ZPRÁVY

Klima, Irák a jedna historická paralela

Klima alarmisté pokračují ve strašení. Vzedmutá hladina násilí Irák nezaleje. Kdyby se Západ choval po první světové válce, jako se choval za posledních 20 let, k druhé světové válce by nedošlo.

Mě ani tak nešokuje to, že po tolika veřejně známých zpochybněních alarmistická organizace IPCC stále s vážnou tváří prohlašuje, že za 100 let stoupne průměrná teplota o 6 stupňů a hladina moří o metr. Spíš mě fascinuje, že  teď po létech se najdou média, které to s vážnou tváří citují. Například naše veřejnoprávní televize.

Posloucháme to již léta, jak náš svět zalije potopa. Stejně tak, jako již léta posloucháme o zhoršující se situaci v Iráku, bez ohledu na to, jestli se situace v zemi zrovna zhoršuje nebo ne. Takže pokud to média tvrdí permanentně pořád, mají jistou šanci, že po určité období to je pravda. Neříkám, že situace v zemi je růžová, což je dáno hlavně existenci aktivního teroristického cvičiště za syrskými hranicemi, ale neměly by být ignorovány i dobré zprávy. Násilí v Iráku je opravdu strašné, i když nedosahuje intenzity násilí v Sýrii, kde to nikoho nezajímá a ani úrovně z let 2006-2007. Přesto však značná část irácké společnosti pracuje na tom, aby nejenže bylo potlačeno, ale aby ani nedošlo k opakování náboženského konfliktu z minulých let. O tom svědčí i zpráva, že kmenová ráda provincie Ninawa, což je provincie ve které se mísí šíité, sunnité i Kurdové a ve které leží město Mosul, kde se podařilo Američanům potlačit Al Kajdu až úplně na konci svého působení v zemi, odsoudila Al Kajdu a jednoznačně se postavila za vládní síly - armádu a policii. Není to první takové rozhodnutí kmenů v Iráku a svědčí to o tom, že Iráčané usilují i o překonání poslední krize. A v tom je stále pokračující naděje země.

K napsání následujícího mě inspiroval jeden internetový diskutér. Pod mým článkem, ve kterém jsem psal, že je zbytečné, aby se armády připravovaly na další konvenční válku, reagoval tím, že v roce 1918 si lidé mysleli, že další válka už nebude.

K tomu můžu říct jen to, že kdyby tehdejší západní velmoci nerezignovaly na aktivní zahraniční politiku a prováděly by aktivní intervence jako po skončení studené války a v době války proti terorismu, ta další světová válka by opravdu nenastala. Představte si, jak by to vypadlo, kdyby byli Hitler a Mussolini svrženi jen proto, že se Západu nelíbil jejich režim, jen proto, že porušovali lidská práva nebo nedodržovali mezinárodní odzbrojovací dohody, či Versailleský politický systém. Kdyby francouzská, britská a americká vojska (třeba za pomocí československých spojenců) vtrhla do Německa počátkem 30. let, kdy německá armáda měla jen pušky a dala by se snadno porazit. Zřejmě by to vyvolalo nevoli veřejného mínění. Roosevelt by byl zesměšňován, jako svého času Bush, levicoví spisovatelé a malíři by odsoudily tyto země za válečné štváčství a vznikla by významná umělecká díla odsuzující tuto intervenci. Okupační vojska by zabředla to partyzánské války ze strany nacistů. V Německu by se rozpoutala krvavá řež mezi ozbrojenými bojůvkami nacistů a komunistů, kterou by okupační síly těžko zvládaly. Došlo by k rasovému násilí mezi Židy a Árijci. Možná by se nepodařilo zabránit exodu židů ze země, kteří by prchali do Palestiny. A západní vlády a armády by byl zesměšňovány za svou neschopnost a agresivitu. Ale k druhé světové válce by nedošlo, Hitler by byl oběšen a v Německu by byla demokracie.

Třeba by se v horských masívech Apenin bojovala stejná partyzánská válka jako v Afghánistánu a všichni by nadávali na politiku Dohody a prodloužená hospodářská krize by byla považována za důsledek nákladu na tyto intervence.

Nedávno jsem viděl v televizi jeden úžasný starý filmový seriál. Byl to jakýsi americký propagandistický dokument, který měl osvětlit Američanům, proč je jejich země ve druhé světové válce. Přestože to bylo natočeno jako propaganda, byl jsem dojat pravdivostí tohoto filmu. Tvůrci mluvili o tom, že v roce 1932 se nikomu nechtělo bojovat s Japonskem pro pár zablácených mandžuských chatrčí a v roce 1935 se nikomu nechtělo bojovat s Itálií pro pár zablácených etiopských chatrčí.

Ukazovali tam průzkumy veřejného mínění, jak ještě v roce 1941 byla většina Američanů proti vstupu USA do války a příznivců pomoci velké Británie bylo asi tolik, kolik je dnes příznivců zásahu v Sýrii.

Velmoci vyhlásily nevměšování do Španělské občanské války. Nechtěly přece podporovat nedemokratické komunisty proti nedemokratickým nacionalistům. Ve Španělsku přece neprobíhal žádný boj o svobodu, ale souboj jedné ideologie s druhou, vymlouvaly se. Co vám to připomíná? Bylo to k něčemu? Pomohlo to světu?

Jak můžete zabránit světové válce? Řečněním o míru? Ustupováním? Hledáním kompromisu se zlem? Nebo hrozbou totální války? Jenže v dnešní době znamená drtivý útok jadernou apokalypsu, bez ohledu na to, jak je takový scénář pravděpodobný. Jsem skálopevně přesvědčen, že jediný účinný současný nástroj proti Velké válce je hodně malých válek.