ZPRÁVY

Sýrie, Afghánistán a Čína

Zprávy ze Sýrie. Optimismus v Afghánistánu. O ekonomickém růstu nerozhoduje veřejné mínění.

Jeden obrázek je za 1000 slov. Klikněte si prosím na odkaz na agenturu Reuters a prohlédněte si, jak z vrtulníku vypadá tábor pro syrské uprchlíky v Jordánsku. Pokud někdo nechápe rozsah katastrofy v Sýrii, musí ji po prohlédnutí se této fotografie pochopit. Taky je jasné, jak takový tábor musí být zátěží pro tak malou zemi jako je Jordánsko (co do počtu obyvatel nebo původních obyvatel). V táboře žije už 115 000 lidí, co je větší město, ve kterém je 3000 obchodů, restaurace, místní taxislužba, fotbalová hřiště, nemocnice a je rozděleno na 12 čtvrtí.

Do tohoto megatábora přiletěl americký ministr zahraničí Kerry, aby se otázal syrských uprchlíků, jakouže humanitární pomoc požadují. Uprchlíci reagovali rozezleně a jejich požadavky byly jasné - bezletová zóna a humanitární koridory v Sýrii. Jedna zástupkyně uprchlíků mu doslova řekla: "Na co čekáte? Jste supervelmoc, která může situaci v Sýrii změnit do 30-ti minut poté, co se vrátíte do Washingtonu. Jestli se něco nestane do konce Ramadánu, celý náš tábor se vrátí do Sýrie a bude tam bojovat klidně jen noži."

"Bojujeme už 12 let za svobodu v Iráku a Afghánistánu a mnoho tisíc mladých Američanů přitom zemřelo nebo  bylo zmrzačeno. Musíte nás pochopit.", bránil se Kerry a jistě i jeho postoj je oprávněný. Bohužel však ta válka není u konce a nejsou to Američané, kdo by mohli rozhodnout o jejím konci. Skončí to, až budou poraženi islamisté a diktátoři v oblasti a tamní národy si budou moci samy a demokraticky určovat svou budoucnost při respektování pravidel civilizace. Když se nechá Sýrie být, konflikt se z ní přelije ven. A Američané budou umírat stejně.

Předseda Sboru náčelníku štábů generál Dempsey před komisi senátu řekl, že Obamova administrativa zvažuje zásah v zemi. Američané nyní provádějí cvičení v Jordánsku. V této souvislosti je zajímavé, že se jej kromě amerických a místních sil účastní armáda irácká. Armáda státu, který má být údajně Asadovým spojencem.

Nikdo neříká, že to bude snadné, ale je to opravdu nutné. Kéž by to nebylo tak obtížné jak v Afghánistánu, ale i takový obtížný úkol lze zvládnout. Podle Economist je Afghánistán připraven převzít tíhu boje proti Talibánu. V mnoha provinciích, kde boj již převzaly afghánské jednotky a že těchto provincií je většina, došlo k poklesu násilí. Také proto, že se Talibán už nemůže tvářit, že bojuje proti "okupantům" a nevěřícím" a ztrácí tak další podporu obyvatelstva. Afghánské jednotky jsou díky dodávkám ze západu moderně vybaveny a jsou odhodlány bojovat. Pokud nejsou všechny jednotky vycvičeny, je to jen proto, že některé jsou stále v boji.

Mimochodem v posledních letech Afghánistán a Irák zaznamenali nejrychlejší nárůst HDP. Je samozřejmé, že když HDP roste z ničeho, je nárůst vždycky rychlý. Nejsem ekonom, ale je jasné, že tento princip funguje i v Číně i když opravdu nechci tvrdit, že Čína je nějak srovnatelná s Irákem nebo Afghánistánem. To opravdu ne. Ekonomický rozvoj Číny je nepopiratelný a je vidět pouhým okem. Přesto však průzkum světového veřejného mínění, kde zvítězila Čína jako největší ekonomická velmoc je směšný. Ekonomické velmocenství je totiž na rozdíl třeba od politiky snadno měřitelné a statisticky a matematicky vyjádřitelné a opravdu  to není otázka popularity. Čína vede jednoznačně nad USA v otázce nárůstu HDP, ale to je asi tak všechno. Gigantičnosti síly americké ekonomiky stále nedosáhla a ještě několik "pětiletek" nedosáhne. A jsou tady nové faktory, které by mohly do této soutěže nečekaně zasáhnout, jako je například touha Číňanů po svobodě  nebo fakt, že se USA vracejí do pozice vývozce nerostných surovin.  Proto je věštění budoucnosti z průzkumu veřejného mínění asi to nejnespolehlivější. To bych už raději použil lógr nebo karty.