ZPRÁVY

Sýrie, Afghánistán a Izrael

Některé postřehy a komentáře k syrským aktualitám. NATO se z Afghánistánu nestahuje. Lidský incident v Palestině.

Myslím, že už jen málo lidí pochybuje, že  by Izrael dával přednost Asadovi před povstalci nebo, že by doufal v jeho udržení se u moci, protože je světský a rozumný a dá se s ním jednat. Přesto si však dovolím upozornit na další fakt, který ukazuje postoj Izraele. Mocná americká proizraelská silně podporuje a lobuje za útok proti Asadovu režimu u amerických politiků. To mluví samo za sebe.

Stejně jako to, že se k podpoře útoku na Sýrii připojila i Nancy Pelosiová, která byla známa svým hysterickým odporem k válce v Iráku. Teď už zbývá jen Michael Moore...

Martin Horský zřejmě sleduje naše české hádky o zásahu v Sýrii a diví se. To se Češi dali k alavitům? Dotaz zcela na místě. Nemohu Vám tady citovat jeho článek, musel bych ho celý překopírovat. Opravdu silně doporučuji k přečtení. Pozastavuje se však nad tím, jak se Evropané mohutně zastávali Husajnovského Iráku, stejně jako teď se zastávají Asadovské Sýrie. Přestože Husajn vyvražďoval celé vesnice a zabíjel lidi úchylně krutými metodami, jako bylo drcení, tak pro většinu veřejného mínění je toto přijatelné, ale změna režimu ne.

Připomíná i Asadova otce Hafíze. Připomíná, jak ze Sýrie udělal neoficiálního člena Varšavské smlouvy. Myslím si, že to je možná důvod proč současný režim podporuje tolik nostalgických Čechů. Je to další "arabský soudruh", který po Saddámovi a Kaddáfím míří do propadliště dějin. Vládní strana Sýrie má přece přídomek socialistická, stejně jako byla ta Saddámova. A konec takových vládců, i když jejich ideologii, mají už jen v názvu stran, mnoha lidem vadí více než desítky tisíc mrtvých uprchlíků.

Již sou známy nějaké podrobnosti ohledně Obamovy podpory syrské opozici, což je záležitost, která mě zajímá stejně, ne-li více než chystaný symbolický nálet. Obama už pomoc opozici ohlásil několikrát, a pokaždé z toho nic nebylo. O tom, že však chystá něco konkrétnějšího svědčí informace, že se uvažuje, že do výcviku opozice budou zapojeny speciální jednotky ozbrojených sil, protože CIA  to trvá pomalu. Prvních 350 vyloženě proamerických povstalců CIA připravila za půl roku, což je nedostatečné. Nasazení speciálních jednotek by mělo tento proces urychlit. Američané rozhodně nehodlají shazovat zbraně do Sýrie komukoliv. Bylo by to bláznovství a oni to vědí. Ty zbraně by se jednak mohly dostat do rukou teroristům, ale i skupiny, které jsou nyní označované za umírněné, by je mohly zneužít k páchání válečných zločinů. Američané tedy budou dodávat zbraně, jak říkají "pečlivě vybraným skupinám." Budou tedy dodávat zbraně nebo si cvičit "vlastní" povstalce. Osobně se domnívám, že dojde ke kombinaci obojího. Samozřejmě, že někteří američtí senátoři nejsou tímto postupem nadšeni - požadují, aby podpora byla mnohem větší.

Když se zeptali amerického generála Marka Milleye jak jde stahování z Afghánistánu, tak se tomu divil. Podle něj je slovo "stažení nadmíru nesprávné." Zatímco si médii zblblá veřejnost myslí, že se NATO každou chvíli stáhne z Afghánistánu, tento generál říká jasně: „Neexistuje zde ani náznak nějakého úplného stahování z Afghánistánu... Naši misi pozměníme, zmenšíme její velikost i pole působnosti." Samozřejmě, že pozměnění, zmenšení a změna pole působnosti se nedá používat tak jednoduše jako "stahování". Stahování je zkrátka mediální zkratka.

Na závěr bych se chtěl vrátit tam, kde jsem dnes začal, do Izraele, protože se tam odehrála jedna věc, o které se u nás nemluví, ale je znakem obyčejného lidství a skutečně mě dojalo, když sem to viděl. Izraelští vojáci, kteří hlídkovali na palestinských územích, míjeli diskotéku, kde se právě odehrávala pravá, ale současná arabská svatba. Zřejmě museli být pozváni, protože neodolali a střihli si se stejně mladými lidmi, jako jsou oni "Gangham style". Přestože během tance, jak je na videu vidět, nepustili zbraň z ruky, byli potrestáni. A i když uznávám, že právem, protože není možné, aby se vojáci chovali takto lehkomyslně, z lidského hlediska je celá událost úžasná, dojemná a ukazuje, že tam má mír naději. Že hranice mezi nenávistí a přátelstvím je tenčí než list papíru. To, co se tam odehrává, je zákopová válka, která trvá již desítky let. Ty zákopy jsou neviditelné, ale sousedí těsně se sebou. Není mezi nimi žádné území nikoho. A stejně jako za první světové slavili vojáci spolu vánoce, je možné, že i tam spolu lidé slaví svatby.

No a ještě něco to dokazuje. Že jihokorejské techno odrhovačky mohou usmiřovat národy.