ZPRÁVY

Sýrie, Irák a Střední Afrika

Opomíjené události v Sýrii a Iráku. V Africe se schyluje k masakru, který není neodvratný. Jestli se uskuteční, bude to i naše vina.

V Sýrii jednají povstalci o vytvoření společné Syrské národní armády, která by spojovala všechny síly od sekulární  Syrské svobodné armády až po umírněné islamisty, kteří by společně bojovali proti Asadovi a zároveň proti zahraničním džihádistům z Al Kajdy. Syrská opozice tak jednoznačně odmítá extrémní islamismus a džihádismus a to je dobrá zpráva o které však ví jen málokdo.

Stejně tak jako o tom, že již 10 000 členů kmenů z irácké provincie Anbar se přihlásilo dobrovolně do boje proti Al Kajdě od doby, co ta pronikla do Fallúdži. V roce 2004, kdy probíhaly boje mezi Al Kajdou a USA ve Fallúdži, měli Američané v zemi 120 000 vojáků a irácké ozbrojené síly neexistovaly. Nyní má Irák 993 000 vojáků a policistů a tento počet se blíží velikosti Saddámovy armády v době jejího vrcholu v roce 1991 a je dvakrát tak vyšší než měl Sadám v době americké invaze v roce 2003. Jenže Saddámova armáda byla plná ruských tanků a děl a byla určena k vedení konvenční války. Moderní irácké ozbrojené složky sice nějaké tanky a děla mají, ale jsou zaměřeny na obranu a hlavně vnitřní bezpečnost. Al Kajda nemá šanci. Dle posledních informací to však vypadá, že Irácký premiér nehodlá ve Fallúdži nasadit plnou sílu irácké armády a dohodl se s místními kmeny, že si Al Kajdu vytlačí ze své provincie samy. To je velmi nečekané a zajímavé řešení. Podezírám, že jej irácké mu premiérovi někdo poradil. Nasazení "federální" irácké armády by mohlo způsobit velké škody a zároveň vzbudit sektářské vášně místního obyvatelstva. Je to jak z americké příručky o protipovstaleckém boji. Pokud se kmeny Anbaru od Al Kajdy osvobodí sami, bude to pro Irák velkým přínosem, společně s očekávanou změnou politiky centrální vlády vůči sunnitské menšině.

Ve Středoafrické republice hrozí obrovský masakr. Humanitární pracovníci a novináři působící v zemi před ním varují svět a žádají, aby ten něco podnikl. Ale koho zajímá Středoafrická republika, že? Možná, že nás začne zajímat, protože v zemi reálně hrozí opakování Rwandské genocidy, tentokrát mezi muslimy a křesťany.

Na toto nebezpečí tentokrát upozorňují i čeští humanitární pracovníci a naše ministerstvo zahraničí tyto zprávy předává dál Francouzům, kteří mají v zemi 1600 vojáků. To je samozřejmě málo, aby zbránili celoplošné genocidě. EU zvažuje vyslání dalších 1600 vojáků, ale i 3200 vojáků je zřejmě málo. Francouzští vojáci nestíhají, protože jejich lítačky horko-těžko pokrývají místa s největším napětím a nikde se nemůžou zdržet dlouho a jakmile jsou odvolání na nové místo, tak na tom starém se zase vrací všechno do starých kolejí.

Může se stát, že se Česko díky svým humanitárním pracovníkům a diplomatickému spojení stane součásti události, kterou bude sledovat celý svět.

Je potřeba něco podniknout. A rychle. Okamžitě. Svět o tom ví. Nikdo se nemůže vymlouvat. Ještě je čas, ale jed o dny, možná hodiny. Tentokrát to víme předem. Myslíte, že se svět rozhoupe?

Až budete znechuceni zprávami o strašném masakru ve Střední Africe a až se budete pohoršovat nad masakrováním křesťanů a muslimů mezi sebou vzpomeňte si na toto varování. Vzpomeňte si, že se tomu dalo zabránit.

Nebo si myslíte, že to není naše věc, jako premiér nepremiér Rusnok?