ZPRÁVY

USA, Rusko a Francie

Obama je loser. McCain dělá to, co by měl dělat on. Francie dělá to, co by měly dělat USA.

Líbí se mi hodnocení Obamovy zahraničně politické situace z pera Jefima Fištejna, který říká, že předstíraný optimismus světa kolem odhody o chemických zbraních je jen přání, které je otcem myšlenky. "Válka přece použitím zbraní hromadného ničení nezačala a jejich vyřazením neskončí.", říká Fištejn a pokračuje: "Počty mrtvých civilistů, jakož i proudy uprchlíků do širého světa budou narůstat i po zničení chemických arzenálů stejně vesele jako předtím. V situaci však nastane strategický zlom: zatímco doteď nad Asadovým režimem na způsob Damoklova meče visela reálná hrozba vnějšího zásahu, jež zpravidla přivádí k rozumu i ty nejvyšinutější diktátory, nyní taková hrozba zmizí. Stovky inspektorů OSN rozmístěných v zemi budou fungovat jako živý štít proti jakémukoli vzdušnému úderu. Vinou Obamovy liknavosti Rusko, které v posledních letech ztratilo na Blízkém východě zbytky vlivu, nyní sebejistě zaplňuje prostor Američany dobrovolně vyklizeny."

O Obamovi Fištejn říká: "Prezident, který trudnomyslně přemítá tam, kde je třeba jednat, dostává pověst slabocha." Američtí novinoví komentátoři, včetně těch, kteří kdysi Obamu chválili, podle Fištejna o něm nyní mluví jako o loserovi. Americký sloupkař Ignatius Obamu ohodnotil slovy, že je schopen během patnácti minut změnit přesvědčení v pravý opak a přitom pokaždé obhájit změnu názoru vzletnými slovy.

Fištejn připomíná, že podpora Obamových zahraničně politických kroků se pohybuje mezi 20-40% podle toho, kdo dělá onen průzkum a že ani v dobách nejnižší oblíbenosti Bushe, měl Obamův předchůdce podporu větší.

Na závěr Fištejn dodává chmurné proroctví: "V dalších měsících bude syrská tragédie pokračovat a jakýkoli její vývoj, ať již úspěch Asadova režimu nebo islamistické opozice, bude spojen s dalším lidským utrpením, které vždy padne na vrub Obamovy nerozhodnosti."

Já nikdy nepřestanu litovat, že se prezidentem nestal v roce 2008 nynější senátor McCain. Svět by určitě vypadal jinak. Rozhodnost a drive, který Obamovi schází má o mnoho desítek let starší McCain na rozdávání. Stačí se podívat, jak reagoval Putinovy nesmysly, které byly uveřejněny v americkém tisku svým příspěvkem do tisku ruského, aniž by si bral diplomatické servítky.

Putina označil za nekompetentního a obvinil jej z manipulace voleb, vraždění oponentů a podpory korupce. Řekl, že není proti Rusku, že je víc pro Rusko než Putinský režim, Obvinil Putina s toho, že nevěří ve štěstí a důstojnost vlastního lidu a že nerespektuje, to že v Rusku by měl vládnout ruský lid. Upozornil na cenzuru a státní kontrolu opozice a nevládních organizací. A hlavně obvinil Putina s toho, že z Ruska udělala spojence světových tyranů." O tom jsem tady psal den před McCainem a všímá si toho stále více lidí, že Rusko bez rozmyslu podporuje všechny mezinárodní lumpy, jen proto, aby uškodilo USA a Západu.

Každopádně McCain reagoval na slova Putina v americkém tisku. Místo aby čest USA v ruském tisku bránil americký prezident, tak to musel udat americký opoziční senátor.

Obama rezignoval rovněž i na obranu pravdy o chemickém útoku v Sýrii a jak sem již psal, musí to za něj dělat Francie. Potěšující zprávou rovněž je, že Francie  byla nejen ochotná vojensky zasáhnout v Sýrii, ale rovněž souhlasí s americkou politikou dodávek zbraní pro sekulární opozici v Sýrii. Francie se tak stává v syrské otázce nejbližším americkým spojencem.

Čím to je? Francouzi vždy tradičně vystupovali jako "přátelé Arabů". Mysleli si, že po roce 2001 jim přinese body, když budou držet odstup od americké politiky intervencí v oblasti. Jenže díky Arabskému jaru se ukázalo, že se situace v oblasti mění a že arabové pomalu přestávají považovat za přítele toho, kdo se nevměšuje, ale toho, kdo jim pomáhá přinést svobodu. A tak Francouzi politiku změnili. Všimněte si, že všechny významné francouzské intervence přišly až po arabském jaru - Libye a Mali a nyní aktivní zasahování do situace kolem Sýrie.

Je to správná politika a je třeba ji podporovat, i když Francie v Palestinském konfliktu je mnohem více blíž Palestincům než Izraeli. Což je chyba, ale to však neznamená, že jiné kroky jsou špatné.

Je dobře, že se Francie opět rozhodla aktivněji zasahovat do zahraniční politiky. Osobně jsem Francii a Francouze měl vždy rád, ale posledních 10 let mi vadil ten jejich vypjatý a nespravedlivý antiamerikanismus. A teď jsem rád, že Francie ač vedená levicí se strategicky dostává díky Obamově ústupu USA do popředí.

A tak ani nepřekvapí zpráva, že Francie navazuje vojenskou spolupráci s Indií a francouzské a indické horské jednotky společně momentálně cvičí ve francouzských Alpách.