ZPRÁVY

Obama, Afghánistán a Čína

Obama: sympatický, ale neschopný. Poslední vývoj v Afghánistánu a v Jihočínském moři.

Média přinesla začátkem listopadu smutné výsledky výzkumu veřejného mínění. Smutné pro Obamu. Teď koncem listopadu se objevily další výzkumy a jsou ještě smutnější. Z člověka, který měl být symbolem změny a naděje a který na portrétech a fotografiích hleděl do zářné budoucnosti, se najednou stal neschopný sympaťák. Je neschopný, ale sympatický myslí si o něm většina Američanů.

Je to smutné, ale dovoluji si podotknout, že "být sympatický" není žádná hodnota. Sympatický může být například i sňatkový podvodník. A já se domnívám, že je možné začít diskusi, jestli Obama není taky takovým podvodníkem - nikoliv sňatkovým, ale politickým.

Jeho totální neschopnost nebyla během jeho prvního období vidět, protože USA ještě setrvačností jely v mantinelech nastavených jeho předchůdcem-předchůdci. Ale teď, když už je potřeba začít vykazovat nějakou činnost, jsou Obamovy výsledky tristní.

Bush byl taky považován za neschopného. Jediné čím se tedy Obama od Bushe v očích veřejnosti liší, jsou tedy sympatie. Bush byl nesympatický, Obama je sympaťák. A kdo by chtěl Obamu zesměšnit sně jako byl zesměšňován Bush, byl by označen za rasistu.

Podstatnější ovšem je, že tento katastrofální prezident bude v čele nejmocnější země světa ještě další 3 roky.

Přesto nikdo není černobílý a ani on není. Doufejme tedy, že se mu alespoň něco podaří dotáhnout k nějakému zdárnému výsledku. Například v Afghánistánu. Tam navzdory neustále měnícímu se názoru pološíleného Karzáího vyjádřil zástupci Afghánského národa souhlas s dalším pobytem amerických vojsk a NATO, tak, aby byla dokončena práce proti Talibánu. Vypadá to, že celý plán projde. To se samozřejmě spoustě lidí, kteří prorokovali, jakou katastrofou to údajně v Afghánistánu skončí. A tak se objevují zprávy například o tom, že Afghánci připravují zákony o kamenování. Ano připravují. Ale i u nás byla připravována spousta nesmyslných zákonů. Jiná věc jestli bude takový zákon opravdu přijat, takže není potřeba s toho dělat senzaci. Nebo se používají fráze typu "Talibán už částečně kontroluje zemi a po odchodu NATO hrozí exploze násilí" Nesmysl. Talibán částečně kontroloval nějaké území v Afghánistánu od svého svržení v roce 2001 pořád, takže takový fakt nic o situaci v zemi nesvědčí. Nemá ani síly na nějakou větší explozi násilí, protože jednak by to udělal, protože NATO už z Afghánistánu v podstatě odešlo. Cca 98% operací v zemi už provádějí Afghánci a NATO zůstává jen na základnách. A přesto Talibán žádné násilí nerozpoutal.

Stejně tak nemůže Talibán nic podniknout, protože v posledních týdnech utrpěl díky dronům velké ztráty na nejvyšších velitelích - v Pákistánu a v agresivní rodině Hakkání, která je hnacím motorem násilí v zemi.

A i OSN potvrdilo, že letos zahynulo v Afghánistánu 12 000 Talibánců, proti 2000 afghánským vojákům a policistům. A nutno podotknout, že Talibánců je cca 10 x méně než příslušníků afghánských sil, takže když se na tyto ztráty podíváme relativně, jsou pro Talibán ještě katastrofálnější.

Dalším místem, kde jsou USA správně nekompromisní, je jihovýchodní Asie. Poslední vývoj v oblasti dává tušit, že nám tady vzniká další ohnisko potíží, stejně problematické nebo možná ještě hroší než blízký východ. Armády zde zatím jen kolem sebe studenoválečnícky tancují a ukazují si svaly. Zatím se nebojuje a nevedou se vyčerpávající a špinavé boje, proto zde může politik jako Obama ukazovat nekompromisnost. Ta je ale na místě. Čína si myslí, že si může uzurpovat kusy oceánů, které se ji hodí, tím, že je prohlásí za své. A tak když vyhlásila oblast nad spornými ostrovy za něco jako svůj vzdušný prostor, kde se musí hlásit všechny letadla, tak Američané jasně ukázali, co si o tom myslí, když do oblasti poslali dva bombardéry B-52, které se pochopitelně nikomu nehlásily.

V jedné z diskuzí na toto téma na internetu někdo napsal, že Čína začíná používat severokorejské provokační manýry. No, není to úplně totéž. Zatímco ze strany KLDR to jsou opravdu takové více méně nesmyslné provokace, v případě Číny se jedná o skutečnou silou podložené vojenské a politické kroky s dalekosáhlými důsledky.