ZPRÁVY

Egypt a Irák

Alternativní zpravodajství z Egypta. A z Iráku taky. Oběti násilí v Egyptě jsou cenou za záchranu před islámisty. Situace nutí Irák a USA ke spolupráci.

To nejhorší násilí v Egyptě pozvolna utichá. Egyptské armádě se podařilo porazit islamisty a vyhnat je i z mešity, kterou chtěli okupovat. Ale hrozí nebezpečí, že se islamisté budou mstít svými typickými zákeřnými útoky, jako je zavraždění 24 policistů na Sinaji. To mimochodem poukazuje nepatřičnost lkaní nad masakrem islamistů v Káhiře. Stejně tak by o tom mohli mluvit egyptští křesťané, kteří se po vypuknutí násilí stáli terčem násilí islamistů ve zvýšené míře.

Podle posledních téměř šokujících zpráv z Egypta se rovněž rozpadá obžaloba proti Mubarakovi a dokonce se mluví i o jeho propuštění. Bylo by to jisté zadostiučinění pro něj. Každopádně si myslím, že Mubarakův návrat k moci je nemožný, nejen vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, ale i proto, že by to byla opravdová kontrarevoluce. Egypta má na to jít dál. Být sekulární demokratickou republikou bez diktátora.

Stejně jako je zajímavý osud Mubaraka, je zajímavá podpora Egyptu. Západ se tváří, že mu likvidace islamistického hnutí strašně vadí, i když se domnívám, že ve skutečnosti tomu tak není. Ale západní politici jsou "rozhořčeni". A tak jediný, kdo otevřeně podporuje postup egyptské vlády, jsou země Perského zálivu v čele se Saudskou Arábií. To, co teď dělá egyptská armáda, považuje za boj proti terorismu, což je v podstatě pravda. Je to zajímavé a trochu pikantní, vzhledem k tomu, že tyto země bývají označovány za podporovatele islamismu (a některými extrémisty dokonce za podporovatele islamismu ve spolupráci s USA, což je holý nesmysl). Jestli to nebude spíš tak, že tyto země jsou sice semeništěm islamistů, ale jejich vlády pro tato hnutí pochopení nemají, už jen proto, že islamisté usilují o jejich svržení. Tyto země jsou sice nedemokratické a zpátečnické, ale jak je vidět v určitých situacích mohou být i takové země prospěšné světovému vývoji. Jedinou výjimkou mezi těmito zeměmi tvoří Katar, který likvidaci islamistů odsoudil.

V tom mediálním bláznovství ohledně Egypta se počínají ozývat hlasy rozumu. Podporu armádě vyslovil předák liberálního proti islámského hnutí Tamrrud Mahmúd Badr, který řekl, že "počet obětí je nezbytnou cenou za záchranou národa před Muslimským bratrstvem." Přiznám se, že sem tento názor měl soukromě od začátku a taky se přiznám, že jsem se ho bál vyslovit, pochybujíc jestli přece nejsem jenom moc velký cynik. Ale když si tohle myslí i někteří Egypťané nezbývá se než k tomuto názoru přihlásit.

Lubomír Stejskal srovnal Muslimské bratrstvo s KSČ před převratem v roce 1948. To je dobrý příměr. A já dodávám, že naše země mohla být jinde, kdyby tehdy takhle zasáhla armáda proti Lidovým milicím. Muslimští bratři nic jiného než egyptské Lidové milice nejsou a řek bych, že i výzbroj mají podobnou.

Pan Stejskal rovněž upozorňuje na rozhovor české arabistky žijící v Káhiře v Lidových novinách. Už nevím, kdo by mohl mít kvalifikovanější názor. Paní Farahatová říká, že islamisté kladou své zájmy nad zájmy země a proto nemají v jejím vedení co dělat. Upozorňuje na to, že oni demonstrující islamisté tvoří jen tisíce, zatímco v době Mursího vlády proti němu i miliony Egypťanů. Říká, že si dovede představit i situaci, že si by si stoupenci Mursího postříleli své oběti i sami. Uznává, že Egypťané ještě nejsou připraveni na demokracii, ale musí si to vybojovat sami. Říká, že to je práce tak na dvě generace, ale vidí naději v mladých a vzdělaných lidech. Mluví taky o tom, jak se mění vztah Egypťanů k Muslimskému bratrstvu. Předtím ho litovali, protože jej Mubarak pronásledoval a nyní začínají uznávat, že měl asi pravdu, protože bratrstvo je nebezpečné.

Nakonec mluví o tom, jak ji mrzí, jak se na západě mluví o situaci v Egyptě. Stěžuje si na to, že média většinou citují Al Džazíru, která je neobjektivní a která straní Muslimskému bratrstvu. Vadí ji, že se zamlčela smrt 13-ti policistů během zásahu nebo, že se nepíše o tom, že Muslimští bratři byli ozbrojeni.

Já si vzpomínám, že kdysi běžel v naší televizi dánský dokument, který velebil Al Džazíru, ukazoval ji jako bojovníky za pravdu proti okupaci Iráku. Válka v Iráku, byla mistrným propagandistickým úspěchem Al Džazíry, protože to zdaleka nebyla nejhorší nejkrvavější válka poslední doby, ale Al Džazíře se jí s toho povedlo udělat a zůstala tak už  kolektivním povědomí veřejného mínění.

Doufejme tedy, že podobně zkreslen a v kolektivní paměti nezůstane zapsán současný boj Egypťanů proti islamistům. I když naděje na to je malá.

Před pár týdny a měsíci jsem psal o tom, že v Egyptě probíhá boj těch, kteří chtějí sekulární a demokratický stát s islamisty. A že západ v čele s Obamou po svržení Mubaraka na toto rezignoval. Rezignace západu na ovlivňování situace v těchto zemích, které je téměř totožné s druhým Obamovým obdobím si všímají i některá média. A komentátoři se shodují na tom, že to tak dál nejde. Možná, kdyby západ více tlačil na Egypt a "vměšoval se", tak by takové krveprolití nebylo nutné. Každopádně Egypt byl ponechán sám sobě a musel si to vyřešit "po Egyptsku". A i když egyptská armáda provedla špinavou práci a zabránila strategickému nebezpečí islamistické vlády v Egyptě, žádný vděk si na západě za to nevysloužila. Naopak jen odsouzení.  A to není správné. Kredit západu v Egyptě je 0. U islamistů i sekularistů. A co když budeme Egypt potřebovat?

Před několika týdny jsem cítil zoufalství a bezmoc nad tím, že západ odepsal Egypt a nechal tam vládnout islamisty. Nyní cítím dokonce úlevu, že to Egypťané nevzdali.

Situace v Egyptě poněkud zastiňuje situaci v Iráku, ale to je štěstí v neštěstí. Stejně bychom se dověděli jen o násilí a ne o politické reakci na ni. Jednak se do hnutí Iráckého vzestupu, což je taková protiteroristická milice založena Američany v létech nejhoršího násilí hlásí další stovky lidí. Rovněž tato situace nutí Irák a USA k nové spolupráci, i kdyby obě země stokrát nechtěly. V médiích proběhla zpráva, že Irák chce koupit americké bezpilotní letadla k likvidaci teroristů. Není to tak úplně pravda. Irák má zájem o rozmístění amerických bezpilotních letadel v zemi a to je pořádný rozdíl. Kdyby současná americká administrativa byla k něčemu, ty letadla a jejich obsluhy už by byly na cestě. USA a Irák rovněž jednají o prohloubení spolupráce ve zpravodajské oblasti, jako je například sdílení informací.

To, co chce Irák, opravdu od USA koupit jsou letadla F-16 a protiletadlové zbraně, což jsou zbraně použitelné jen proti armádám nikoliv proti teroristům. Předpoklady, které tvrdí, že Irák a Írán se sbližují, tyto nákupy neberou v úvahu, i když jednoznačně zaměřeny proti Íránu.

A konečně. Poslední dobou média neustále informovaly o bombových atentátech v  Iráku a o Sýrii se téměř nepíše. Znamená to, snad, že v Sýrii je mír a v Iráku válka? Dle médií ano. Realita je samozřejmě tomuto absurdnímu předpokladu na hony vzdálená. O čem svědčí už jen fakt, že proud uprchlíků míří ze Sýrie do Iráku.