snad někdo na syrské filmy?"

a

"Boj v Egyptě a v arabském světě vůbec se vede mezi těmi, kteří by se nejraději vrátili k islámskému právu šáría, a těmi, kdo chtějí oddělit církev od státu. Tahle pouta už se rozpadají. Mysleli jsme, že přijedou islamisté a všechny ty revoluce zkrachují, ale ne, Egypt ukazuje, že se to nestane. Stará mentalita se láme.“

Přestože Obamova administrativa mírně kritizuje poslední vývoj v Egyptě, což je  z její strany nebetyčná hloupost, jedná se spíš o zachování nějakého diplomatického dekorum. Státní převrat v Egyptě je egyptskou záležitostí a nemá v něm prsty ani USA ani Izrael, protože jak již bylo řečeno, tyto země byly dohodnuty s Mursím. Přesto je však jasné, že tyto země tento vývoj podporují i přes Obamovu politicky korektní rétoriku. Důkazem budiž, že USA nepřerušily dodávky zbraní do Egypta a letectvu posílají další letouny F-16.

Nejen díky výše uvedeným postulátům a faktům mě tedy připadá dělat ze současného vývoje v Egyptě důkaz potvrzení názorů izolacionalismu za vrchol absurdity. Nebo jednoduše řečeno- ať se ve světě stane cokoliv je to vyhodnoceno jako prohra západu. Což je samozřejmě nesmyslné a absurdní.

Já jako příznivec intervencionismu se cítím nadmíru spokojen s toho, jak to jde dobře.

Když je řeč o intervencích, tak Izrael znova bombardoval Sýrii. Respektive bombardoval infrastrukturu Asadova režimu. Bohužel opět nám tato skutečnost zůstává utajena. Izrael dokonce bombardoval baterie protilodních raket ruské výroby rozmístěných na syrském pobřeží a určených k obraně proti invazi z moře. Nálet provedlo několik izraelských letadel. Izraelští představitelé se rovněž nechali polooficiálně slyšet, že údery budou pokračovat, pokud to bude nutné. Připomínám, že se rovněž mluví o tom, že v Sýrii působí izraelské speciální jednotky.

Syrští islamisté udělali chybu. Ono vůbec ti islamisté v posledním desetiletí svou fanatičností a krutou bezohledností dosáhli spoustu úspěchů v rozvracení světa, ale právě ta jejich bezohlednost a fanatická krutost je jejich zároveň velkou slabinou. Al Kajda v Iráku dosáhla takové bezohledné krutost, že to přivedlo místní obyvatelstvo na stranu Američanů a to včetně různých místních džihádistických, povstaleckých a partyzánských skupin. Kruté a tmářské chování Talibanu odvrátilo obyčejné Afghánce od jeho podpory a dokonce vyvolá povstání proti němu v odlehlých částech země.

Té samé chyby se teď dopouštějí islamističtí povstalci proti Asadovi. Možná, že jsou nervózní ze  slíbené pomoci pro umírněné povstalce, ale nedávno zavraždili vysokého představitele umírněných povstalců a taky několik méně významných velitelů. Zatímco ještě před několika měsíci se umírněná opozice ze zoufalství stále více kompromitovala spolupráci s islamisty a mnoho jejich bojovníků přecházelo pod velení džihádistů, nyní rozpory mezi těmito křídly rostou a objevuje se mezi nimi opravdová rivalita a nenávist. Je to sice hodně Machiavelistické, ale takovýto vývoj musíme hodnotit jednoznačně pozitivně. Spolupráce islamistů a umírněných opravdu není v zájmu nikoho.

Je osvěžující si na internetu přečíst v době, kdy se v posledních letech ze všeho obviňují USA, které podle spousty lidí mají jeden neúspěch za druhým a doslova se hroutí, ale zároveň jsou zodpovědné za všechno zlo a tahají za nitky, což nechápu, jak takový ďábel může být tak neúspěšný, přečíst o spikleneckých teoriích taky z opačné strany. Jan Kubelčík s Konzervativních listů připomíná, že existují teorie, že ačkoliv se Rusko a Putin staví do čela úspěšného boje proti islamismu, ve skutečnosti Rusko minimálně část islamistů podporuje jako nástroj své politiky. Mluví o tom, že existuje podezření, že bratři Tsarnajevové, kteří provedli atentát v Bostonu, byli ve skutečnosti získání pro spolupráci ruskými tajnými službami. Cílem takového ruského spiknutí by pak mělo být získání západního veřejného mínění i politiků, kteří na toto mínění reflektují pro podporu nějakých dalších bezohledných akcí proti v boji proti Kavkazským islamistům.