ZPRÁVY

Polsko, Střední Afrika a Honda 125

Hodnocení polské bezpečnostní politiky. Zásah ve Střední Africe pokračuje. Motocykl Honda 125 jako nástroj džihádu.

Nejen v souvislosti s posledními událostmi v Ukrajině začíná být stále jasnější Polská zahraniční a bezpečnostní politika. Měla by nás zajímat. Jak jsem již několikrát napsal, Polsko je blízká země v podobné situaci, Poláci mají Čechy rády a politicky jsme si velmi blízcí. Na rozdíl od nás má Polsko vlastní dlouhodobou jasnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Z Polska se stává regionální velmoc, jeho vliv v NATO i v EU roste. Místo, abychom ohrnovali nos nad polskými potravinami, měli bychom přemýšlet, jak tuto situaci využít.

Jaká je tedy polská zahraniční a bezpečnostní politika? Je jednoznačně spjata s NATO a EU. Polsko je rovněž stále velmi blízký spojenec USA. Intervencí na jiných kontinentech po boku USA nebo v rámci NATO se účastnili nejprve s entuziasmem, ale později již méně nadšeně. Poláci nasadili v těchto operacích větší síly a prostředky než my, ale je to pochopitelné vzhledem k velikosti obou zemí. Nemáme se tedy za co stydět, protože pokud by existovala nějaké pomyslná soutěž, s kterými vojáky byly tradiční západní armády více spokojené, tak by vyhráli ti naši. Ale taková soutěž neexistovala. Každopádně Poláci prostě mají velké a slavné tradice obrany vlasti a ne vzdálených zahraničních intervencí. Ne, že by naše tradice byly plné vzdálených zahraničních intervencí. Ale nějaké masivní obrany vlasti taky nejsou moc plné. Možno to ale nemusí být na škodu, že nás tyto tradice nesvazují.

To však neznamená, že by se z Polska stávala nějaká pacifistická země. To ani náhodou. Naopak jeho zahraniční a bezpečnostní politika je stále sebejistější. A tato sebejistota je posilována stále větší, silnější a modernější armádou. Tato sebejistá zahraniční a bezpečnostní politika je zaměřena směrem na východ, za východní hranici NATO a EU. Polsko se stává jednou z hlavních zemí, nebo možná tou nejdůležitější, která v NATO a EU definuje politiku vůči Rusku. Nebo proti Rusku. Vymezení proti Rusku, proti putinovskému režimu a pomoc Pobaltí, Gruzii, Ukrajinské a Běloruské opozici je polská politika. Polská armáda neroste a nemodernizuje se proto, aby se připravovala na nějaké vzdálené intervence. I když ty samozřejmě Polsko v případě nějaké velké mezinárodní krize nevylučuje. Nepředpokládá však další politicko-humanitární intervence typu Iráku, Afghánistánu, Libye nebo Mali. Polská armáda je zkrátka určena jednoznačně k obraně před nebezpečím z východu. K obraně před Ruskem.

Polsko při své obraně před Ruskem samozřejmě plně počítá s pomocí NATO a sází na spojenectví z USA. Ale zároveň se snaží stále více spoléhat samo na sebe. Ve stylu Izraele.

Polsko je pevnou součástí NATO a EU a  věrný spojenec USA, ale přesto vede vlastní bezpečnostní a zahraniční politiku v souladu se svými zájmy. Aniž by se stavělo proti zájmům ostatních členských zemí NATO. To je ten odklon od intervencí a příklon k obraně východní hranice NATO. Spíš než nějaký rozpor s ostatními zeměmi NATO jde o specializaci Polska v souladu s jeho zájmy. Neznamená to ani to, že by se s Polska stávala nějaká země, která se přestává zajímat o světové dění a která by nechtěla pomáhat svým spojencům. Ale jak sem již řekl, po vzoru Izraele se soustředí na obranu před možným blízkým nebezpečím. A je jasné, že jeho bezpečnostní politika vůči východu bude stejně nekompromisní jako izraelská politika vůči svým sousedům. Neznamená to však, že se jednalo o nějaký politický odklon od Západu. Naopak Polsko je Západ.

A polské plány jsou stále konkrétnější. V souvislosti s děním na Ukrajině se v Polsku mluví o tom, že pokud bude Ukrajina pohlcena ruskou sférou vlivu, utuží se i režim v Bělorusku a vzroste nebezpečí napadení Polska z východu, které je však stále velmi vzdálené a mnohem méně  pravděpodobné než byla například možnost přerostení studené války v horkou.

Přesto poláci mluví o baltském moři a pruhu země mezi Varšavou a Běloruskem jako o potencionálním bojišti doufejme vzdálené budoucnosti, která nikdy nenastane.

A co s toho plyne pro Česko? Než se začneme vymlouvat na to, že Polsko je velké a může si dovolit na rozdíl od Česka být regionální velmocí. Minimálně bychom se měli poučit, tak, že bychom měli naši zahraniční a bezpečnostní politiku lépe a detailně promýšlet. Nestačí jen deklarovat spojenectví v NATO a členství v EU, ale považovat to tím za odbyté. Je potřeba se tím zabývat detailně. Mohli bychom si třeba promyslet, jestli se taky nechceme nějak specializovat. Jestli chceme budovat armádu pro zahraničněpolitické intervence nebo proto, aby byla doplňkem té polské.  Možná vytvoříme takovou armádou, která bude schopná obojího.

Otázka však je, jestli se někdo těmito úvahami skutečně zabývá.

Takovou politicko-humanitární intervencí je současná francouzská intervence ve Střední Africe. Tato země je však bývalou francouzskou kolonií a Francouzi si zde tradičně vystačí sami. Nebude tam potřeba NATO. Francouzům budou stačit spojenci ze spřátelených afrických zemí pod hlavičkou OSN. Francouzi již mají jednoho lehce raněného, ale přesto se jim daří odzbrojovat ozbrojence v hlavním městě, i když zcela bez násilí se to neobešlo. Ty milice jsou spíš jenom takové hrdlořezské bandy s nízkou morálkou. Když nad nimi proletí francouzská helikoptéra, mají naděláno. Troufají si tak akorát na vraždění civilistů, které již ve Francouzi kontrolované oblasti ustalo a místní považuji Francouze za osvoboditele a vítají je.

Jednou skupinou z těchto krvežíznivých band jsou i islamisté, kteří vraždí křesťany. Za poslední léta jsem četl mnoho na internetu o tom, jak islamisté ubližují křesťanům. Jenže psaním o tom s tím nic neuděláme. A Francouzi s tím právě něco dělají.

Když je řeč o islamistech, tak vyšlo nové číslo časopisu Azan. Nevíte, co je časopis Azan? No, každá instituce má nějaký marketingový časopis, který slouží k její propagaci. No a takovou tiskovinu, zřejmě po vzoru různých armádních časopisů vydává i Talibán. V čísle "podzim 1434" (podle islámského kalendáře) je v technickém koutku věnován článek motocyklu Honda 125, který je zde vychválen jako jeden z účinných nástrojů džihádu. Talibánci se rádi přesouvají po Afghánistánu na motorkách a dávají přednost Hondě 125.

To jen, abyste věděli, co všechno může být nástroj džihádu.