ZPRÁVY

Dobré zprávy: Ukrajina, Izrael a Vatikán

Schwarzenberg a Kocáb zachraňují čest ČR. Domluví se Arabové s Židy? Papež František mužem roku.

Několik článku jsem tady kritizoval, že se z ČR nikdo nekomentoval situaci v Ukrajině. Nemyslím teď blogery a diskutéry, myslím politiky. Jsem rád, že se mohu za ČR stydět zase méně, že se našel politik, byť opoziční - Karel Schwarzenberg, který jasně vyjádřil podporu těm silám na Ukrajině, které usilují o vstup do EU a jsou proti Rusku. Samozřejmě je ostudou naší země, že to musel udělat nyní řadový opoziční poslanec. Těžko čekat, že to udělá někdo se zemanovsko-rusnokovské Lukoil party. Těžko čekat, že to udělá budoucí ministr zahraničí Zaorálek. Je tragické, že jako země nemůžeme mít jednotnou zahraniční politiku, jakou mají třeba v Polsku. Naše strany se nehádají o to, jak takovou politiku provádět, ale o základní zahraničně politické orientaci, což je tragické.

Nemusím zastírat, že za jedinou přijatelnou zahraničně politickou orientaci považuji orientaci prozápadní, proevropskou, pro NATO a proamerickou. I když jsem měl silné výhrady proti TOP 09, je to strana, která takovou orientaci prosazuje nejvíce. Je vidět, že ANO to má na háku, případně má teď jiné starosti, ale to je neomlouvá. Dění na Ukrajině se nezastaví, protože Babiš se Sobotkou sestavují vládu. A kdo ví, jestli zrovna asi bývalý estebák Babiš bude chtít nějak mohutně bojovat proti Rusku. Já měl volit toho Kalouska. Já ho měl volit.

Ano já si taky myslím, že když byl Kocáb ministr, tak to byla parodie na politiku a nebetyčná ostuda, jedna z největších jakou naší politiku po revoluci potkala. Holt každý nemá na to být ministrem. To však neznamená, že Kocáb nemá pravdu nebo nemá právo podporovat Ukrajince. Dobře udělal, že tam jel, stejně jako kdysi vyhnal ruské tanky. Karel a Kocáb se tak zařadil po boj mého oblíbeného McCaina, který Ukrajince podpořil taky a to navzdory prskání Putina. Ten mezitím rozmisťuje jaderné zbraně krátkého doletu v Kaliningradu u hranic s Polskem a Pobaltí.

Kníže a Kocáb si zaslouží pochvalu. Jsem rád, že jsou ještě takoví lidi, že nejsou všichni jen cyničtí čecháčci nebo hospodští euroskeptici, kteří by nejraději vyměnili EU za Celní unii s Ruskem. Ještě se všichni Češi nezbláznili.

Návštěva Schwarzeneberga a Kocába v Kyjevě sice nic neovlivní, ale jednoznačně to je dobrá zpráva.

Stejně jako zpráva o tom, že se Izrael, Palestina a Jordánsko dohodly na spolupráci, na vodním díle, které má zachránit mrtvé moře a zlepšit zásobovaní obyvatelstva vodou. Ale zdaleka nejde jen o vodu. Když jsem viděl jakéhosi palestinského ministra na tiskové konferenci, jak mluví o tom, že "lidé v Palestině, Izraeli a Jordánsku mají málo vody" měl sem s toho husí kůži. Prostě mají tam společný problém, který musí vyřešit vzájemnou spoluprací. To dává nadějí, že se jednou domluví.

Ostatně stále více se mluví o tom, že se tradiční blízkovýchodní spor muslimové vs židé pomalu mění ve spor Sunnité vs Šíité. S toho samozřejmě nemůžeme skákat radostní, protože to jak takový spor vypadá v praxi je vidět v Sýrii. Ale to sektářské nepřátelství nic nemění na tom, že existuje naděje na mírové řešení, když ne muslimsko-židovského problému, tak aspoň sunitsko-židovského. A to je taky dobrá zpráva.

To, že časopis Time, označil papeže Františka za muže roku, není zpráva dobrá ani špatná, je to jen taková mediální věc. Ale vzhledem k tomu, že dalšími kandidáti byli Snowden, Asad a zpěvačka Cyrus, dopadlo to dobře. Ale to papež František sám o sobě je dobrá zpráva.

Jsem ateista. Hluboce přesvědčený ateista. Věřím v teorii, že duch je produktem hmoty, nikoliv naopak. Uznávám filozofickou linii, která směřovala k materialismu, jehož vyvrcholením byla teorie Marxe. To však neznamená, že bych uznával Marxe i v jeho sociálních a politických názorech. Ale myslím si, že co se týče přírody a vesmíru mají marxisté pravdu. Tím to hasne.

Přesto všechno věřím v přínos náboženství. Náboženství sehrálo a stále hraje nezbytnou morální úlohu. Je to tmel společnosti. I já jako skalní ateista žiju dle křesťanských zásad a to, co je dobré a co ne mi řeklo křesťanství. To je ten pocit toho, co je dobré a co zlé, nad kterým nemusíme přemýšlet a co někde tam hluboko cítíme v podvědomí a ten, kdo to necítí, toho nám může být akorát líto.

Papež František je záležitost jen jedné víry a jen jedné církve s těch všech náboženství a církví, které existují. Přesto jeho skutky a slova toto přesahují. I to uznávám jako skalní ateista. Například díky němu už vím, že kdybych se ve svém přesvědčení pletl a pravdu by měla katolická církev, nikoliv já, tak pokud jsem žil dobře, Pánbů mě můj omyl odpustí. Což dříve církev vylučovala. Tím udělal František církvi nejlepší reklamu, jakou mohl udělat a pomohl ji víc než všichni ti kteří se ji více či méně násilně nebo propagandisticky snažili prosadit po světě. Tak chápu vlídnou tvář církve, jak o ní František mluví a i ateistu tato vlídná tvář zapůsobila pozitivně. A to je taky dobrá zpráva.