ZPRÁVY

Krym: Co dál?

Jak je potřeba dál pokračovat v politice vůči Rusku. Krym je skutečně ztracen, ale můžeme ztratit ještě mnohem více.

Není třeba po milionté opakovat, co se stalo. Je jasné, že Rusové zakopali na Krymu. Zřejmě ho už Ukrajina nikdy neuvidí. Možná někdy v budoucnu, až Putinův režim padne, tak si Ukrajina a Rusko sednou k jednacímu stolu a na Krymu proběhne opravdové referendum, s kterým bude Ukrajina souhlasit, a pod skutečným mezinárodním dohledem ho Rusové vyhrají. Ale myslím si, že Ukrajina může časem Krym oželet, i když jim to teď zdá nemožné. Ukrajina totiž může být úspěšná země i bez Krymu. Německo přišlo o rozsáhlá území, ale to že je dnes  tam, kde je,  na to nemělo žádný vliv. Polsko přišlo kdysi o Lvov, ale Polsko je na tom nyní lépe než Ukrajina. Prostě o území fakt nejde. Zvlášť když v Evropě, která je budována  a kam jednou budou patřit Ukrajina (ta dřív) i později Rusko, už na státní příslušnosti záležet tak moc nebude.

Jde samozřejmě, ale o princip a o to jakým způsobem byl Krym  odtržen a jak to byl zdůvodněno a čím to bylo způsobeno. Taky by bylo nošení dříví do lesa to znova všechno popisovat. Je však podstatné to, že anexe Krymu byla provedena naprosto nepřípustným způsobem, s kterého se musí každému aspoň trochu rozumnému člověku s normálním pocitem spravedlnosti a zdravým svědomím chtít zvracet. A za to musí být Rusko potrestáno. Buď bude potrestáno symbolicky, což ale není zbytečné. Státy, které se na těchto, byť symbolických sankcí podílejí, dávají jasně nao, že se nemohou přátelit se zemí, která takto postupuje. A to je třeba. Pokud ovšem nalezne Západ odvahu na další sankce, které Rusku ublíží i za cenu sebepoškození Západu mohlo by Rus začít brát Západ aspoň trochu vážně. Je však třeba, aby tato politika vůči Rusku trvala tak dlouho, dokud potrvá tato  nemorální a nezákonná anexe Krymu, ať skončí jakkoliv.

To je první zásada své politiky, které se musí Západ řídit. Další zásadou je to, že Západ musí za každou cenu bránit Rusku v další expanzi na Ukrajině i jinde. Především na Ukrajině je potřeba konsolidovat tuto zemi, aby se mohla politicky, ekonomicky i vojensky bránit před ruskou hrozbou. S Ukrajinou už byla podepsána politická část asociační dohody s EU. Čili věc, kvůli které to všechno původně vypuklo. EU se snaží Ukrajině pomoct politicky i konkrétně ekonomicky a to je taky správné. Západ dále nabízí Ukrajině vojenskou spolupráci. To je taky správné a Ukrajina se musí rychle stmelovat se Západem. I když ten vstup do NATO asi tak rychlý nebude, ale po volbách, kdo ví?.

Západ musí rovněž vyvíjet diplomatický, ekonomický a vojenský nátlak na Rusko nejen jako trest za Krym, ale hlavně proto, aby jej odradil od další expanze. Je nutno konstatovat, že tento tlak je zatím nedostačující a Západ hodně riskuje tím, že se bojí být tvrdší. Ale uvidíme, třeba bude mít štěstí a bude to stačit. Myslím, že si to každý rozumný člověk přeje, aby to stačilo.

Stejně tak se musí Západ starat o to, aby Rusko neohrožoval další země, a jako je třeba Moldávie. Protože se Rusko nemusí zdaleka zastavit jen na Ukrajině. Západ musí dát jasně najevo, že členské země NATO jsou pro Rusko tabu. Někdy se mluví o Krymu jako o dalším Mnichovu. Mnichov to je. Ale pokud by NATO opětovalo třeba pobaltské země, byl by to Mnichov na kvadrát. A to je potřeba jasně říct, že o tom nikdo neuvažuje ani koutkem duše.

To jsou však jen konkrétní krátkodobé kroky vůči Rusku. Dále je potřeba dlouhodobá strategická politika. Západ dal Rusku najevo, že překročilo čáru. Nyní je na Západu, aby si přiznal, že je Rusko nepřítel. Ne partner, ale nepřítel a začal se podle toho chovat. Měl by vést takovou politiku, aby Rusko co nejvíce ekonomicky poškodil a vojensky zastrašil.

Západ by se měl ještě víc integrovat. A nemusí to být za každou cenu institucionálně, ale prostě politicky. Spolupráce mezi Evropou a USA by se měla zase prohloubit. Už teď se mluví o tom, že rozkol zasetý Rusy skrze Snowdena je překonán. Mimochodem Snowdenova aféra. Ta byla vyvolána Ruskem, aby rozdělila USA a Evropu. Nemohu si pomoct, ale jako by se Rusko už tehdy připravovalo na dnešní situaci.

Západ musí vést  takovou ekonomickou politiku, aby odolával tlaku Ruska. Příkladem je například onen dovoz břidlicového plynu z USA do Evropy.

A Západ musí začít zase začít zvyšovat výdaje na zbrojení a zvětšovat své armády. Ano nebojme se toho. Nezní to sice nějak moc pěkně, ale měli bychom se přestat přetvařovat. Je potřeba zbrojit, zbrojit a zbrojit a nestydět se za to. Krym totiž jasně ukázal, že Západ si nemůže dovolit být slabý. Protože, když je západ slabý, svět trpí, země trpí a lidé trpí.

Doufejme tedy, tedy že si Západ toto všechno uvědomuje a bude se podle toho řídit. Čím dříve, tím lépe.