ZPRÁVY

Egypt, Kongo a Roger Waters

Uklidnění situace v Egyptě. OSN se zapojila do bojů v Kongu. Tragédie mesiášských rockerů.

V Egyptě to vypadá opravdu, že se situace uklidňuje. Probíhají teď spory, jestli tam je dovolená bezpečná nebo není. To je opravdu posun od doby před několika dny, kdyby tam chtěl na dovolenou leda blázen. Egyptské potlačení islamistů stálo Egypt, ale nebáli se do toho hrábnout a zdá se, že se to vyvíjí dobrým směrem. To je inspirace pro západ. Třeba v Sýrii.

Kolem celého toho humbuku kolem Sýrie zanikají další události. Taková věc. OSN vstoupila do občanské války v Kongu. Dělostřelectvo, vrtulníky i pěchota OSN útočí na rebely z hnutí M23, kteří řádí na východě Konga. Prostě OSN vstoupila do občanské války v Kongu s cílem ji ukončit. Proč to není na titulních stránkách? Proč se o tom nediskutuje? Proč to nikdo neodsuzuje? V Kongu to jde a v Sýrii ne. Rozdíl je totiž v tom, že rebelové v Kongu nemají podporu Ruska a Číny. Kdyby se Rusko nepostavilo za Asada, tak by nikdo nehnul ani brvou. Rusové slaví marketingový úspěch. Mají s tím zkušenosti. Ale marketing není pravda ani spravedlnost.

Roger Waters, bývalý nejvýznamnější člen Pink Floyd, který vyzval rockery k bojkotu Izraele. Revolta je jeden z atributů rocku. Ale víte, co se říká. Kdo v mládí nebyl levičák, nemá srdce, ale kdo jim zůstal i ve stáří nemá rozum. A Roger Waters už je dost starý. Mohl by už tedy ten rozum mít. Ale nemá ho. Stalo se mu to, co spoustě dalších rockerů. Začal trpět mesiášským komplexem.

Rock, i když je seberebelštější, je jen odnož pop music, i když rockeři mě teď budou kamenovat. Ale je to tak. Rocker potřebuje publikum stejně jako popíkář. Minimálně potřebuje, aby když na koncertě něco zařve do mikrofonu, aby dav pod podiem s ním souhlasil. I samotný Waters si všiml podobnosti tohoto s extrémistickým populismem a podobnosti rockera a křičícího diktátora. Proto pokud chce být rocková hvězda spasitelem světa, musí se držet nějaké ideologie. Většinou je to levičáctví. Mé nejoblíbenější rockové období leží v jiné epoše než Pink Floyd, ale máme k této kapele respekt. Jejich songy jsou klasika.  Přesto však nemohu levičácké spasitele typu Waterse vystát.

Naštěstí má rock ještě i jiné hodnoty. Například víru v individualitu a rebelii nejen proti systému, ale i proti stádnosti. Takže já jako pravý rocker ukazuji tomuto levičáckému stádu zdvižený prostředníček a na Waterse házím pomyslný kelímek zvětralého festivalového piva. A to i proto, nebo možná právě proto, že jsem takový projektil na rockovém podium sám zažil.